Naším oddílem již prošly desítky členů. Zde najdete vzpomínky některých současných na jejich začátky s otužováním a pohledy do historie.
12.12.2008 jsme požádali MUDr. Jaroslava Danielku, zakladatele oddílu, o sepsání jeho "otužileckých pamětí". Nazval je Historie otužování v Pardubicích
17.12.2008 jsme zpovídali Boženu Houfovou
Následující zpovědník patří k otužileckým starožitnostem - o chlapech se to říct může. Dnes je v důchodu, ale chodí vypomáhat do divadelní scény v Hronovické. Dříve jste ho mohli vídat s teodolitem, jak pilně vykonává svou geodetickou profesi. Pár let byl rovněž členem pardubického zastupitelstva. Vždy plný elánu a jeho oblíbená průpovídka po vlezu do vody, ať má jakoukoli teplotu, zní: "Dneska už dál neplavu, zase se mi potí čelo." Takže dnes, 7.1.2009, když voda v Labi klesla na jeden stupeň a venkovní teplota se pohybovala kolem -10 °C, se po své pravidelné stovce teď již v teple u Vincka rozvzpomínal Václav Burián
Prvním předsedou pardubických otužilců byl Honza Matýsek z Bohdanče. Dnes se s námi pravidelně do vody noří jeho syn, rovněž Honza. Vždy plný historek, při kterých se okolí chytá za pupek a nemůže popadnout dech pro samý smích. Jednou to sepsat, tak to je samostatná kniha. Stále ještě v pracovním procesu v Semtíně, ale už se nemůže dočkat důchodu. Prý kdyby mu to ti zpropadenci ve vládě neprodloužili, nemusel už po středečním koupání spěchat domů, aby nezaspal druhý den do práce. Dneska jsme sice zpovídali už Vaška Buriana, ale když se objevil kvůli delší směně už za hluboké tmy ještě Honza, otevřel jsem notebook a dali jsme se do zpovídání. Tak se začtěte do vzpomínání Honzy Matýska.
Občas se mezi námi ve středu či v sobotu objeví někdo, koho ti služebně mladší už ani neznají. Většinou když se slaví Morana - to je patronka otužilců, se kterou se loučíme vždy na jaře a na podzim ji opět vítáme. Při té příležitosti se nás pokaždé sejde více, než chodí pravidelně plavat. Jedním z nich je i dlouhodobý vedoucí sportu v bývalém Prioru, dnes již jak sám říká 28-letý (čti pozpátku) důchodce, který dal otužování sbohem před čtyřmi léty.
Když nemůže hora k Mohamedovi, musí to být naopak. Proto jsme se domluvili a jednu mrazivou lednovou středu (14.1.2009), kdy Labe kleslo na +0,5 °C a teplota venku na mínus sedm, jsme po koupání a nezbytném ohřátí se u Vincka vyrazili za ním. Sice trochu komplikovaně, protože poté, co jsme Lídu s Jiřinkou a Jitkou odeslali autem předem, tvrdíce, že klíče od vagónu samozřejmě máme, jsme zjistili, že je samozřejmě nemáme. Ještě že existují mobily. Lída otočila svého Forda a za chvíli byla zpět i s klíčem. Pak už jen zamknout, vytlačit Lídu i s autem ze sněhu, a na kole za nimi. Majka sice políbila nechtěně asfalt, když jí na ledovatce podklouzlo kolo, ale nakonec jsme ve zdraví dojeli na adresu, kde bydlí Jarda Papák.
21.1.2009 - Po téměř třítýdenních mrazech, kdy i v Pardubicích se udržel sníh a kolem Labe bylo možno potkávat zástupy běžkařů, kdy se teplota Labe udržovala od Silvestra stabilně na +1 °C, se "konečně" udělalo typicky zimní počasí: sychravo, mlha, teplota vzduchu nad nulou. Sníh mizí před očima a požitek z koupání, i když má voda +4 °C není takový, jako za mrazivých, ale slunečných dní. Dneska zpovídáme pražskou rodačku, která svůj život zasvětila chemii, otužování, kobylkám a manželovi (ale hlavně prý dětem) - Jitku Tauferovou.
