Potápění démonů

Ronnie book 5[2].jpg

Velký rozhovor – Ronnie O’Sullivan: Potápění démonů

15. prosince, 2002
www.timesonline.co.uk

Paul Kimmage mluví s největším známým talentem snookeru a zjišťuje, že žije v mukách

Večeře v malé italské restauraci naproti Barbican Centre v Yorku je rychle snědena. Ronnie O’Sullivan se vrací do hotelu v 21,00 a čeká ve svém pokoji hodinu a půl, než si navlékne kabát a vyjde ven do chladného počasí. Rád si v tuto noční dobu protahuje nohy. Má rád klid prázdných ulic a šanci promyslet si cestu skrz psychickou mlhu, která ho zahaluje.

Pocítil to včera, při svých 27. narozeninách.

„Zarezervujme si stůl na večer, Rone.“

„Ne, to nezvládnu.“

„Nezvládneš co?“ „Byli jsme venku vloni. Raději bych zůstal doma.“

„Ale ne, pojď. Máš ještě 2 dny, než začíná turnaj.“

„To nemá co dělat s turnajem. Nemůžu odpočívat, když jsem na veřejnosti. Požádám mamku, aby uvařila nějakou večeři a zůstaneme doma a budeme koukat na telku.“

Cítil to i to ráno, kdy jel do Yorku.

„Nechci tu být.“

„Co tím myslíš, že tu nechceš být? Tohle je UK Championship! Druhý největší turnaj roku! Jsi obhajující šampión! Světová jednička. Raketa!“ „Jo, ale v tuhle chvíli jsem úplně bez elánu. Nejsem schopný potopit ani kouli. Šílím z té hry.“

Cítil to, když se dusil na své cestě.

„Ty nejsi v pořádku, viď Rone?“ „Ne, nejsem.“

„Něco důležitého ti v životě chybí.“

„Jo, já vím.“

„Jaký smysl má hra, když hraješ špatně?“ „Vůbec žádný.“

O největším snookerovém talentu se nikdy netušilo, že žije v mukách, je pro něj obtížné to vysvětlit.

„Co to je, Rone?“ „Nevím.“

„Připusť si to, synku, nenávidíš tu hru.“

„Ne, není to ta hra. Ta hra je skvělá. Problém je jak se na ni dívám --- bojuji s tím jak šílenec. Když hraju dobře, je to ta nejskvělejší věc na světě a já jsem šťastný, že jsem snookerový hráč. Ale když hraju špatně, nemůžu hrát na své úrovni, frustrace roste až nejsem schopen snést víc a radši bych zešílel.“

„Jak zešílel?“ „Ta frustrace dokáže být někdy nesnesitelná. Někdy si přeji být tenisový hráč jako John McEnroe, který na kurtu řádí. Jsou dny, kdy chci všechno vzdát, sbalit se a odjet do Španělska a žít jednoduchý život. Pořád přemýšlím o možnostech úniku.“

„Proč to neuděláš?“ „Mám strach.“

„Strach?“ „Jo, mám strach se k tomu obrátit zády; mám strach, že by to mohlo klapnout příští měsíc a já najdu ten kouzelný lék, který mě dostane zpět a vrátí mi ten pocit, na jaký jsem si zvykl, když jsem byl schopen opravdu hrát.“

Jsou dobré dny a špatné dny, ale další ráno, když otevřel oči v Novotelu v Yorku, se mlha nezvedla. Došel do koupelny, vzal si lék a oblékl se na snídani. Je sobota, 7 prosince. Je mu 27 a 2 dny. Cherie Blair zírá z předních stránek novin. Předzápas Manchester United a Arsenalu dominuje sportu. Přemýšlí o své polední schůzce v Barbican a má obavy.

„Co kdybych si vybral fotbal místo snookeru? Co kdybych šel na zkušební období do Spurs a nejel tenkrát do Indie na juniorské Mistrovství světa? Vzbudil bych se dneska v hotelu týmu Arsenal? Byl by můj život šťastnější, než je teď? Obvykle se O’Sullivan ráno připraví na hru rychlou procházkou do haly a stráví asi hodinu u tréninkového stolu, než se osprchuje a oblékne se do obleku. Ale dnes nic není normální. Poslední věc, kterou potřebuje je připomínat si, jak špatně hraje, takže stráví ráno na hotelu, povídá si s kamarádem a ochráncem Del Hillem a dá si jen rychlých 20 minut u stolu, než odchází do Barbican Centre.

