Německý zahradní teoretik, vysokoškolský učitel filosofie a dějin umění ve službách dánského státu, autor četných knih. Obhájce krajinné zahrady sentimentálně romantického charakteru. Jeho pětisvazkové dílo "Theorie de Gartenkunst" (Teorie zahradního umění), které vycházelo v letech 1779-1785, se stalo nejrozsáhlejší zahradní teorií 18. století a ovlivnilo vývoj nového slohu v Německu i v sousedních zemích. Z anglické teorie převzal rozdělení zahrady na tři důležité části: veselou, strašlivou (změnil na melancholickou) a romantickou a tyto kategorie doplňuje o slavnostní zahradu a smíšený typ. Pro každý typ zahrad navrhl stavby a scenérie, které měli vyvolal požadovanou náladu. Dále uvedl rozlišení zahrad podle denní a roční doby a nový typologický druh zahrady-zahradu veřejnou. Striktně odlišil architekturu a zahradní umění. Zahradní umělec pracuje nejlépe tehdy, když téměř všude dělá pravý opak toho, na co se soustředí stavitel. Zahradník se sice měl inspirovat přírodou, ale zároveň bylo jeho povinností tuto přírodu zlepšit, případně některé málo vhodné části zakrýt.

I podle těchto teoretických východisek začal Jan Rudolf Chotek budovat ve Veltrusích moderní anglický park ve stylu okrasného statku (ferme ornée). Vše nejlépe vystihuje Hirschfeldova báseň:

…Statek! V jednom jméně žně, sady,

Vláda pastýřů, něžná péče ovčáků,

Tato dobra zlatého věku, jejichž obraz je mi drahý,

Odkazují k mému dětství, zlatému věku života,

Probouzejí v mém srdci tisíce dojemných vzpomínek;

Přijďte; od vašeho ptactva již slyším zpěv;

Slyším jet vozy, které táhnou hojnost,

        A rytmický zvuk cepů,

       Vyzdobte tedy tento výjev, ale bez velkých nákladů

        Ať nepřetvoříte statek na palác!