Historie

Území obce Kytlice prošlo neobyčejně složitým územním, majetkoprávním a správním vývojem. Od středověku byla vedle sklářství jeho rozhodujícím faktorem příslušnost ke dvěma různým panstvím. Sloupskému a českokamenickému. V jejich rámci se vytvořily dva samostatné katastry, které pojímaly každý po dvou obcích: Hillův Mlýn s Dolním Falknovem a Falknov s Kytlicemi a s částí Hillova Mlýna. Tyto vesnice byly samostatnými obcemi. Vzájemné vztahy byly neobyčejně složité. Prakticky u nás není známa obdobná situace.

Rozhodující význam pro vznik a vývoj zdejšího osídlení měla říčka Kamenice. Její síla poháněla vodní kola. Kamenice patřila od nejstarších známých dob k majetkům děčínské kastelánii. Od té se oddělilo kolem poloviny 13. století území Českokamenicka a Benešovska. Na tomto území se zformoval rod Markvarticů. Na konci 13. století skončil pozemek v rukou pánů z Michalovic, kteří začali s kolonizací území.

Českokamenicko bylo koncem 14. století již prosperujícím krajem. Před polovinou 14. století se na majetku pánů z Dubé vytvořilo samotné panství příslušné k hradu Sloupu (Pirkenštejn) ze 13. století. Po Pirkenštejnech převzali panství Berkové z Dubé. V roce 1412 prodal Hynek Hlaváč z Dubé sloupský majetek hanušovi Velflovi z Vandsdorfu. Během husitských válek sídlil na Sloupu loupežný rytíř Mikeš Pancíř ze Smojna. Jeho synové prodali panství Vilémovi z Illburka. Od něho se dostalo opět r. 1471 zpět do vlastnictví Berkům až do roku 1607. Českokamenické panství však Berkové neudrželi. Jindřich Berka z Dubé je prodal Zikmundovi Vartenberkovi. Ponechal si pouze hrad Frýdvald a sedm vesnic. Pravděpodobně se jednalo i o území pozdějších vsí Hillova Mlýna a Dolního Falknova. Vartenberkové a Berkové byly tehdy dva nejmocnější rody v této části severních Čech. Českokamenicko zůstalo Vartenberkům do roku 1614, kdy muselo být pro dluhy prodáno Radslavovi Vchynskému z Vchynic, jehož rod Kinští nejen podržel kamenické panství až do nové doby, ale získal i panství sloupské. Radslav se stal prvním Kinským. Byl výtečný hospodář. Rozdělil svůj rozsáhlý majetek mezi své synovce. Českokamenické panství dostal Vilém Kinský. Podporoval stavovské povstání a přátelil se s Albrechtem z Valdštejna a v době pobělohorských konfiskací dokonce rozšířil!majetek. Po smrti se stal majitelem Vilémův synovec Jan Oktavián Kinský. Kinští podporovali rozvoj výroby a obchodu. Rychle se také rozrůstaly vesnice.

Další následovník, Václav Norbert Oktavián hrabě Kinský, se stal jedním z nejbohatších velmožů své doby. Byl také velmi důležitou osobou ve správě monarchie. Narodilo se mu 18 dětí, z nichž dospělosti se dožilo sedm synů. Mezi ně byl rozdělen otcův majetek. Sloupské panství připadlo Josefovi Kinskému. Ten zůstal svobodný a patřil k nejvýznačnějším osobnostem Čech v tereziánské době. Mezi další významné osobnosti rodu Kinských patřili Karolína kněžna Kinská, Rudolf Kinský, Karel Kinský, který zemřel v roce 1834. Poté spravovala majetek vdova Alžběta, rozená Hohensteinová. Posledním majitelem Sloupu byl August František hrabě Kinský, který odprodal v roce 1934 Oldřichu Ferdinandovi Kinskému půdu a další nemovitosti náležící k polesí Kytlice o celkové výměře cca 258 ha. V roce 1945 byly majetky Kinských zkonfiskovány a dědicové Sloupu odešli z Čech.

