Obraz ze snu

Jsi jak medvídek z poutě, co jsem ho vždycky chtěla
Jsi jak Vánoční ráno, a pro něj jsem v noci bděla
Jsi jak západ slunce, co zatají mi dech,
Jsi jak návrat domů, a já zas sedím na schodech
Dej mi klíč ať dveře můžu otevřít
A potom spolu můžem třeba na večeři odejít.
Mám zvláštní pocity a nevím zda je máš i ty
Mám zvláštní nálady a v srdci samé záhady
Mám skvělý plán na to jak být pořád šťastná,
Radu ti dám, tohle je realita krásná.
Čti mezi řádky a neotáčej myšlenky zpátky,
Věř na pohádky a odstraň ze života hádky,
Říkej hezká slova a štěstí přijde znova,
Zapomeň na nemoci vždyť víš že jsou to samé kecy.

R: Vcházíš do mých snů tak nenápadně, a já se nepoznávám
Tvůj obraz před sebou mám, díváš se záhadně
No tak ruku mi dej a tiše poslouchej
Vcházíš do mých snů a já ten pocit znám,
Že jenom pro sebe tě mám
Já vím že neodcházíš i když mi ve dne scházíš,
Vždyť zas půjdu spát.
Až zavřu oči, zas ucítím teplo, zase mě budeš hřát.
Chtěla bych zakázat ráno, ať už nepřichází, chtěla bych dlouho spát.

Máš v očích plamínky, když se na mě usmíváš,
Mám v hlavě vzpomínky, ležíme vedle sebe,
Máš různé myšlenky, když na tebe se podívám,
v dlani mám dva kamínky, a jeden já ti dám.
Jsi víc než Vánoční ráno, jsi víc než ranní káva, která mi sílu dá,
Jsi víc než vzduch co dýchat nepřestávám
Jsi víc než oheň co ve svém srdci mám,
Jsi víc než voda, kterou hasím žízeň
Jsi obraz ze snu, který se náhle ztrácí, když se rozednívá.
Mám zvláštní pocity a nevím zda je máš i ty
Mám zvláštní nálady a v srdci samé záhady
Mám skvělý plán na to jak být pořád šťastná,
Radu ti dám, tohle je realita krásná.
Čti mezi řádky a neotáčej myšlenky zpátky,
Věř na pohádky a odstraňuj ze života hádky,
Říkej hezká slova a štěstí přijde znova,
Zapomeň na nemoci vždyť víš že jsou to samé kecy.

R: Vcházíš do mých snů tak nenápadně, a já se nepoznávám
Tvůj obraz před sebou mám, díváš se záhadně
No tak ruku mi dej a tiše poslouchej co říct ti mám¨
Vcházíš do mých snů a já ten pocit znám,
Že jenom pro sebe tě mám
Já vím že neodcházíš i když mi ve dne scházíš,
Vždyť zas půjdu spát.
Až zavřu oči, zas ucítím teplo, zase mě budeš hřát.
Chtěla bych zakázat ráno, ať už nepřichází, chtěla bych dlouho spát.

autor Petra Stránská