V časopise Spirit psali o povahách dle narození tohle napsali o mě:

"TVOŘIVÝ" chce změnit svět, bojuje za ideály, poukazuje na nedostatky. Je hladový po vědomostech a nemá strach z nového. V kruhu přátel ho považuji za maják. Tráví hodně času v oblacích, ztrácí kontakt se skutečností.

Modlitba.... 

Má duše, zanech marné tužby po nesmrtelném životě a raději vyčerpej všechny možnosti tohoto dne……..

Otče náš, jenž jsi na nebesích, zůstaň tam a já zůstanu zde na zemi, která je někdy tak krásná se svými ročními obdobími s plovoucími léty, se svými bláznivými dívkami……

Čím by byl náš duch, můj bože, kdyby se nemohl živit chlebem pozemských věcí a opíjet se vínem stvořených krás?

Cesta, kterou rýsujeme pro svůj vzestup je vytvořena z hmoty…..

Ty bože jsi stvořil noc – a já jsem udělal lampu,
Ty jsi stvořil jíl - a já jsem uhnětl vázu,
Ty jsi stvořil pouště, hory a pralesy – a já jsem zasadil sady, zahrady a háje.
Jsem to já, kdo proměňuje křemen v zrcadlo, a jsem to já, kdo proměňuje jed v protijed.

Ptala se mě mladá dívka

co je to poezie?

Chtěl jsem ji to říci, také to že jsi, ach také to, že jsi a že ve strachu a úžasu, které jsou svědectvím zázraků, bolestně žárlím na plnost tvé krásy, a že s tebou nesmím spát, a že nic nemám, a že ten kdo nic nemá, co by daroval, musí zpívat...

Ale neřekl jsem ji to, mlčel jsem a ona ten zpěv neslyšela...

Slyšte vy zbabělci

co znesvěcujete umění. Umělec potřebuje svobodu, ne aby dělal co chce, ale, aby byl kdo je. Jestli tohle má být svoboda !!! Pak svoboda páchne.   (Gis van. Gaudí)

Dívám se na prázdné plátno...

Prázdné plátno.......tolik možností a v hlavě? Nic. Ani jediná myšlenka, která by se dala zhmotnit. Nic. Tupé zírání na prázdné plátno a nic. Ale přesto se cítím tak spokojeně. Je ve mně totiž víra. Ta možná není v hlavě, v mysli, ale dobře to cítím v srdci. Víra v to, že všechno co právě teď je, je přesně tak, jak to má být.

Dívám se na to prázdné plátno a usmívám se.... Jsem to totiž já, kdo mu dá život, kdo mu dá děj. Mou rukou mou myšlenkou. Každým dotekem, každým tahem, každým otřením štětce, celým procesem tvorby.

Dívám se na prázdné plátno a usmívám se....... V srdci totiž cítím, že stačí pohnout rukou. Udělat byť jen nepatrný pohyb a rozběhne se celý svět. Všechno se tu může zjevit, díky mému jedinému pohybu. A ono se to děje. Právě teď se zase celý ten můj svět přestavuje, kousek po kousku do bodu, kde bude zase nový svět.

Dívám se na prázdné plátno, usmívám se....... A začínám slzet. Cítím neskutečnou vděčnost za to, že tu před tím prázdným plátnem můžu stát a dívat se na něj. Že můžu vzít štětec, vybrat barvu a udělat cokoliv. Cokoliv a nebo nic. Jsem malíř a stojím před čistým plátnem. Čistá mysl možná nevymyslí co malovat, ale věř mi, že vede-li tvou ruku srdce, ten obraz, který tvoříš, bude vždy tvůj důvod se usmívat. I kdyby to 30 let bylo jen prázdné plátno, před kterým stojíš a usmíváš se, než uděláš první tah......

Malíři namaluj

Namaluj lásku jako dlaně navzájem se hladící namaluj lásku jako ústa polibky se mazlící namaluj lásku jako těla po milování toužící...tvé obrázky kraso moje ruměnce tvoří na líci...tvé ruce s pastely nechám si zdát tvé kučeravé vlasy jak voní asi si budu představovat....

Kdo stojí modelem? Jaký štětec nejvhodnější? Vlasy trochu proberem.... barvy budou vodnatější rukáv pláště vyhrnutý paleta je upatlaná nastin tvaru velmi hrubý... Nálada je zatím spavá Obrys už se rýsuje Linie je prdelková Kompozice zbrusu nová... Podklad bude sluníčkový Hlavní barva pusinková Rozmažeme černé šmouhy Portrét v zadu v barvě touhy Zátiší je tmavě sexy Krajinky jsou pupíkové  Výraz v tváří nach rozzáří Oči nechť jsou studánkové Symbolika, která bliká, necudově už se svlíká Rozměr plátna náručový Teplo dechu z toho dýchá Světlo dá nám srdíčková žárlivová ta se schová... Dotyková dominuje popředí i pozadí Škádlivová s dovádivou optimismus naladí Zarámujem do věrnostní Budem hledat správný odstín Asi nejlíp labuťový Podepíšem štěstíčkovou necháme schnout spolu s dobou...