V 11,45 se aréna otevírá a začíná se plnit. Nalevo od rozdělující modré stěny je stůl, kde bude O’Sullivan hrát se světovou sedmdesátkou Adrian Gunnellem z Telfordu. Napravo bude další mistr světa John Higgins hrát s Ali Carterem. Levá strana se zaplní jako první a brzy je zabraná celá. „Vidíte, Ronnie je populárnější,“ povšimne si divák.

V poledne jsou všichni 4 hráči představeni publiku. O’Sullivan, největší tahák snookeru, je jediný bez sponzorského loga na vestičce. Když rozdělující stěna klesá, mladá žena studuje jeho profil v programu.

Ronnieho nejvýznamnější okamžik ve snookeru? „Když jsem se stal světovou jedničkou.“

Jeho sportovní hrdina? „Tiger Woods.“

Jeho první auto? „Rover.“

Současné auto? „Mercedes Sports.“

Živá nebo mrtvá osobnost, se kterou by se chtěl setkat? „Brigitte Bardot.“

Poslední odpověď je důvodem ke zmatku snaživé Rocketově průzkumnici a ta se otáčí ke svému příteli s dotazem. „Kdo je Brigitte Bardot?“

Dennis Taylor je snookerový mistr světa. Manchester United vyhrál FA Cup. Brigitte Bardot (51) už 12 let netočí filmy. Ronnie O’Sullivan dostává její fotografii od muže z Ilford Recorder. Píše se rok 1985. Je mu 10 let.

Ten snímek je v jeho ložnici. Plakát Jimmyho White dominuje jeho stěně. Ronnie se obléká, bere si motýlka a pózuje pro fotografii s kopií Snooker Year od Clive Evertona. Ale věc, která upoutá, je jeho úsměv. „Byl jsem mladý a šťastný,“ vysvětluje a prohlíží si kopii výtisku. „Užíval jsem si život, měl jsem na růžích ustláno.“

V centru toho perfektního světa byl Ronnie O’Sullivan Sr., nejlepší táta na světě. Během prvních 10ti let Ronnieho života, přicházel jeho táta vždycky s nečekaným řešením. Někdy přišel odpoledne ze školy a našel tátu stále v županu nad ranními novinami a šálkem čaje s cigaretou. „Sakra!“ pomyslel si Ronnie, „To je úžasný svět! To je život pro mě.“ A pak ten kouzelný svět začal.

„Pojď synku, potřebuješ nějaký hadry.“

„Pojď synku, potřebuju nový boty.“

„Pojď synku, vezmu tě do snooker klubu.“

„Pojď synku.“ 2 nejoblíbenější slova mladého O’Sullivana.

Nebyl si tak úplně jistý, jak to jeho táta dělá, že se mohou takhle mít. Svým přátelům říkal, že táta je obchodník, ale nikdy ho nepřiměli specifikovat povahu těch obchodů. I dnes, když to má popsat jako „porno hry“, zařadí instinktivně zpátečku a změní to na „hry pro dospělé“ před dalším zjemněním na „měl pár špinavých obchodů s knihami“.

Byl to jeho otec, kdo mu představil snooker, poprvé ho vzal do místního klubu v Ilfordu, pak mu postavil snookerovou místnost na konci zahrady. Chlapec mohl hrát, ale nerad prohrával a vždycky se na hodinu zamkl ve skříni, než bolest neodezněla. Nestávalo se to často.

V deseti letech nahrál svou první stovku a byl označen za zázračné dítě. Ale bylo jasné, že nepůjde ve stopách Steva Davise, když v pouhých 10 letech byl na rok vyloučen z amatérské soutěže kvůli nepřijatelnému chování na turnaji ve Walesu. „Snadno jsem vedl. Chtěl jsem ohromit starší děti a vylil jsem sklenici piva na podlahu poblíž nějaké starší dámy, abych zastavil kluka, který mě honil a byl jsem vyloučen. Bylo to asi to nejlepší, co se mi mohlo stát, protože mě to dostalo do dost velkých problémů s tátou, který byl opravdu rozčilený. Dal mi kázání a to byl zlomový okamžik.

Od svých 10 let byl natolik dobrý, že se mohl stát profesionálem a hrál s takovou elegancí, že mohl být popisován jako génius. „Kapsy vypadaly tak velké (rozpaží své ruce na 2 stopy – asi 60 cm – pozn. Dana – já asi hraju u špatných stolů :-D). Tágo procházelo skrz střed bílé jako šíp. Nemusel jsem se dívat, věděl jsem, že to padá. Pravou rukou nebo levou, neměl jsem pocit, že mohu minout.“

Na English Amateur Championship 1991, kdy mu bylo 15 a stále dával svému tátovi pusu na dobrou noc, se stal nejmladším hráčem vůbec, který nahrál v soutěži maximální náběh. O 3 měsíce později odcestoval do Bangkoku jako favorit World Amateur Championship, ale byl poražen ve čtvrtfinále. Telefonát z domova před zápasem mu zničil soustředění: nejlepší táta na světě byl uvězněn za vraždu.

