Můj bratr Peter PETER BABKA 
*1946 Bratislava, Slovensko
Já (Jan) sem nejmladší s pěti dětí mám tři bratry a jednu sestru. Díky mého nejstaršího bratra Petra mám spoustu fotografií, o kterých bych si mohl nechat jenom zdát, (několik fotografí z mého alba ti nabízím k nahlédnutí v pravo). Od mládí ho zajímali fotoaparáty a fotografování. Už jako kluk si pořídil první fotoaparát a fotil. V té době bylo fotografování dost složité, a myslím, že i finančně náročné. Petr je velice cílevědomý muž, a já ho jen z povzdálí obdivuji. Mezi námi je velký věkový rozdíl 13 let a proto jsem si svého bratříčka moc neužil. Je to velikánská škoda, kdybychom vyrůstali spolu, mohl jsem se od něj spoustu věcí naučit. Petr je vynikající a všestranný umělec namaloval spoustu krásných obrazů, vytvořil mnoho soch z různých materiálů. V současnosti se věnuje profesionálně fotografování.
Žije a tvoří / Lives and works
Biely Kostol, okres Trnava
Autor a Majster Zväzu slovenských fotografov
Vzděláni / Education
1961 - 1965 Stredná škola umeleckého priemyslu, Bratislava
1965 - 1969 Pedagogická fakulta UK, Trnava
Samostatné výstavy / Individual exhibitions
1967 - Pedagogická fakulta UK , Trnava
1970 - Dom kultúry , Považská Bystrica
1980 - Obchodný dom Jednota, Trnava
1992 - Trnavské divadlo (spoločne s Vladimírom Lužinským), Trnava
1994 - Renesančný kaštiel ,Galanta
2000 - Dom umenia , Piešťany
2004 - Kaviareň Bellarosa ,Trnava
Kolektivní výstavy / Group exhibitions
1969 - Dom kultúry , Považská Bystrica
1975 - Medzinárodná výstava fotografie, Praha, Liberec, Česká republika
1982 - Štít Viléma Heckela, Liberec, Česká republika
1985 - Dom kultúry, Bukurešť, Rumunsko
1988 - Medzinárodná výstava fotografie, Halle, Nemecko
1991 - Vzdelávacie stredisko odborov, (medzinárodná výstava), Györ , Maďarsko
1993 - Dom kultúry, Považská Bystrica
1994 - Múzeum J.M.Petzvala , Spišská Belá
1999 - Výtvarné spektrum, Vihorlatské múzeum, Humenné
2001 - Hrad Forchtenstein, (medzinárodná výstava) , Rakúsko
2004 - Salón 2004, (medzinárodná výstava), Renesančný kaštiel , Galanta
2005 - Salón 2005, (medzinárodná výstava), Renesančný kaštiel , Galanta
Ceny / Awards
1973 - bronzová medaila, Súťaž o medailu J.M.Petzvala, Piešťany
1975 - 1. miesto, Krajská súťaž amatérskeho výtvarníctva, Nitra
1978 - 1. miesto, Fotografia ZUČ Trnava
1979 - 1. miesto, Fotografia Dunajská Streda
1979 - 1. miesto, Kresba ZUČ Trnava
1982 - 1. miesto, Diapozitívy Dunajská Streda
1986 - 1. cena, Súťaž farebných diapozitívov Zväzu slovenských fotografov
1988 - 1. cena, Súťaž umeleckej fotografie Zväzu slovenských fotografov
1989 - 1. cena, Súťaž umeleckej fotografie, Bratislava
1990 - 1. cena, Súťaž umeleckej fotografie Zväzu slovenských fotografov
1991 - Čestný titul Majster Zväzu slovenských fotografov /MZSF/
1991 - Čestný titul Autor Zväzu slovenských fotografov /AZSF/
1991 - 1. cena, Súťaž umeleckej fotografie Zväzu slovenských fotografov
1992 - 1. cena, Súťaž umeleckej fotografie Zväzu slovenských fotografov
1995 - Zlatý odznak Zväzu slovenských fotografov
http://www.irisfoto.sk/
Toto je malá ukázka z fotogalerie mého bratra Petra pokud chceš vidět více, klikni na tento odkaz >>>
www.babkapet.webnode.sk
Úspěšný umělec je ten, který stačí vydělat víc než stačí jeho žena utratit. Úspěšná žena je ta, které se podaří najít takového muže.
Tohle jsem já.
Každý umělec si dává pseudonym. Já si říkám JOHN.
V listopadu 2020 jsem měl těžký pracovní úraz, který mi vážně změnil život .
Jsem paraplegik.
Tohle je moje páteř po úraze, 16 šroubů.
