Jaroslav Papák

14.1.2009, u Jardy doma se zpovídání zúčastnili Lída, Jiřinka, Majka, Honza, Standa, Jarda a zapisoval Jirka.

Jardo, tak povídej o svých začátcích.

Začal jsem někdy na podzim v říjnu v devadesátém roce. Trejbal mě mockrát honil, abych k nim šel. Já jsem už v roce 1972, když byl oddíl v začátcích, byl rozhodnutý jít na novoroční soutěž na Labi a zaplavat si. Jenže když jsem tam přišel s ručníkem, plavkami, s botami, všechno jsem měl s sebou, tak mi organizátoři řekli, že bez lékařské prohlídky mě na soutěž nepustí. Pamatuji, že tenkrát tam byl na břehu Labe autobus, který sloužil jako převlékárna a zázemí.

Takže tě na soutěž nepustili a kvůli toho jsi pak ani nevstoupil do oddílu?

Ne, to ne. Dělal jsem tenkrát v Prioru, a to se nedalo chodit. Měli jsme odpolední a dělali jsme i v sobotu. Takže jsem to na tréninky nestíhal. Až jak jsem šel do důchodu, tak jsem měl najednou čas a do oddílu jsem vstoupil. Tím začalo mé pravidelné otužování. Jinak se otužuju již od 1949, když jsem šel na vojnu. Jsem ročník 1927. Letos mi bude 28 let.

Takže v devadesátém jsi vstoupil a hned tě pokřtili ...

Na Mumlavu se tenkrát jezdilo v lednu, takže hned 91 v lednu jsem byl křtěn. Kmotra mi dělal Jarda Danielka, Vašek Burián a Drobílek.

Ty jsi dělal v Prioru s další naší členkou, s Jiřinkou Hájkovou. Kdo byl dřív u otužilců, ty nebo ona?

Já jsem vlastně Jiřinku přivedl, dělali jsme spolu v Prioru. A když šla do důchodu, tak už taky měla čas a já ji sem přivedl. Spolu s ní začínal ještě Miloš Sakař a Standa Farkaš a Alena Šimková. To byla to parta, co jsme spolu jezdili na soutěže.

Kam všude jste jezdili?

Já jsem dálkově plaval jen jeden rok, tenkrát jsem na Plumlově chytl alergii. Byl to rok, kdy se naposledy jelo do Chocně autobusem. To nás bylo plno. Když jsme se vraceli, tak jsme jeli autobusem na vagón, a tam bylo rozjímání - předseda měl oduševnělý proslov, hodnotila se sezóna. V Chocni bývaly dvě akce - plavalo se v Pelinách, to je park podél Orlice, a pak se plavalo v kanálu. Tam byli ti teplomilci, ta recesní skupina. Byli na mostě a když jsi lezl ven, tak nabízeli studenou limonádu s ledem nebo horký čaj, mohl sis vybrat. Chlapa ustrojili do kožichu, dali mu kulicha, na to beranici, strčili ho do postele, přikryli peřinou a vozili ho v posteli na kolečkách, a k tomu ti nabízeli ten studený nebo teplý nápoj. Tím kanálem to bylo pěkné, např. Přemek tam ale nemohl plavat, on trpí tou klaustrofobií a nemohl plavat pod mosty, kde bylo hodně málo místa - podle výšky vody někdy jen pár centimetrů. V Chocni jsme se původně převlékali v sokolovně, ona pak myslím vyhořela. Od vody to bylo pěkný kus. A na jídlo jsme chodili do nějaké závodky.

Co se týká soutěží, jezdili jsme do Chocně, Hradce, Dvora Králové, Náchoda, Prahy, Hronova, na Punkvu a do Brna. Teď už se tak moc nejezdí, nikomu se moc nechce. Jo, a ještě se jezdilo do Lázní Bělohrad. Odtamtud mám někde tu fotku, jak sedíme na kupě ledu.

Ty se už pár let koupat nechodíš, co tě postihlo?

Nechal jsem toho před čtyřmi, pěti léty. Mám náběh na anginu pectoris, astma. (Honza k tomu podotýká: teď už se zabývá jen otužileckou teorií.) Mám alergii, začalo to alergií na komunisty a teď už mám alergii na všechno.

My jsme si s sebou přinesli chleba a dobrou tlačenku a k tomu dobré víno. To jsi nám ale nedovolil otevřít a hostíš nás tady svým červeným Bella Tavola. To je tvé oblíbené?

To já kupuji tady v Intersparu, mají to balené po pěti litrech, vždy dvě pětilitrovky v jednom balíku. Tak jich pár vezmu. Já se tím už hodně let léčím, tak cca 4 dc denně. Paní doktorka mně vždycky říká: "Pane Papák, je to stejné, nehorší se to. To je dobře." A já na to, že to je díky červenému, sama jste mi ho přece předepsala.

Tak tak jsem dopad. Hned se zadýchám, na vagón už pěšky nedojdu. Ještě že mě tam vždycky ta Moranu aspoň Miloš přiveze autem. Ale stejně jsem rád, že jste přišli.