Pozdně barokní a klasicistní úprava zámku

Druhá etapa výstavby zámku se uskutečnila podle plánů Jana Filipa Joendela kolem roku 1750 (1754). Jednalo se o zvětšení bočních křídel na dvojnásobek jejich délky. Zámecká budova byla spojena s bočními křídly. Někdy mezi lety 1759 až 1776 došlo ke spojení bočních křídel do dnešního půdorysného stavu (předtím tzv. pavilonový efekt) a v jejich krovech vznikly obytné mezaninové prostory. Došlo též k velmi kvalitní a bohaté úpravě výzdoby a vybavení interiérů v duchu nastupujícího rokoka, které se protáhlo na více jak 10 let. Tato stavební činnost plně respektovala a převzala vrcholně barokní členění fasád, avšak potlačila vznosný účin budovy jako vertikální dominanty celku.
Klasicistní úpravy se projevily především zvýšením bočních křídel o celé první patro a změnou jejich fasád (kolem roku 1800), opět dle plánů J.F. Joendela. Tímto srovnáním hladiny celé zástavby zcela definitivně zanikla vrcholně barokní gradace objektu. Využití bočních křídel bylo následující:
Severozápadní křídlo obsahovalo mimo jiné Zámeckou kapli, Cukrárnu, cukrárenskou kuchyň, pokoj cukráře a další i tapetami vybavené pokoje s kamny, např. malovaný kulečníkový pokoj.  Severovýchodní křídlo bylo především vyčleněno pro úředníky a sloužíci a mělo též černou kuchyň. Koncem 18. století došlo ke sjednocení čestného dvora, který byl do té doby rozdělen na dvě části, na samotný dvůr a předdvoří.