Typy reaktorů

                                  

A-1

Plynem chlazený, těžkou vodou moderovaný reaktor. A-1 (Atomová elektrárna 1). Byl vyvíjen v Československu a postaven pouze v elektrárně v Jaslovských Bohunicích. Dnes již není v provozu. Byl vyvíjen tak, aby byl schopen pracovat s neobohaceným uranem (podobně jako CANDU)

 

BWR

Varný reaktor BWR je druhým nejrozšířenějším typem. Palivem je mírně obohacený uran ve formě válečků oxidu uraničitého uspořádaných do palivových tyčí. Palivo se mění stejně často jako v případě PWR. Obdobou PWR je i aktivní zóna a obyčejná voda coby chladivo a moderátor. Voda se ohřívá až k varu přímo v tlakové nádobě a v horní částí reaktoru se hromadí pára. Když se zbaví vlhkosti, žene se přímo k turbíně. Reaktory BWR jsou jednookruhové.

CANDU

Těžkou vodou moderovaný reaktor. CANDU (CANada Deuterium Uranium) reaktor kanadské konstrukce vyvinutý pro štěpení přírodního uranu. Kanada se tak chtěla vyhnout potřebě obohacování, které bylo náročné jak technologicky tak energeticky. Postupně se reaktor rozšířil i mimo Kanadu.

 

GCR

Plynem chlazený reaktor Magnox GCR se používá ve Velké Británii a Japonsku. Palivem je přírodní kovový uran ve formě tyčí pokrytých oxidem magnezia. Aktivní zńa se skládá z grafitových bloků (moderátor), kterými prochází několik tisíc kanálů; do každého se umisťuje několik palivových tyčí. Aktivní zóna je uzavřena v kulové ocelové tlakové nádobě s betonovým stíněním. Palivo se vyměňuje za provozu. Chladivem je oxid uhličitý, který se po ohřátí vede do parogenerátoru, kde předá teplo vodě sekundárního okruhu.

 

FBR

Nemoderovaný rychlý množivý reaktor. FBR (Fast-Breeder Reactor) umožňuje lepší využití paliva, neboť během provozu vyprodukuje více plutonia, než sám spálí. V současné době levného uranu však není schopen ekonomicky konkurovat ostatním typům reaktorů. Ve vývoji těchto reaktorů nejvíce pokročila Francie, která uvedla do provozu komerční elektrárnu o výkonu 1200 MW a Sovětský svaz. Dále se touto problematikou zabývala Velká Británie a SRN.

 

HTGR

Vysokoteplotní reaktor HTGR patří k velmi perspektivním typům jaderných reaktorů. Bezpečnost typu je na vysoké úrovni, reaktor poskytuje na výstupu velmi vysokou teplou. Má proto i velmi vysokou účinnost výroby elektrické energie (až 40 %). Teplo se může využívat nejen pro výrobu elektřiny, ale i přímo v různých průmyslových procesech, například metalurgických nebo při zplyňování uhlí. Vysokoteplotní reaktory jsou zatím vyvinuty pouze experimentálně v Německu, USA a Velké Británii.

Palivem je vysoce obohacený uran ve formě malých kuliček oxidu uraničitého. Kuličky povlékané třemi vrstvami karbidu křemíku a uhlíku jsou rozptýleny v koulích grafitu, velkých asi jako tenisový míček. Grafit slouží jako pevná, tepelně odolná schránka uranu i vznikajících radioaktivních zbytků i jako moderátor. Palivové koule se volně sypou do aktivní zóny, na dně jsou postupně odbírány. Chladivem je helium proháněné skrze aktivní zónu.

PWR, VVER

Tlakovodní reaktor PWR nebo ruský typ VVER je dnes ve světě nejrozšířenějším typem jaderného reaktoru (asi 57 %). Tento typ pracuje jak v JE temelín, tak v JE Dukovany . Původně byl vyvinut v USA, později koncepci převzalo Rusko. Stejné reaktory jsou pro svou vysokou bezpečnost používány kromě jaderných elektráren i k pohonu jaderných ponorek.

Jaderným palivem je obohacený uran ve formě tabletek oxidu uraničitého uspořádaných do palivových tyčí. Moderátorem i chladivem je obyčejná voda. Výměna paliva probíhá při odstaveném reaktoru zpravidla jednou za 1 až 1 a půl roku (nahradí se jedna třetina vyhořelého paliva).

 

RBMK

Tepelný, obyčejnou vodou chlazený, grafitem moderovaný reaktor velkých výkonů. RBMK (Reaktor bolšoj moščnosti kanalnyj). Smutně proslulý černobylský typ reaktoru. Již první jaderná elektrárna na světě využívala tento typ reaktoru. Po černobylské havárii byla jejich výstavba pozastavena a v dnešní době je těchto reaktorů v provozu pouze několik.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Černobyl 2.jpg