Ovčí vlna

Ovčí vlna je nejvýznamnější textilní vlákno živočišného původu.K oděvním účelům se využívá již několik tisíc let.

Získávání ovčí vlny
Vlna na ovcích tvoří souvislou vrstvu, která se nazývá rouno. Kratší a jemnější chlupy v rounu se nazývají podsada, delší a hrubší jsou pesíky. Stříháním živých ovcí se získává tzv. střižní vlna. Rouno nemá všude stejnou kvalitu. Nejkvalitnější vlna je na lopatkách a bocích ovce, střední jakost má vlna z hřbetu, nejméně hodnotná je vlna na nohou, ocasu a hlavě, kde roste hrubá krycí srst.
Ovce se podle jakosti vlny, její jemnosti a podle obsahu pesíků a podsady v rounu dělí na ovce:
-merinové,
-kříženecké,
-anglické,
-nížinné.

Z merinových ovcí se získává kratší, jemná a kvalitní vlna. Rouno těchto obcí je tvořeno podsadou. Kříženecké ovce dávají větší množství vlny dobré kvality. Vlna anglických ovcí je tvořena pesíky. Je dlouhá a lesklá, může být jemná nebo hrubší podle různých plemen anglických ovcí. Vlna nížinných ovcí je hrubá, málo zkadeřená a poměrně dlohá. V rounu je podsada i pesíky. Pěstují se tam, kde se merinovým a kříženeckým ovcím pro méně příznivé klimatické podmínky nedaří.
Kvalita vlny závisí na plemenu ovce a na podmínkách, v nichž se ovce chovají. Největší množství vlny produkuje Austrálie.

Složení vlny
Vlněná vlákna obsahují kreatin, což je látka bílkovinné povahy, pigment a chemicky vázanou vodu.

Stavba vlněného vlákna
Vlněné vlákno se skládá ze 3 částí, a to z pokožky, kůry a dřeně.
Pokožka tvoří vrchní vrstvu vlákna. Je složena ze šupinek různé velikosti a různého tvaru, které se vzájemně překrývají. Pokožka je průhledná.
Kůra vyplňuje převážnou část vlákna. Je tvořena podlouhlými vřetenovitými buňkami. Stavbou kůry je určena pevnost, tažnost a pružnost vlněných vláken, jejich obloučkovitost a také barva, poněvadž kůra obsahuje pigmenty.
Dřeň tvoří vnitřní část vlákna, avšak pouze u hrubých vln, u jemných chybí. Poněvadž je dřeň tmavší než kůra, je ji možné pozorovat pod mikroskopem. Má podobu tmavšího kanálku, který může být i přerušovaný.

Vlastnosti vlněných vláken
Skutečná délka vlněných vláken je 50 až 400 mm, tloušťka 6 až 120 um. Protože vlněná vlákna jsou více či méně obloučkovaná, je skutečná délka mírně napnutých vláken větší než přirozená délka vláken naměřená u zkadeřených vláken. Obloučkovitost vláken bývá větší u jemnějších vln. Různá plemena ovcí dávají vlnu různé jemnosti.
Nejcennější barva vlny je bílá, ale může být např. i černá nebo hnědá. Pevnost vlněných vláken je nižší než pevnost vláken rostlinného původu. Mají však vysokou tažnost, která se za mokra ještě zvyšuje. Za mokra se vlněná vlákna mohou protáhnout až o polovinu své délky. Vlněná vlákna mají také výbornou pružnost a velmi dobrou tvárnost.
Vlhkost přijímá vlna velmi snadno. Vlákna mohou přijmout 30 až 40% vlhkosti, aniž by byla na omak mokrá.
Charakteristickou vlastností vlny a většiny vláken zvířecího původu je plstivost. Je podmíněna stavbou vláken. Šupinky na jejich povrchu se mohou při vzájemném pohybu vláken do sebe zaklesnout, takže za příznivých podmínek (tj. za určité teploty, vlhkosti, tlaku a za pomocného působení některých chemických činidel) se vlákna mohou navzájem propojit tak, že vytvoří souvislou vrstvu plsti. Plstivost vlny je kromě šupinkové struktury ovlivněna tvárností, tažností a pružností vláken. Jemné a kratší vlny se plstí lépe. Plstivost vlny se využívá při výrobě plstí a při úpravě vlněných výrobků, jindy je nežádoucí (např. při praní vlněných výrobků).
Vlna má velmi dobré tepelně izolační vlastnosti. Tepelná odolnost vlněných vláken je nižší než tepelná odolnost vláken rostlinného původu. Při žehlení snesou teplotu 150-160°C, při použití vlhké prostěrky až 190°C.
Vlna prakticky nestárne. Působením slunečního světla však klesá pevnost vláken a bílá vlákna žloutnou. Vlnu mohou poškozovat moli.
Po zapálení se vlna škvaří, zapáchá po rohovině a mění se v křehkou pórovitou kuličku černé barvy.
Proti působení kyselin je vlna odolná. Horká koncentrovaná kyselina sírová ji však rozkládá. Působením zásad se vlna poškozuje velmi snadno.

Použití vlny
Vlna nebo směsi vlny se syntetickými vlákny se používají při výrobě šatových, oblekových a plášťových tkanin, pletených oděvů, při výrobě přikrývek, nábytkových tkanin a koberců.
Při výrobě textilií se nevyužívá jen střižní vlna, ale uplatnění nacházejí i vlněná vlákna získaná rozvlákněním použitých textilií obsahujících vlnu, získaných sběrem. Znovu se rozvlákňuje i různý vlněný odpad z přádelen, tkalcoven a oděvních podniků. Získává se tzv. trhaná vlna. Její kvalita může být různá, závisí na trhaném materiálu. Trhaná vlna, obvykle ve směsi se střižní vlnou a chemickými vlákny, může být použita v plášťovinách.

vlna.jpg

Srsti jiných zvířat

Kromě ovčí vlny se v textilním průmyslu zpracovávají i srsti jiných zvířat. Tato vlákna mají stavbu, složení a některé vlastnosti podobné ovčí vlně.

Velbloudí srst
Obsahuje jemnou , pravidelně obloučkovanou podsadu a hrubší pesíky.Využívá se při výrobě plášťovin a přikrývek, které se vyznačují lehkostí a hřejivostí.

Mohérová vlna
Je srst kozy angorské, je dlouhá, nepatrně zkadeřená, pružná a hedvábně lesklá. Má nejčastěji bílou barvu. Používá se např. při výrobě plyšů, tkanin na dámské pláště, bývá obsažena v přízích pro ruční pletení.

Kašmírská vlna
Je srst kozy kašmírské, podsada je velmi jemná a hebká a využívá se pro výrobu lehkých šatovek, šálů a šátků.

Králičí a zaječí chlupy
Chlupy angorských králíků jsou lehké, velmi měkké na omak, lesklé a hřejivé. Uplatňují se v dámských šatovkách a při výrobě pletenin. Králičí a zaječí chlupy se používají při výrobě kloboukových plstí.

Koňské žíně
Dlouhé žíně se získávají z koňských ohonů, kratší z hřívy. Používají se při výrobě výztužných oděvních vložek.