Nejstarší částí dnešních Kytlic byl Falknov, původní ves, u níž se nacházela stará skelná hut´. Od roku 1758 působí Kytlice jako nová ves. Takřka zprostředka starého Falknova vstoupil na toto území nový politickosprávní prvek. Však dalších 100 let trvalo, než v obecném pojetí zakořenilo pojímání Kytlic jako samostatné obce.

Ves Falknov je tedy považována za mateřskou obec Kytlice. Počátky vsi Falknova jsou nejasné. Traduje se, že existovala již v době předhusitské. Bezpečně písemně doložena byla až v 16. století a patřila k dominiu rodu Ronovců, posléze Berků z Dubé. Vesnice nebyla zpočátku veliká. Její růst je spojen až s rozvojem výroby ve skelné huti, kterou založil roku 1530 Pavel Schürer. Ve 2. polovině 16. století stoupal počet obyvatel a usedlostí, ale rozvoj zastavila třicetiletá válka. Sídelní struktura byla prakticky vytvořena před rokem 1750 a dále se jen zahušťovala. Přírodní podmínky a rozsáhlé pozemky, náležící ke statku hutě, nedovolovaly obci větší teritoriální rozšiřování. Vedle obytných stavení existovaly ve vsi od jejího počátku také mlýny a pily. Nejstarším obilným mlýnem ve Falknově byl mlýn s pilou, náležící ke statku hutě. Patřily k němu velké pozemky, náhon a velké pozemky. Důležitou osobností Falknova byl Jan Josef Kittel, který před rokem 1755 zastavil provoz falknovské hutě a pivovaru, aby zde napříště držel v chodu jen brusírnu. Musel vyřešit otázku, jak naložit s rozsáhlými pozemky, které patřily ke statku. Půda totiž byla nerentabilní a využití pozemků pro louky a pastviny také nebylo vhodné. Ve Falknově a v Hillově Mlýně se rozvíjela řemesla, stoupal počet obyvatel bez vlastního domku žijících v podruží. Další řemeslné a hospodářské důvody přiměly Kittela v listopadu 1757 předložit hraběti Kinskému žádost o založení nové vsi. Dostalo se mu neprodleně souhlasu. Jméno pro novou ves se však hledalo.

Bylo logické pojmenovat novou ves podle původního majitele pozemků a zároveň iniciátora vzniku vsi. Zpočátku se vsi říkalo Kittelwitz. Až později se ujal název Kittlitz (Kytlice) - "ves lidí Kittelových". Nová ves vyrostla během třinácti let. Jejími osadníky byli většinou Falknovští lidé. Ačkoli se Kytlice mohly rozrůstat jen na pozemcích bývalého huťmistrovského statku v celkové míře 151 ha, ves brzy přerostla v počtu stavení i obyvatel svou mateřskou obec Falknov.

Sklářská minulost uvedla oblast Kytlicka do širšího podvědomí. Obyvatelé byli velmi zruční a vynalézaví. Tito lidé odjížděli do ciziny a pomáhali českému sklu získávat ve světě dobré jméno. Řemeslná a živnostenská činnost byla velmi závislá na světové trhy. Sebemenší výkyv v cenách skla se okamžitě projevil na životních podmínkách obyvatelstva. Ale nejen trhy tuto skutečnost ovlivňovaly. Kruté následky zanechaly na Kytlicku hladomory v časech neúrody. Ve 40. letech 19. století, kdy v důsledku neúrody stouply nesmírně ceny potravin a navíc vypukla odbytová krize ve sklářství. Kritickou situaci se snažili zachránit kněžna Vilemína Kinská a majitel kytlického statku dr. František Kittelt. Podařilo se jim zaměstnat stovky místních obyvatel díky výstavbě místních komunikací, budováním cest.

