Předválečné opevnění
|
Měly bránit veltruský zámek a park Jenom něco málo přes jeden kilometr bylo od veltruského pavilonu Marie Terezie vzdáleno nejbližší lehké opevnění tzv. Pražské čáry. Vnější obrana Prahy se budovala na obranu Československé republiky v letech 1936 až 1938. Celá tato vnitrozemská příčka vedla od Mělníka přes Velvary, Slané, Kladno, Beroun, Karlštejn až do Slap nad Vltavou, kde navazovala na Vltavskou čáru a tvořila cca 830 pevnůstek-objektů a měřila 112 km. Měla zajistit zpomalení postupu nepřítele na hl. m. Prahu a znemožnit její přímé dělostřelecké bombardování. Z celkového počtu objektů bylo 77 vzoru 36 a 753 vzoru 37, tzv. řopíků. Dochováno je 37 objektů, vzor 36 pouze jeden. Vzor 36 má jednoduchou konstrukce i vybavení, střílny směřovaly přímo na nepřítele, modely A a B měly dvě střílny a lišily se odolností, model C měl střílny tři a byl odolný jako model B. Střílny byly díky větším rozměrům zranitelné. Uzavírali se dvojicí 3 cm ocelových posuvných uzávěrů s pozorovacím průzorem. Okolí bylo pozorováno stropem zrcadlovým periskopem. Posádka měla polní výstroj a výzbroj, základem byl vodou chlazený těžký kulomet Schwarzlose (původně Rakousko-Uherská armáda) vzor 7/24, později těžký kulomet vzor 37, který byl umístěn jen na normální polní trojnožce, jež stála na dřevěném stolku pod střílnou. Docházelo tak k otřesům a nepřesné střelbě, jelikož se při stavbě nepočítalo s lafetací. Tento problém se řešil až v roce 1938, kdy se do pevnůstek dostalo pouze pár speciálních lafet. Uvnitř chyběla jakákoliv ventilace. Z důvodů převahy nevýhod tohoto typu, byly od roku 1937 vyráběny vzory 37. Vzor 37, nebo-li Řopík (dle Ředitelství opevňovacích prací), dokonalejší lehké opevnění. Projektován jako miniaturní těžký pěchotní srub. Cena jednoho objektu se pohybovala okolo 60.000 Kč. Posádku řopíku tvořily dvě dvojice kulometníků vyzbrojené lehkými popřípadě těžkými kulomety, které byly osazeny již v lafetách. Uvnitř byla ventilace a jeden či dva periskopy. Konstrukce byla železobetonová s tloušťkou čelních stěn a stropů 80 nebo 120 cm. Na rozdíl od vzoru 36 měl možnost boční krycí palby a byl lépe maskován. Bylo vyrobeno několik vylepšených modelů. Pražská čára u veltruského zámku a parku Československé předválečné opevnění bylo stavěno převážně u německých, polských, maďarských a poté i rakouských hranic. Pokud nedoplňovalo těžké opevnění bylo stavěno samostatně. Dokončeno bylo téměř 10.000 pevnůstek! Zároveň byly budovány také vnitrozemské obranné linie, které v případě ústupu na Slovensko, měly zpomalit a ztížit postup nepřátelských sil. Jednalo se o tzv. Liběchovskou příčku, Pražskou a Vltavskou čáru. V plánu byly ještě další dvě ústupové linie na česko-moravském a moravsko-slovenském pomezí. Od září 1938, po Mnichovské dohodě, zůstala větší část opevnění na území tzv. Sudet, kde se většina dochovala. Vnitrozemská část byla po okupaci na příkaz Německé okupační správy zničena. Objekty se naplnili trhavinou a odstřelili. Ty, které nemohli být odstřeleny z důvodu blízkosti civilních objektů, byly naplněny kameny a betonem. Do dnešních časů se dochovaly ponejvíce na úsecích Nižbor a Srbsko.
Rozmístění bunkrů v okolí pavilonu Marie Terezie Nejbližších šest bunkrů u zámeckého parku
„Veltruské opevnění“ aneb šest nejbližších bunkrů.