Některé dny, kdy se deprese pevně usadí na jeho ramenou, si nemůže pomoci od pocitu závisti, když se srovnává se svými soupeři.

„Nikdy nevyhráli turnaj. Nikdy nebyli mistři světa. A přitom všichni vypadají šťastní, že tu jsou!“ Dnes je jeden z těch dnů. Jeho jednobarevný, celo-černý oblek a navoskovaný účes typu „vstal z postele a šel“ odráží temnotu, která ho v tyto dny stíhá. Nakříduje špičku svého tága, které je prodloužením jeho paže, ale cítí se s ním v ruce nešikovný. Shýbá se nad stůl, aby odehrál svůj první strk a koule jsou rébusem, který nikdy nerozluštil.

„Takhle to bude celý den?“ Štěstí nicméně favorizuje jeho a ne muže v protějším křesle. Gunnell, 30letý profesionál, je nováčkem ve velkém turnaji a je lapen v prudkém světle kamer BBC.

O’Sullivan hraje průměrně, ale sebere 2 úvodní framy, pak ztratí 3. a ve čtvrtém zůstává brzy pozadu. Pološílený se prudce předkloní ve svém křesle a dá si hlavu do dlaní.

„Je to všechno o tomhle? Tohle je snooker? Tohle je sport? O tomhle je celý život? Určitě se pak dostaneme na nějaké jiné místo a bude lépe. Měli bychom být šťastní. Chci být šťastný. Chci utéci.“

Zaostává o 32 bodů, když jeho soupeř najednou zaváhá. O’Sullivan se vyčerpaně zvedá ze svého křesla, změří si pohledem dlouhou a složitou červenou a přehodí tágo do levé ruky. Často hraje levou rukou, když se trápí. Vrací ho to zpět do místnosti vespod zahrady, kde byl opravdu Král.

„Stejně nepotopíš v tuhle chvíli ani kouli, tak jdi do toho. Na nic nemysli, jen hraj.“

Potápí červenou a nahraje 47 bodů, dostává se před přestávkou do vedení 3-1. Del Hill na něj čeká v hráčské hale. „Nelíbí se mi koukat na tebe,“ říká.

„Já vím, Del,“ odpovídá O’Sullivan, „Hraju hovno.“

„Chceš to vyhrát?“ „Jasně že to chci vyhrát.“

„Chceš vyhrát ten turnaj?“ „Jasně že chci vyhrát ten turnaj. Chci vyhrát každý turnaj, ale asi toho moc nevyhraju, když budu hrát takhle!“ „Poslouchej, Rone! Nezáleží na tom, jak jsi dobrý, nemůžeš očekávat, že budeš potápět koule pro zábavu a vyhrávat lehce zápasy! Takhle to nefunguje! Tohle je zatraceně tvrdá hra! John Higgins je na druhém stole a vypadá to, že ho Ali Carter vyřadí! Dej se do kupy a hraj snookerový zápas!“

O’Sullivan se vrací ke stolu v lepší formě a vyhrává rozdrobený pátý frame a zvyšuje své vedení šestým a sedmým díky dvěma skvělým stovkám.

Osmý frame je zase rozdrobený, ale zvládne ho a dostane se do vedení 7-1 před závěrečnou večerní částí. Ale stále se necítí dobře.

Odpoledne mu volá mamka.

„Jsi v pořádku?“ ptá se.

„Ne, nejsem,“ povzdychne si.

„Ano, vidím.“

„Není to jen kvůli tomu, že hraju špatně, mami; ta frustrace trvá už 2 měsíce. Nemůžu to vydržet. Je to mizérie.“

„Ano,“ říká, „vidím to.“

Steve Davis je mistr světa. Coventry City vyhrává FA Cup. Brigitte Bardot (53) už netočí filmy 14 let. Ronnie O’Sullivan hraje turnaj na Isle of Wight. 10 minut před zápasem si dává hamburger. Směje se a žertuje s přáteli, když by se měl soustředit. Nejlepší táta na světě není spokojený.