28.1.2009 - Co uvést k dalšímu zasloužilému členu oddílu? Přichází vždy mezi prvními, převlékne se, postaví k rozehřátému Vinckovi a nasává blahodárné teplo, které všichni otužilci tak milují. Jakmile uhodí hodina H vstupu do vody, noří se do rozbouřených vln Labe, aby se z nich opět vynořil na prvním výlezu, který je po něm pojmenován jako Bohdanův výlez. Věkem občanským i otužileckým patří ke generaci pamětníků a vždy má po ruce nějaký vtip. Bohdan Růžička
4.2.2009 - Vagón, kde se pravidelně scházíme, je situován mezi korytem starého a nového Labe. Dříve stával o pár metrů blíž starému Labi, na pozemku Synthesie. Pak se ale naskytla možnost odkoupit kus vedlejšího pozemku od soukromého majitele a přemístit vagón tam. Pozemek koupili dva členové oddílu a díky nim jsme dnes tam, kde jsme. Jedním z nich je Láďa Netušil a druhým Miloš Sakař, kterého dnes zpovídáme. Sice má v poslední době pochmurnou náladu díky očkování proti chřipce (určitě se o tom zmíní), ale do vody už zase chodí a povídání se taky nebrání.
11.2.2009 - Když jsem se jej zeptal, zda by nechtěl dnes říct pár slov o sobě a o svých otužileckých začátcích, dost se ošíval. Jen tak z hlavy si prý určitě na všechno nevzpomene. "Dej mi týden odklad, já si přinesu příště nějaké fotky a materiály a budu ti k dispozici." Po týdnu opravdu dorazil a vyzbrojen složkou s fotkami a diplomy chystal se promluvit. Než však stačil říct první slova, vrhli se na fotky další pamětníci a komentovali doby dávno odplavené chladnými vodami českých řek. Jakmile již nebylo co prohlížet a komentovat a schylovalo se ke zpovědi, začala Jiřinka servírovat klobásky a uzené. To se nedalo odložit. Teprve za dalších pár minut, když byly dostatečně ukojené i naše chuťové buňky a mastné prsty osušené, mohl jsem otevřít notebook a začít zapisovat tok slov Přemka Šulce.
18.2.2009 - Poprvé přišla k otužilcům již v roce 1973. Pak jí manžel a mateřské povinnosti na pár let od otužování odvedli, ale jakmile děti kapku odrostly, vrátila se. Z Mikulovic to má trochu z ruky, takže se vždy objeví buď ve svém nebo Jaroušovém autě. Někdy se jí poštěstí, že manžel či syn slíbí odvézt ji zpět - to si pak může dát i svařák či grog. Vždy s úsměvem na tváři, vždy s Jiřinkou v kuchyňce připravující pochutiny pro ostatní a pokaždé s nějakou novou historkou o svých studentech ze školy. Lída Novotná
8.4.2009 - Má to na vagón u Labe trochu z ruku, protože bydlí v Chrudimi. I přesto se v sezóně pravidelně objevuje a noří do vody, pak si dá jeden či dva grogy a spěchá opět na nádraží, aby stihl vlak. Jak sám říká, ke studené vodě tíhne od nepaměti a zdá se, že mu to ještě dlouho vydrží. Kromě studené vody má rád i hory - je to horolezec i horal od pohledu a stále aktivní turista. Josef Zitko
22.4.2009 - Dnes se mezi námi ukáže jen zřídka, ale trošku větší akce si ujít nenechá. Tak využívám jarního loučení se sezónou, kdy se zase jednou objevil, a prosím jej o pár slov.
Míra Trejbal