1/ 1. armádní sbor, stavební úsek A-1 Velvary (celkem cca 74 ks) Stavební firma:Architekt Zdeněk Lakomý, Praha 12, Stavební dozor: škpt. pěch. Ladislav Kotaška
Objekt A-1/2/B1-90 (před řekou) stavební úsek A-1 Velvary, nejblíže parku Řopík č.2, odolnost normální, datum betonáže: 18.11.1937, krychelná pevnost 237. Stav objektu: postaven, zničen. Několik kusů betonu a mělká prohlubeň
Objekt A-1/3/A-160Z (za řekou) stavební úsek A-1 Velvary Řopík č.3, odolnost zesílený, datum betonáže: 15.11.1937, krychelná pevnost 453. Stav objektu: postaven, zahlazen
Objekt A-1/5/A-220 (za řekou) stavební úsek A-1 Velvary Řopík č.5, odolnost normální, datum betonáže: 18.11.1937, krychelná pevnost 381. Stav objektu: postaven, zahlazen
Objekt A-1/1/B2-90Z (před řekou) stavební úsek A-1 Velvary Řopík č.1, odolnost zesílený, datum betonáže: 15.11.1937, krychelná pevnost 368. Stav objektu: postaven, zničen. Mělká prohlubeň a kousky betonu
Popis úseku A-1 Velvary Pražská čára v roce 1937 začínala na severu úsekem A-1. Celý úsek byl vytyčen jako dvousledový. První dva objekty úseku A-1 byly postaveny na pravém břehu Vltavy, u dušnických tůní, proti obci Vepřek. Do roku 1938 to byly jediné objekty Pražské čáry na pravém břehu Vltavy. K nim v roce 1938 přibyly pevnůstky úseku 111. Ale zpět k roku 1937. Úsek A-1 pokračoval na levém břehu dvěma sledy objektů údolím Bakovského potoka k obci Sazená, odsud pak k Chržínu. Podél Bakovského potoka se pak táhly dva sledy objektů k Velvarům. Zde se již údolí potoka doširoka rozevíralo. Velvary obcházela linie objektů po jejich severní straně a táhla se směrem k Ješínu. Sledovala zde tok Červeného potoka. V tomto mělkém údolí potok odděloval první od druhého sledu. U Ješína úsek končil a navazoval na něj úsek A-9. Výstavba úseku A-1 byla zadána 26.4.1937. Firma „Zdeněk Lakomý, architekt a stavitel, Praha XII“ vybetonovala první pevnůstku (č.73) 8.6.1937, poslední (č.2 a 5) 18.11.1937. Výstavba probíhala směrem od Ješína na sever k Vltavě. Celkem bylo vybudováno 76 objektů, z toho 2 atypické. Objektů typu A bylo 67,typu B byly 3 a typu D 4 objekty. Náklady na výstavbu dosáhly 2 247 320,50 Kč. Vojenský stavební dozor zajišťoval škpt. pěch. Ladislav Kotaška od pěšího pluku 5. Sídlem VSD byly Velvary. V úseku A-1 kromě typizovaných objektů byly vybudovány i dva objekty atypické. Jedná se o č.24a a č.25a. Tyto všeobecně známé objekty se nacházejí v obci Sazená. Pevnůstka č.24a označená jako typ Z1 je v budově mlýna č.p. 37. V tomto případě bylo upuštěno od umístění normálního kulometného postavení v horním patře mlýna a po dohodě projektantů ŘOP s VSD bylo rozhodnuto o výstavbě pevnůstky přímo v budově. Výstavba proběhla dodatečně v únoru až březnu 1938. Objekt měl být situován v suterénu s výstřelem ve výši sklepního okna. Po přeměření teoretického výstřelu bylo vzhledem k povaze terénu za mlýnem rozhodnuto stanoviště umístit ve zvýšeném přízemí zadní části mlýna. Pevnůstka byla proto podepřena betonovým sloupem ukotveným v betonové patce ve sklepě. Měla dva vchody – zevnitř mlýna a z pavlače z boku budovy. Na rozdíl od ostatních byl tento řopík vybaven příkopovým periskopem s výhledem pod střílnu. S majitelem mlýna p. Emilem Šedivým byla uzavřena nájemní smlouva na tuto část mlýna na 30 let, do 29.2.1968. Za války byla pevnůstka zazděna nebo zabetonována. Nynější stav lze těžko určit, jedná se o soukromý dům. Druhý objekt s č.25a a označením Z2 byl postaven na návsi v Sazené. Stojí na místě bývalé hasičské zbrojnice. Jedná se o objekt se čtyřhranným půdorysem se střílnami v protilehlých stěnách. Objekt byl kamuflován střechou do podoby obyčejného stavení s obecní váhou. Ta byla přistavěna z boku vedle jedné střílny. I tento objekt byl za války zabetonován a v tomto stavu je dodnes. Mimo oba atypické objekty byl další zajímavostí úseku A-1 úmysl postavit objekt č.4 jako objekt pro protitankový kanon. Zbraň měla postřelovat zářez železniční trati Ústí nad Labem – Praha u obce Vepřek. Kvůli sporné bojové hodnotě tohoto objektu bylo nakonec od výstavby upuštěno. Poslední dochovaný řopík s č.48 stojí u železniční vlečky ve Velvarech. Blízkost kolejí ho uchránila před odstřelem, byl pouze zabetonován. Stojí v rohu soukromého pozemku. Ostatní pevnůstky úseku A-1 byly zlikvidovány. Po první vlně odstřelů v roce 1939 sice zůstalo větší množství řopíků stát zabetonovaných (č.6, 24, 26, 36, 49, 50, 54, 57, 63), ale ani ty nakonec nepřežily druhou vlnu likvidací v letech 1942 a 1943. Do současnosti se kromě několika stanovišť zcela zahlazených dochovaly pozůstatky objektů v tradiční podobě jam se záhozy. Na závěr je třeba dodat, že 10.5.1938 bylo v úseku A-1 provedeno vytyčení stanovišť pěti pěchotních srubů. Zřejmě se ale jednalo spíše o ukázku práce v terénu pro členy jugoslávské vojenské delegace než o aktuální potřebu těchto prací. S výstavbou těžkého opevnění se na Pražské čáře počítalo až ve čtyřicátých letech.