Ruce mám zdravé. Budu malovat a milovat, dokud mi to zdraví dovolí.
Pokud umělec stvoří něco, co je pro něj posvátné a předá to světu. Neměl by od světa očekávat, že svět bude jeho výtvor vnímat stejně jako on. Každý člověk má právo si vzít s uměleckého díla jen to co chce, jako má i umělec do svého výtvoru vložit to co chce, a právě to je na umění to krásné. Nemyslím si, že by umělci měli být nezodpovědní, ale zároveň by neměli sami sebe cenzurovat !!!
David Bowie akryl na sololitu 75 x 103 cm r.2019
O malíři
Maloval jsem tvůj obraz, v ráji a pekle pozemském, nejdřív jsem bleskuryclou rukou horečnatě kreslil tvou tvář, měnivé křivky těla, stříbřitě šedou barvou naznačoval prchající okamžiky.
Veronskou modř jsem vtiskl do tvých očí, rumělkou modeloval hlas tvé krve, teplou barvou hlíny horký klín.
Pak jsem poslepu jemnými tahy štětce, daroval obrazu smaragdovou zeleň, přitažlivou a chladnou barvu nesplněných přání.
Obraz byl hotov, neboť jsi křičela, je krásný a dokonalý.
Dnes už vím, proč jsem nenašel ani kousek místa na podpis ....
Dívka z obrazu
Dívám se před sebe, dumám nad obrazem.
Co jsi chtěl malíři říci tím odkazem?
Proč zrovna dívenka s očima z jantaru, svícen a svíček pár hoří tu k večeru?
Jak duše bez těla, jak tělo bez duše, zasněná dívá se s úsměvem Venuše.
Je jako mrtvola, co život ukradla, na klíně květinu co dávno uvadla.
Na tváři z mramoru dvě slzy skleněné, na věky zůstanou i když mi zemřeme.
Pláče a směje se po celá staletí. Krásná i hrozivá v mrazivém obětí.
Ten střípek z obrazu zachycen na plátně, svým zvláštním způsobem svádí a láká mě.
Až život krátký můj skončí tu na zemi, setkám se s dívenkou, snad příběh řekne mi....
Malíři namaluj mé srdce,
řekla a snad to znělo ustaraně a malíř maloval barvou její aury modrou křivkou její dlaně proti osvětlené zdi
Malíři, zahoď štětec maluj citem, který ke mě chováš a malíř vzal její srdce prstem objížděl jeho křivku tahy plnými něhy
Malíři myslíš, že jsem čistá ty nevidíš ten na dně kal? A malíř růžovými trny a červeným vínem její nevinnost a perleť na dně něžnými doteky iluminoval vinně
Otázky ?????
Chceš kreslit obraz a máš strach? Bojíš se kousek plátna dát? Že jsi dal dost, už akorát. Proč neušetřit na barvách?
Když maluji já, tak neptám se, kdo mohl by to ocenit? Stačí mi barvy smích a cit. Má vlastní touha po kráse. Pak tahy štětcem, hojnost čar. Cítím, že můžu víc. Tak dávám darů na tisíc. Dávám životu svému tvar.
Máš plno strachu...Nač se bát? Že obraz nikdo nekoupí? Myslíš , že na tom prohloupíš?
Co je lehčí přestat malovat, nebo milovat?
Má odpověď....
Přestat milovat? To snad ani nejde. Pokud by někdo, někdy přestal milovat, pak nikdy nemiloval....
Přestat malovat? To taky snad ani nejde. Dostal jsem od Boha dary, které má jen člověk milovat a malovat. Kdybych je nevyužil, byl by můj život jen prázdným plátnem bez příběhu.....John
Kdybych znala Picassa vypadala bych ještě hůř než ve skutečnosti (znáte to jeho kubistické období)
Kdybych znala Warhola sledovaly by vás nejmíň tři mé různobarevné tváře (neříkám, že by se to komukoliv líbilo)
Kdybych znala Da Vinciho Mona Lisa by měla v obličeji úplně jiný výraz (její naštvaný, nebo můj spokojený)
Kdybych znala Van Gogha s celým uchem by namaloval míň slunečnic (jen by se možná zastřelil dřív)
Kdybych ... jenže já znám tebe Johne maluješ sny... slíbil jsi mi obrázek ....
24. 4. Jiří
V časopise Spirit psali o povahách dle narození tohle napsali o mě:
"TVOŘIVÝ" chce změnit svět, bojuje za ideály, poukazuje na nedostatky. Je hladový po vědomostech a nemá strach z nového. V kruhu přátel ho považuji za maják. Tráví hodně času v oblacích, ztrácí kontakt se skutečností.
Modlitba....