Revoluční rok 1848 zanechaly na obcích nepatrné následky. Největší změny nastaly v oblasti správy. Zavedení státní správy do úrovně okresů rozdělilo zdejší území do dvou okresů, což narušilo dosavadní jednotný vývoj. Také jméno obce Kytlice nebyl jednoznačný. Do roku 1850 byly Kytlice a Falknov samostatnými obcemi s vlastními rychtáři. S novým nařízením byly obě obce spojeny pod jménem Falknov a do takto nové obce byla pojata i část Hillova Mlýna. Vzhledem k nezemědělskému charakteru obcí a k osvobození sklářů od robotních povinností se týkalo zrušení roboty jen menšího počtu osob.

Následující období se neslo ve znamení rozvoje sklářské výroby. Také byla oživena stavební činnost. Naplno pracoval také kytlický pivovar, pronajatý sládkovi Aloisovi Palmemu. Zemědělství se rozšířilo o pěstování brambor a rozkvět zaznamenalo ovocnářství.

Kytlicko se dlouhodobě potýkalo s problémem se zajištěním zdravotní péče. Vysoký počet obyvatelstva potřeboval obvodní zdravotnické zařízení. To však bylo umožněno až po roce 1850, kdy byly získány potřebné prostředky na plat lékaře. Nakonec se k jeho financování spojily Kytlice a Hillův Mlýn a roku 1864 zde nastoupil první lékař. Stal se jím léčitel a magistr Franz Weber. Poté byl vytřídán dr. Karlem Baarem. Po jeho smrti se však nenašel žádný zájemce o tuto službu občanům. Až po deseti letech suplování lékařů z okolí získaly Kytlice r.1890 opět stálého lékaře.

Od šedesátých let 19. století, v poklidné době, se rychle rozvíjel společenský a kulturní život obcí. Vznikla řada spolků a organizací. V roce 1861 byla obnovena činnost ochotnického souboru, původně založeného v roce 1834. V jeho čele nyní stanul kulič Josef Pilz. V roce 1864 byl založen veteránský spolek, o pět let později vznikl sbor dobrovolných hasičů, kteří si postavili novou hasičskou zbrojnici. V roce 1870 byl založen pěvecký spolek a r. 1872 spolek střelecký.

Další vývoj Kytlicka zasáhla podstatně výstavba železniční tratě z Děčína do Vansdorfu v letech 1867 - 1868. První vlak po ní projel první vlak. Z Jedlové do Děčína. Zdejší obce tak získaly důležité spojení s okolním světem. Kytličtí však neměli své vlastní nádraží. Museli chodit 3 km do Hillova Mlýna. Na svou vlastní zastávku čekali 20 let. Zahájení železniční dopravy znamenalo pro celé území další hospodářský rozvoj.

Průběh 70. a 80. let byl poznamenán hospodářskou krizí. Některé sklářské rodiny se vystěhovávali. Nejčastěji do Německa a Brazílie. Devadesátá léta opět přinesla do lidských duší klid a další rozvoj mohl začít. Nastalo oživení domácké sklářské produkce a stouply příjmy sklářům i obcím. Peníze byly využity na výstavbu domů. V letech 1890 - 1900 bylo v Kytlicích postaveno 19 nových domů a žilo zde 163 obyvatel. Hospodářská konjunktura trvala až do vypuknutí první světové války.

Na přelomu století se také rozvíjel kulturní a společenský život. Vedle hasičů a dalších spolků rozvíjely svou činnost sportovní kluby a okrašlovací spolek, který se staral o zvelebování vzhledu obcí a okolí. Známý svou činností byl kytlický divadelní soubor, který působil ve Vetterově hostinci s jevištěm. Obyvatelé svůj kulturní život obohacovaly společenskými akcemi.Chodili se bavit na plesy a na různá shromáždění.

V roce 1900 žilo v Kytlicích 1001 obyvatel ve 151 domech.

