Značení textilu

V dnešním životě se setkáváme stále více se zkratkami či znaky, tak je tomu i v textilním průmyslu. Známe několik základních znaků, ale bohužel je to jen malá část toho co je do pojmu textilní průmysl zahrnuto.

Po vstupu do Evropské Unie se stále upřednostňují anglické či francouzské zkratky. Normy, které se staly velkou součástí našeho života a v kterých se orientujeme jen velmi těžko, jsou bohužel stále složitější nebo se často mění podle nových vláken, technologií, strojů a materiálů. Vznikají stále nové články, katalogy a www stránky, na kterých můžeme tyto poznatky najít, ale bohužel se hledání stále více zdlouhavějším.

Značení textilních výrobků uvedených na trh vychází ze zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, v platném znění. Podle tohoto zákona musí být výrobky označeny:

• názvem výrobku;
• jménem výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele;
• materialovým složením, které nebývá vždy provedeno správně, a proto jsou dále uvedeny podrobnější informace;
• velikostí, případně rozměry, které zatím bývají pro danou velikost rozdílné, protože jednotné evropské značení velikostí se teprve začíná používat;
• dalšími údaji, které jsou nutné pro správné používání nebo údržbu výrobku. Některé z nich musí být uvedeny, ale zákonné předpisy neuvádějí, jak mají vypadat. Další nejsou povinné, ale pomáhají spotřebiteli orientovat se v široké nabídce textilu:
  symboly ošetřování textilií, výrobky pro děti do 3 let, piktogramy.

Pokud zná zákazník své tělesné rozměry, lehce si pomocí značení a piktogramů může vybrat oděv přesně ten, který mu odpovídá. Předpokládá se, že normu dodržují všechny členské země EU, a že tyto normy vsnesou určitý pořádek a úroveň do systému, který vládne v textilním průmyslu a ve značení oděvů. Evropská norma stejně jako národní normy členů CEN, do kterých byla převzata, je nezávazná, je ale žádoucí, aby se v zájmu jednotného značení velikostí dodržovala. Zákon stanovuje prodejci povinnost informovat spotřebitele o správné údržbě (ošetřování) oděvních výrobků, neuvádí však, jakým způsobem mají být informace o údržbě předávány.