2/ 1. armádní sbor, stavební úsek 111 Zálezlice (celkem 64ks) Stavební firma:Architekt Zdeněk Lakomý, Praha 12. Stavební dozor: škpt. pěch. Ladislav Kotaška Objekt 111/1/A-160Z (před řekou) stavební úsek 111 Zálezlice Řopík č.1, odolnost zesílený, datum betonáže: 1938, krychelná pevnost ?. Stav objektu: postaven, zahlazen. Stanoviště zřetelné-terénní nerovnost
Objekt 111/2/A-180Z (před řekou) stavební úsek 111 Zálezlice Řopík č.2, odolnost zesílený, datum betonáže: 1938, krychelná pevnost ?. Stav objektu: postaven, zahlazen. Prohlubeň a kousky betonu
Popis úseku 111 Zálezlice Objekty úseku 111 vyplňovaly v minulých letech neopevněnou mezeru mezi počátkem úseku A-1 Velvary mezi obcemi Vepřek a Dušníky a hranicí I. sboru u Mělníka. Obranná linie měla v této oblasti zamezit průniku nepřítele na druhý - východní břeh Vltavy a tak do oblasti Prahy a zejména do boku druhého ústupového postavení, opírajícího se především o tuto řeku. Náklady na výstavbu dosáhly 2.140 749,30 Kč. Již počátkem května 1938 zde bylo zadáno k výstavbě celkem 64 objektů, sledujících pravý břeh Vltavy. Mezi Dušníky a Lužcem byla linie doplněna šestnácti objekty druhého sledu. Poslední řopíky (č. 64/A-120 Z a 62/A-160 Z) již stály na levém břehu Labe. Do září se podařilo dokončit všechny objekty úseku. Vzhledem k tomu, že objekty první linie sledovaly bezprostředně říční břeh, bylo celkem 11 z nich opatřeno protizáplavovou šachtou. Jinak rovinatý terén nenutil projektanty k užití jiného typu něž A - zejména A-160 a A-180, kterých bylo 22, resp. 29 kusů. Vzhledem k charakteru terénu zde nebylo přikročeno k následné stavbě překážek a to ani proti pěchotě. Stavělo se kvapem, ale velmi kvalitně. Po dostavbě byly maskovány světlejším maskovacím nátěrem, aby lépe splynuly s okolní přírodou a později se zhotovovaly tzv. masky, kde se do drátěných sítí vplétaly klacky, sláma a další materiál, aby se objekt „zneviditelnil“. Koncem září 1938 se vojsko po mobilizaci, konkrétně Pražský 5. pluk, přesunulo do těchto pevnůstek u Dušník. Po zabrání ČR byly však počátkem léta 1939 zdemolovány berlínskou firmou Walter. Během okupace byly všechny objekty zcela zničeny a jejich stanoviště postupem času rekultivována. Jedná se tak o jeden z nejdokonaleji zahlazených úseků našeho předválečného opevnění. Bunkry u Dušník při likvidaci
Nejblíže zachovalý objekt od veltruského parku je u Mělníka, naproti Dolním Beřkovicím (http://dbase.ropiky.net/dbase.php?objekt=1075725713) a v zámeckém parku Liběchov (http://dbase.ropiky.net/dbase.php?objekt=1075725718) Na druhé straně řeky, v obci Sázená, to jsou dva atypické objekty. Jeden je vestavěný do mlýna (http://dbase.ropiky.net/dbase.php?objekt=1075718555) a druhý byl přistavěn k váze (http://dbase.ropiky.net/dbase.php?objekt=1075718557). Další dochovaný je u města Velvary (http://dbase.ropiky.net/dbase.php?objekt=1075718581)
Prameny:
Internetové prameny: http://ukradene.ropiky.net http://www.ropiky.net/ http://www.bunkry.cz http://betonky.kostik.cz/lehke%20opevneni.html http://www.csopevneni.xf.cz |