Již před první světovou válkou se v Kytlicích setkáváme s iniciativou, která předznamenala dnešní charakter obce. V roce 1907 nechal upravit majitel pily Johann Ackermann Mlýnský rybník na koupaliště, umístil na ně loďky a na břehu nechal postavit výletní restauraci. Toto místo v klidném lesním prostředí vábilo lidi k odpočinku a zábavě.

Však klidné období a šťastná léta pomalu končila. Vše zastavila první světová válka. Postupně se zastavil provoz všech skláren a celkově byla narušena sklářská výroba. Byl naprostý nedostatek základních potravin, svíček, petroleje i uhlí. V Kytlicích byla zřízena válečná vývařovna pro hladovějící. Vydávala denně 900 porcí. V květnu 1917 byly pro válečné účely sejmuty a odevzdány všechny kytlické kostelní zvony. Po skončení války kritický stav trval do poloviny roku 1919, kdy se začala oživovat sklářská výroba a vzrůstala poptávka po malovaném skle. V r.1924 svou činnost zahájila nová firma Kraus z Kadaně, která zřídila tkalcovnu kokosových vláken provozovanou do roku 1929. Počet obyvatel stagnoval, možnosti rozvoje území byly již vyčerpány. Stav dosáhl kulminačního bodu a v následujících letech jen docházelo k vylepšování stavu. 15. dubna 1934 projel tratí první motorový vlak a 10. října 1935 byl zahájen provoz autobusové linky z Kytlic do Nového Boru. V květnu 1923 zahájilo činnost kytlické kino spravované místním svazem válečných invalidů.

Následující období bylo opět tragické. V roce 1930 došlo k hospodářské krizi a místní obce se z ní již nevzpamatovaly. V Kytlicích - Falknově bylo více než 900 nezaměstnaných obyvatel. Obce se staly místem hladu. To ještě lidé netušili, jaké krušné časy je ještě čekají.

Obsazení pohraničí v říjnu 1938 a druhá světová válka znamenalo pokračování sestupu hospodářství v obcích. Sklářské provozovny pustly. Obyvatelstvo bylo převedeno na válečnou výrobu a řada mužů nastoupila do wehrmachtu.

Zdejší obce byly po skončení války ve velmi svízelné situaci. S vysídlením německého obyvatelstva a s vývojem po roce 1948 prakticky zanikla sklářská tradice. Příčinou nebyl jen nedostatek surovin, paliva a pracovních sil, ale i neschopnost nových provozovatelů. Opuštěné domy chátraly. V Kytlicích bylo nařízeno 36 demolicí.

V dalším vývoji se objevila jistá naděje na záchranu vesnic. Z možnosti jejich přeměny na střediska rekreace a cestovního ruchu. Hybnou silou se stalo chalupářství. Proces přeměny však trvá dodnes. Zatímco chalupářství se všeobecně rozšiřovalo až v šedesátých letech, byly Kytlice tehdy již známým, ale vskutku dobře utajeným místem. Toto půvabné místečko na rozhraní Děčínska, Českolipska a Rumburska objevili pražští herci, literáti a vědci jako například Václav hartl, Vlastimil Brodský, Jan Fišer, Vítězslav Vejražka, Jan Ryska, Miroslav Horníček, Karel Houska, Pavel Landovský a jiní.Také organizace a podniky začaly využívat rekreační možnosti.

Obrovská změna, kterou obec přeměnila od roku 1945 jí dodala nový ráz. Se stopami sklářské minulosti se může návštěvník setkat na cestách i domech, sklářská tradice stále žije ve vědomí lidí.

K poslední změně správního uspořádání Kytlice došlo v souvislosti se správní přeměnou v roce 1960, kdy byl zrušen okres Nový Bor a Kytlice byly připojeny k okresu Děčín. Současně došlo ke sloučení Mlýnů s Kytlicemi v jednu obec. Komplikovaný správní vývoj se dodnes odráží ve složitém číslování domů, protože každá z částí dnešních Kytlic má vlastní číslování dle systému z konce 19. století, kdy bylo nahrazeno původní číslování z roku 1771 zavedené Marií Terezií.