Má duše, zanech marné tužby po nesmrtelném životě a raději vyčerpej všechny možnosti tohoto dne……..
Otče náš, jenž jsi na nebesích, zůstaň tam a já zůstanu zde na zemi, která je někdy tak krásná se svými ročními obdobími s plovoucími léty, se svými bláznivými dívkami……
Čím by byl náš duch, můj bože, kdyby se nemohl živit chlebem pozemských věcí a opíjet se vínem stvořených krás?
Cesta, kterou rýsujeme pro svůj vzestup je vytvořena z hmoty…..
Ty bože jsi stvořil noc – a já jsem udělal lampu,
Ty jsi stvořil jíl - a já jsem uhnětl vázu,
Ty jsi stvořil pouště, hory a pralesy – a já jsem zasadil sady, zahrady a háje.
Jsem to já, kdo proměňuje křemen v zrcadlo, a jsem to já, kdo proměňuje jed v protijed.
Ptala se mě mladá dívka
co je to poezie?
Chtěl jsem ji to říci, také to že jsi, ach také to, že jsi a že ve strachu a úžasu, které jsou svědectvím zázraků, bolestně žárlím na plnost tvé krásy, a že s tebou nesmím spát, a že nic nemám, a že ten kdo nic nemá, co by daroval, musí zpívat...
Ale neřekl jsem ji to, mlčel jsem a ona ten zpěv neslyšela...
Slyšte vy zbabělci
co znesvěcujete umění. Umělec potřebuje svobodu, ne aby dělal co chce, ale, aby byl kdo je. Jestli tohle má být svoboda !!! Pak svoboda páchne. (Gis van. Gaudí)
Dívám se na prázdné plátno...
Prázdné plátno.......tolik možností a v hlavě? Nic. Ani jediná myšlenka, která by se dala zhmotnit. Nic. Tupé zírání na prázdné plátno a nic. Ale přesto se cítím tak spokojeně. Je ve mně totiž víra. Ta možná není v hlavě, v mysli, ale dobře to cítím v srdci. Víra v to, že všechno co právě teď je, je přesně tak, jak to má být.
Dívám se na to prázdné plátno a usmívám se.... Jsem to totiž já, kdo mu dá život, kdo mu dá děj. Mou rukou mou myšlenkou. Každým dotekem, každým tahem, každým otřením štětce, celým procesem tvorby.
Dívám se na prázdné plátno a usmívám se....... V srdci totiž cítím, že stačí pohnout rukou. Udělat byť jen nepatrný pohyb a rozběhne se celý svět. Všechno se tu může zjevit, díky mému jedinému pohybu. A ono se to děje. Právě teď se zase celý ten můj svět přestavuje, kousek po kousku do bodu, kde bude zase nový svět.
Dívám se na prázdné plátno, usmívám se....... A začínám slzet. Cítím neskutečnou vděčnost za to, že tu před tím prázdným plátnem můžu stát a dívat se na něj. Že můžu vzít štětec, vybrat barvu a udělat cokoliv. Cokoliv a nebo nic. Jsem malíř a stojím před čistým plátnem. Čistá mysl možná nevymyslí co malovat, ale věř mi, že vede-li tvou ruku srdce, ten obraz, který tvoříš, bude vždy tvůj důvod se usmívat. I kdyby to 30 let bylo jen prázdné plátno, před kterým stojíš a usmíváš se, než uděláš první tah......
Malíři namaluj
Namaluj lásku jako dlaně navzájem se hladící namaluj lásku jako ústa polibky se mazlící namaluj lásku jako těla po milování toužící...tvé obrázky kraso moje ruměnce tvoří na líci...tvé ruce s pastely nechám si zdát tvé kučeravé vlasy jak voní asi si budu představovat....
Kdo stojí modelem? Jaký štětec nejvhodnější? Vlasy trochu proberem.... barvy budou vodnatější rukáv pláště vyhrnutý paleta je upatlaná nastin tvaru velmi hrubý... Nálada je zatím spavá Obrys už se rýsuje Linie je prdelková Kompozice zbrusu nová... Podklad bude sluníčkový Hlavní barva pusinková Rozmažeme černé šmouhy Portrét v zadu v barvě touhy Zátiší je tmavě sexy Krajinky jsou pupíkové Výraz v tváří nach rozzáří Oči nechť jsou studánkové Symbolika, která bliká, necudově už se svlíká Rozměr plátna náručový Teplo dechu z toho dýchá Světlo dá nám srdíčková žárlivová ta se schová... Dotyková dominuje popředí i pozadí Škádlivová s dovádivou optimismus naladí Zarámujem do věrnostní Budem hledat správný odstín Asi nejlíp labuťový Podepíšem štěstíčkovou necháme schnout spolu s dobou...