Jitka Tauferová

21.1.2009, vagón, voda +4 °C, vzduch +2 °C

Jitko, tak co jsi ochotna na sebe prozradit? Věk, odkud pocházíš, co jsi celý život dělala, tvé lásky, koníčky ...?

Nic. To víš že jo, já na sebe něco řeknu a už se toho nezbavím. Já vlastně ani nevím, co mám povídat. Tak předně, že na té fotce spolu s předsedou a Blankou jsem ta vpravo. A pak že má láska největší, (manžel mě naštěstí neslyší a pokud si tohle někde přečte, tak snad promine), je láska ke koním. Ta ale přišla poměrně pozdě, to už jsem se dávno otužovala.

Já jsem původně, vlastně napořád, chemička. Dělala jsem u vodohospodářů, ale tam už dávno nejsem. Důchod je důchod. Chodila jsem do práce ráda a práce mě bavila.

Byla ti práce vším?

Práce mi nebyla vším, ani manžel nebyl především (zase nechť promine). Především byly moje děti. Ještě k tomu mému povolání. Jak jsem říkala, pracovala jsem u vodohospodářů a bylo to tam nespravedlivé. Například horníci dostávali zadarmo uhlí, ale my jsme vodu zadarmo neměli. (Směje se a upíjí vína, asi jí už voda za ta léta, co se o ni všelijak starala, nechutná.)

Ještě bych na sebe mohla říct, že mám tři děti, všechno synové. A všichni se mi rozutekli po republice. Já jsem se sice narodila v Praze, ale pak jsem postupně díky tátovi a později i mužskému procestovala celou republiku - Tábor, pak Rychnov nad Kněžnou, Jičín, 4 roky v Moskvě ...

Co tě zaválo do Moskvy? A kdy to bylo?

Studia, co jiného. A bylo to v létech 1959-63. Abych dokončila ten republikový výčet, tak potom ještě Rožnov pod Radhoštěm, Přerov a od roku 1974 tady Pardubice. Táta byl lékař, takže jak ho přesouvali, tak jsme ho následovali.

Teď, když ses tak pěkně odhalila, tak něco k otužování.

Za moje otužování může Hanka Vlachová. Hrozně ráda jsem chodila v létě po horách, to mi teď chybí, už moc díky těm svým keramickým kyčlím nechodím. Vždycky jsem tam hupsla do nějakýho potoka. Ty horské bystřiny nikdy neměly víc jak čtyři, pět stupňů. Hanku jsem znala ze cvičení aerobiku a vždycky jsem se jí chlubila, že mám ráda studenou vodu. Já ji měla opravdu ráda, ta horská voda je perfektní. A ona: "Tak přijď k nám, budeš s námi chodit do Labe". To bylo na podzim v devadesátém druhém. Párkrát jsem sem zašla, ale pak jsem toho musela na chvíli nechat, protože mě čekala jedna z mých mnoha operací. Pár měsíců jsem nechodila, ale v únoru 93 jsem zase začala. Operace mě nedokázala odradit, moc se mi to otužování líbilo.

Tenkrát tu vládly úplně jiné poměry. Předsedoval Hrdina, byl tu kominík, námořník, Danielka, Drobílek, Trejbal. Na vagóně se žádný alkohol nepil, Jarda Hrdina to zakazoval, bylo to bráno hodně sportovně. Jenže po tréninku se sebrali a šli do hospody a tam si to vynahradili. Tady to byla taková parta slušně řečeno hrubá, to se mi moc nelíbilo. Vzduchem lítal jeden vulgární vtip za druhým a stupňovalo se to, ti chlapi vůbec nerespektovali nás ženské. Vůbec jim nepřišlo na mysl, že se některé vtipy a výrazy neříkají. Bylo dokonce období, kdy se mi sem ani nechtělo chodit a chodila jsem jen když jsem věděla, že tady nebudou. Občas to bylo opravdu k nevydržení. Ale vydržela jsem a jsem ráda, že jsem vydržela. Dneska je to mnohem lepší.

Ty se vždycky snažíš před vstupem do vody všechny rozcvičit. Jak ses k tomu dostala?