„To bylo otřesné,“ soptil, když byl Ronnie vyloučen. „Vezmu tě tam, jsi týden pryč ze školy a ty se chováš jako idiot. Nechci, aby se to opakovalo. Hraješ turnaje, abys vyhrával a ne dělal kraviny s klukama. Oni pro svoji kariéru nic nedělají. Chci, aby jsi se choval jako profesionál.“

Píše se rok 1987. Je mu 12 let.

„Můj táta věděl jak mě sprdnout bez mnoha slov nebo rozebírání,“ vzpomíná. „Možná kdyby byl venku, tak by bylo všechno jinak a já bych se nepohyboval v těchto zajetých kolejích. Někdy cítím, že se zkouším prokopat ven, ale dostávám se jen hloub a hloub. Možná by to tak nebylo, kdyby se to nestalo.

Stalo se. Začalo to v červenci 1991 v nočním klubu s názvem Stocks na Kings Road v Chelsea. Jeho táta se tam byl najíst s pár přáteli, když se dostali do bitky s partou lidí od vedlejšího stolu. Jeden z nich, černoch Bruce Bryan, řidič Charlie Kraye, byl pobodán do břicha, vyklopýtal ven, kde zemřel.

„Byl to velmi nepřiměřený útok, který v sobě zahrnuje prvky rasistického chování a bezdůvodné a nepřiměřené násilí,“ rozhodl soudce, když odsoudil O’Sullivana na doživotí. Ale Ronnie to vidí jinak.

„Vrah! Nenávidím to slovo. Byla to bitka v nočním klubu, která špatně skončila. Nebyla to vražda. Vrah je podle mě někdo, kdo jde ven a někoho pronásleduje a udělá to. Vím, že někdo zemřel, ale tu noc to mohl být i můj táta. On byl napaden. V nemocnici, kde byl 4 dny, se ho na nic ani nemohli zeptat, protože 2 z jeho prstů byl odříznuty. Řekli, že to byl rasistický čin, ale to mi smrdí jak uzenáč.“

„Bylo tam asi 20 černochů, kteří říkali, „Rone, půjdeme k soudu a řekneme, že nejsi rasista“, ale on na to jenom „Nechci žádnou pomoc. Vyřídím si to sám.“ Nikdy nikomu neřekl o pomoc. Ani ve vězení, zvládá to sám.“

O’Sullivanovi bylo 17 a zrovna se stal profesionálem, je září 1992 a jeho otce zrovna zavřeli. O rok později, týden před jeho 18. narozeninami, se stal nejmladším vítězem světového bodovaného turnaje, když získal titul UK Championship v Prestonu. Po následující 2 roky bylo otcovo uvěznění jedinou motivací, kterou potřeboval.

„Když jsem ho prvně navštívil, jediné, co jsem chtěl udělat, bylo dostat ho ven. Pomyslel jsem si „Bude mi 36, až vyjde ven! Celý můj život bude pryč!“, chtěl jsem pro něj něco udělat, ale nebylo nic, co bych mohl dělat, jen dál hrát dobře.“

Ale pak se hra najednou stala těžší, trénink byl těžší, těžší bylo to zvládnout, těžší to milovat. V roce 1994 se jeho život vykolejil, když jeho matka, Maria, která vedla rodinné obchody po dobu otcovy nepřítomnosti, byla na rok uvězněna pro daňový únik. O’Sullivan to nesl těžce a začal se nepořádně oblékat a flákat se. O sedm měsíců později, když byla jeho matka propuštěna, ho vyhodila z domu.

Zjišťuje, že jeho vztah s mamkou je mnohem složitější vysvětlit, než ten s tátou: „Moje mamka vejde do restaurace a oni začnou kolem ní dělat povyk, říkají „O! Vy jste Ronnieho mamka, jak se má?“ Ona to nenávidí. „Je to malej zasranec“, řekne. „Je odporný, nepořádný, je to noční můra“. V roce 1996 dostal O’Sullivan pokutu 20.000 liber od vedení snookeru za napadení tiskového mluvčího během mistrovství světa v Sheffieldu. O rok později byl nechvalně vyhlášený jako Novinka Roku za to, že se odvrátil od své bývalé přítelkyně a jejich roční dcery. V roce 1998 ztratil svůj titul Irish Masters po pozitivním testu na marihuanu.

To nebyla ani polovina. Dvakrát dostal zákaz řízení za rychlost, rozbil minimálně jedno BMW když předváděl svoje řidičské schopnosti na rychlostní rampě na parkovišti a byl zastaven policií, když pod vlivem řídil své Porsche a byl sledován MGF sportovním vozem řízeným ženou v županu.

