vagón, 18.11.2009, voda 9°, vzduch 5°
Karle, ty už sem docházíš pěkně dlouho, jak vlastně dlouho?
Začínal jsem s kominíkem, který mě přitáhl. Já jsem tady poprvé přišel před nějakými pětadvaceti léty, či tak nějak. Jiřinko, kdy to bylo, co jsem přišel, není to na seznamu? 1980? Takže 29 let.
″Ne, překoukla jsem se, 87.″ Tak tedy jen dvaadvacet let. Chodíval jsem tenkrát s kominíkem na pivo, upíjel jsem mu ho pivo a on mě sem jednou vzal. Pak jsem poznal tady při tom plavání i Jardu Danielku a začal jsem k němu chodit jako k doktorovi. Stali jsme se dobrými kamarády, naše rodiny se spřátelily a vypili jsme spolu nejednu lahvinku dobrého vína. Jarda coby doktor naše plavání-otužování řídil. Každému určil trasu, kterou musel uplavat, a na její absolvování trval. Po plavání jsme tenkrát chodili na jedničku Polabiny do bufetu. A Jarda vždy z legrace říkal, že za to, co jsme tam propili, by si z toho mohli otevřít spořitelnu.
Karle, já se ale ptal na otužilecké začátky, ne restaurační? Už ses předtím někdy otužoval nebo to bylo zničeho nic?
Když jsem tenkrát slíbil, že k těm otužilcům přijdu, tak jsem zkrátka musel. Jako mladý kluk jsem spával v zimě, doma teplo nikdy nebylo. Pocházím ze Šumavy. A když jsem to Jardovi říkal, tak on hned ″Tak to máš dobrý kořínek, to k nám otužilcům můžeš.″
Pocházím z Českých Budějovic. Sloužil jsem tady v Pardubicích jako voják a našel si tady ženu.
Já už tyhle otužilce znával, když jsem chodil s kočárkem kolem. Tenkrát měli měli tu chatku na kuřích nohách. (To byl autobus, říká Bohdan).
″Co to jsou za magoři?″ říkal jsem si tenkrát netuše, že magorem se časem stanu i já. Ta bouda byla na muřích nohách a zevnitř se ozýval řev.
(Honza: to mělo tenkrát prohnutou podlahu, kamna stála až na konci, tam u kamen jsme stáli my a čekali kdy se to propadne).
Tenkrát tady už byl Bohdan, Burián, parta kolem Bečky, Lída …
Co tvá žena? Občas se tady s tebou při nějaké akci objeví, jak ta se na to koukala?
Žena Maruška se mnou nechtěla plavat. Chodila sem, na Mumlavu jezdila, ale plavat nechtěla. Scházeli jsme se s Danielkovýma i mimo. Jarda byl dobrý parťák a naše rodiny si fakt rozuměly. Škoda, že už odešel.
Na soutěže jsi jezdil?
Soutěže, doma mám čtyři kachličky ze Sázavy, nedávno jsem je našel a vylepil do záchoda. Nevím, kdo tenkrát ty kachlíky jako upomínkový předmět dělal, ale byly to krásné a originální diplomy.
V Nymburce zase byl nějaký umělec, Olda Syrový, a ten nás na diplomy vždycky vykreslil podle fotky nebo skutečnosti. Má od něj diplom, kde jsem jako živý.
Dvakrát jsem byl na Punkvě. Jezdili jsme vlastně všude. Byla to trošku recese, abych se mohl chlubit diplomy a něčím nenormálním. Samozřejmě jsme se už tenkrát jezdili křtít na Mumlavu. Tam to bylo pěkné.
Co se týká dálkových soutěží, tak ty jsem neplaval. Jenom jednou jsem pomáhal při organizaci na Seči na obrátce na Ústupkách.
Takže nelituješ toho, že tě sem kominík a Jarda Danielka přivedli?
Určitě ne. Parta fajn, zábava byla i při nesčetných brigádách tady na vagónu či při různých akcích. Například tady bývají moc hezké čarodějnice, myslím tím oslavy čarodějnic, dámy prominou.