Může k černobylské havárii dojít i u nás?

Temelín není Černobyl

Reaktor typu RBMK používaný v JE Černobyl může být za určitých podmínek nestabilní. K moderování neutronů se v něm používá grafit a přímo v reaktoru se ohřívá voda až na bod varu, takže zde vzniká pára.

Reaktor RBMK, na němž proběhla jaderná nehoda v JE Černobyl, má tzv. kladný výkonový koeficient reaktivity, což znamená, že při zvyšování výkonu reaktoru nad maximální provozovanou hodnotu se podmínky pro průběh řetězové reakce zlepšují a reaktor má snahu samovolně zvyšovat výkon (s rostoucím množstvím páry se zvyšuje množství neutronů v aktivní zóně a tím i počet štěpených jader atomů, roste výkon a opět se zvyšuje teplota i množství páry). Příčinou nestability reaktoru RBMK je kombinace grafitu a vody jako chladiva v aktivní zóně reaktoru, protože voda pohlcuje neutrony více než grafit a chová se podobně jako absorbční tyče. Když se voda z aktivní zóny ztrácí, výkon reaktoru roste se všemi již zmíněnými důsledky.

Naopak reaktor typu VVER (používaný v JE Temelín) má záporný výkonový koeficient reaktivity, což znamená, že při zvyšování výkonu nad maximální provozovanou hodnotu se podmínky pro průběh řetězové reakce zhoršují – reaktor má snahu samovolně svůj výkon snižovat. Jedná se o reaktor tlakovodní – voda, která protéká reaktorovou nádobou, slouží jako zpomalovač (moderátor) neutronů a současně jako chladivo. Pára nevzniká v samotném reaktoru, ale mimo něj, v sekundárním okruhu.

Tlakovodní (temelínský) reaktor VVER má tu podstatnou výhodu, že se dokáže sám regulovat – vzrůst výkonu se v něm samovolně zastaví. Pokud by tedy z reaktoru VVER z jakéhokoliv důvodu unikala voda, zastaví se i štěpná řetězová reakce. Nekontrolovaný vzrůst výkonu, ke kterému došlo v JE Černobyl, není u reaktorů v Temelíně z fyzikálních a konstrukčních důvodů vůbec možný.

Aktivní zóna reaktorů VVER je několikanásobně menší, kompaktní a je uzavřena do tlakové nádoby, která se s celým primárním okruhem nachází v železobetonovém kontejnmentu (hermetický ochranný obal). Jejich chlazení je dvouokruhové, tzn. že mají oddělen primární okruh obsahující radioaktivní média od okruhu sekundárního, v němž je na turbínu přiváděna pouze čistá, nekontaminovaná pára.

Je v nich tedy naplněna zásada tří nezávislých bariér oddělujících potenciální radioaktivní důsledky hypotetické nehody od běžného životního prostředí. V případě nehody reaktoru VVER by radioaktivní látky zůstaly v ochranném obalu uzavřeny odděleně od životního prostředí. Taková bezpečnostní opatření nebyla v JE Černobyl uplatněna – reaktor typu RBMK neměl ochranný tlakový kontejnment, takže radioaktivní látky mohly v Černobylu relativně snadno uniknout do okolí elektrárny.

Dalším významným rozdílem je kvalita obsluhy jaderných reaktorů v Temelíně a obsluhy, která způsobila havárii JE Černobyl. Zatímco personál jaderné elektrárny v Černobylu si možnost havárie prakticky nepřipouštěl, protože žádný podobný případ havárie z dřívější doby neexistoval, odborníci v jaderných elektrárnách (nejenom) v České republice dnes mohou vycházet ze zkušenosti a důsledků události v Černobylu. Kvalita odborné přípravy, systémy personálního řízení i celkový přístup a podmínky obslužného personálu jsou dnes v jaderných elektrárnách v ČR na zásadně vyšší úrovni, než před 20 lety v Černobylu.