Kdysi jsem si udělala cvičitelský kurz, vlastně mnoho cvičitelských kurzů, všechno na zdravotní tělocviky. Jarda Hrdina, když to zjistil, tak mi nařídil, že se toho využije a že budu dělat rozcvičky. Na první rozcvičku jsem si připravila cvičení, které se všem těm hrubiánům líbilo - rozcvičení pánské pánve, pak dámské pánve, nějaké kozí cviky ... Když je cvičil Jarda Papák, tak jemu se ty kozy opravdu hýbaly. Jednou jsme cvičili a kolem běžela nějaká holka bez podprsenky a jak se jí ty její houpaly, hned jsme zařadili kozí cvik a Míra Trejbal na ni volal: "Takhle se plašej kozy!" No a od tý doby dělám rozcvičky. Dříve to všichni ochotně přijímali, protože čekali stále nové kozí cviky, ale můj arzenál není nekonečný a dnes je to cvičení už jen aby se neřeklo.

A co kronika, teď ji svědomitě vedeš. Čím sis vysloužila tuto poctu?

Když jsem stěhovali vagon, tak se mi ta akce strašně líbila. To tu byly ty dva jeřáby, trvalo to asi 2 hodiny a byl mimořádně krásný den. Já měla foťák a tak jsem fotila jak divá. Hrdina mi pak říká: "Když už tak fotíš, tak budeš dělat kronikáře." A byla jsem v tom. To bylo v roce 2003 a zůstalo mi to dodnes.

Předtím žádná kronika nebyla?

Byla, ale nevím, kde je. Tu měl Petr Veselý, ale měl jí doma. Nějak se po ní slehla země.

Co dálkové plavání, přidala ses?

Dálkové plavání? Nikdy. Nejezdila jsem na žádné vystoupení, ani v zimě ani v létě. Začaly mě bolet kyčle a moc to na ty soutěže jezdit nešlo.

Co doma a otužování?

Já jsem tudle slyšela telefonický rozhovor mého muže, ale nevím s kým. Bud někdo z jeho bratrů nebo to bylo s někým ze Slovenska. On o mně říkal, že plavu ve studené vodě a on že to podporuje. (všeobecné veselí). Myslela jsem, že padnu do mdlob, on mě podporuje a já o tom nevím. Synové se chytají za hlavu, když na to přijde řeč.

Miloš: Neříkal manžel, že tě sponzoruje místo podporuje?

Neříkal, ale ani nemusel, já mám přístup k jeho sporožiru.

Co ty kyčle? Nezakazovali ti otužovat se s nimi?

Mám obě keramické. Sedmnáct let jsem plavala s artrózou, ale pak už to nešlo. Zpočátku to ve vodě ani normálně nebolelo, ale pak už pořád. Teď s těma umělýma mě to naštěstí ke dnu netáhne. Plavat mi nezakazovali, lépe řečeno já jsem se neptala - kdo se ptá, moc se doví. S těma keramickýma můžu chodit i v bouřce, aspoň nepřitahují blesky jako kovové. Když jsem šla na operaci, tak jsem měla strach, že když budu mít kovové kyčle, bude mě to ve studené vodě mrznout. Tak jsem se na to zeptala doktora a on říkal: "Srdce, milá dámo, je k povrchu blíž. Pokud to vydrží srdce a nezastaví se, tak kyčle to vydrží určitě taky." Akorát nesmím spadnout. Zakázali mi však jezdit na kobyle, ale to je neposlouchám. To si nenechám vzít.

Jezdím na kobyle v Čivicích. Když jsem dostala do nohou tu keramiku, musela jsem pak roztrénovat svaly. Trénovala jsem to nejdříve na židli, abych si dokázala sednout rozkročmo. Pak jsem si dala na židli sedlo a trénovala posed na sedle. Když jsem se chtěla konečně vyšvihnout do sedla na koně, nedokázala jsem zvednout nohu. Ale časem se to podalo a jezdím dodnes a jsem ráda. Manžel to ale nevidí rád, moc mě v tom nepodporuje.

Manžela jsi k otužování nezlákala?

Já jsem hrozně chtěla, aby se k nám přidal. On se začal otužovat dříve než já, sprchoval se studenou vodou, ale do horských potoků nikdy nelez, jen já. A sem jsem taky začala chodit jen já, on ne. Občas mě sem přišel doprovodit. Jednou jsem mu potají sem přinesla plavky a tady mu je dala, aby šel s náma do vody. Hrozně se urazil, že mu ty plavky beru a chystám tady na něj takovou boudu. Ale jinak je fajn.