Jednou samozřejmě musel něco udělat a v létě 2000, týrán klinickou depresí, nastoupil na 5 týdnů do Priory. „Mám život v pořádku,“ oznámil, když se vynořil z kliniky, „a veřejnost uvidí moji druhou část.“ Na špici jeho žebříčku se objevilo budování přístupu k jeho dceři Tylor-Ann: „Nebylo to možné. Cítil jsem, že mě nechtějí a já to odmítnutí nemohl přijmout. Myslel jsem si, že dělám víc škody než užitku a nechtěl jsem páchat jakoukoliv škodu. Té už bylo dost.“

Jeho snooker pokračoval ve skocích od božského k absurdnímu. Ale o rok později, na mistrovství světa v Sheffieldu, konečně potvrdil to, co věděl od prvního okamžiku, kdy vzal do ruky tágo.

„Dokud se mi to nepodařilo vyhrát, neměl jsem ponětí, jak je to zvláštní. Předtím jsem vždycky říkal „Je mi jedno, jestli to třeba nikdy nevyhraju. Je to jen jeden turnaj, opravdu na tom nezáleží“. Nemyslel jsem si, že bych měl šanci vyhrát, když jsem hrál, tak jak jsem hrál. Myslel jsem si, že nejsem dostatečně pevný. Soustředil jsem se příliš na to, abych vstal z postele na tu správnou stranu. Buď jsem měl svůj den, nebo ne, a v Sheffieldu jsem měl spoustu svých dnů. Dokázal jsem si hodně věcí. A byl jsem v sedmém nebi.“

Ale to nebyl konec. Nikdy to nekončí. Další den byl zase u tréninkového stolu.

Někdy je vítězství cítit jako prohra. Je 7,55, Barbican Centre v Yorku a když odchází z arény po snadné, ale ne příliš úchvatné výhře nad Gunnellem 9-2, je O’Sullivanova frustrace zřejmá, když oštipuje špičku svého tága. O pár minut později následuje tisková konference. Dlouze popotáhne ze své Marlboro Light, přisune si židli a letmo se rozhlédne místností.

Phil Yates z The Times: „Neporazil jednou Phila ve 12ti letech?“

Clive Everton z The Guardian: „Jak dlouho je teď od první zmínky o něm na snookerové scéně?“

Steve Davis vrtaje se v laptopu: „Je to opravdu Nugget? Co tady dělá? Na blbosti má ta hra nás.“ Otázky začínají.

Dneska trochu pomalý start, Ronnie, ale pak jsi se do toho dostal?

„Jo, byl jsem pěkně pomalý.“

Vypadal jsi pěkně vystresovaný ve čtvrtém framu, Ronnie, když jsi tam seděl s hlavou v dlaních?

„Jo, bylo to frustrující.“

Hezké narozeniny, Rone?

„Jo, ty byly v pořádku.“

Dneska trochu pohroma pro Arsenal?

„Jo, ale jsou skvělí. Dostanou se zpátky.“

Díky, Rone.

„Hotovo? Jo, v pořádku.“

Vejde do noci a vrátí se na hotel. Postel. Čtyři stěny. Zítra trénink. Pak zápas. Stejně jako to bylo včera. Stejně jako to bude zítra. Jak dlouho už to dělá? Jak dlouho to ještě bude muset dělat? Dva Ronnie, oba jsou za mřížemi. Ten jeden si jen přeje, aby se s tím dokázal vyrovnávat stejně dobře, jako jeho táta.

Menu


o7jdzl.jpg

Welsh Open[2].jpg

trophy_masters.jpg

Champion of Champions.jpg

1176106_10200544125836006_1602907661_n.jpg

file-91.jpg

Ronnie_OSullivan_Snooker_Champion_PTC7_2011[2].jpg

topimage[2].jpg

_44628623_ronnietrophybody.jpg


trophy771.jpg

_44304734_ronnie270.jpg

http://www.dan-nypl.estranky.cz/stranka/odpocty_countdowns

http://www.prizevlnika.cz/partner.php?partner=Dana Plachá

25. 6. Ivan

Zítra: Adriana

Ronnie Welsh 2016.jpg215259_10200438078328966_1416503438_n.jpg

539719_10150609203847062_10215162061_9450008_1545638402_n.jpg

german 12.jpg

Nadcházející akce/Upcoming events

27.11.-9.12. UK Championship

10.-16.12. Scotish Open

www.motto.cz

Northern Ireland Trophy 2008

08%20pls%20ronnie%20trophy[3].jpg

Jakékoliv veřejné použití materiálů z těchto stránek pouze se souhlasem webmastera.
All rights reserved. Contact webmaster.

Návštěvnost stránek

396456
_1234.bmp