Mind Out

Mind out – pro duševní zdraví

Ronnie O’Sullivan, snookerový hráč

Dokonce už jako dítě jsem myslel negativně. Nikdy jsem neměl pocit, že si něco opravdu zasloužím, ale naplno se to zvrtlo, když mi bylo 17. Vyhrál jsem soutěž a holič, který mě znal už pár let, řekl „vypadáš fakt trapně“. Nevěděl jsem, jak se vyrovnat s úspěchem; zatímco většina lidí by byla radostí bez sebe a plna sebevědomí, na mě to působilo přesně opačně. Nelíbil se mi ten pocit. Cítil jsem se jako někdo jiný.

Lidé dost ignorují psychické choroby. Myslí si „si stěžuj, starouši, proč se prostě nevzchopíš“. Někdy si myslím „jo, jsem skuhrající staroch“ a hraju si na tu postavu a cítím se spokojený. Nejhorší, co někdo může říci je „dostaň se z toho“; nakonec mu řeknu „mysliš si, že se mi líbí být takovýhle“.

Když jsem byl mladší, myslel jsem na sebevraždu, ale neměl jsem na to odvahu. Pak, před pár lety, jsem byl v Priory. Předtím jsem zkoušel všechno – Paul McKenna, psychoterapii a medikaci, prášky jsem nakonec vyhodil, když neměly trvalý účinek. Po mém pobytu v Priory jsem se naučil správně užívat léky, a také jsme se naučil, že je důležité mluvit s lidmi.

Teď už to zvládám. Někdy udělám krok zpět, dostanu se z toho a začnu zase myslet jasně, ale ne vždy. Nechci to dělat jen tak hala bala. Dneska se cítím sám se sebou dobře, včera to tak vůbec nebylo.

Něco z toho má co dělat s mou prací, chci být perfektní. Když se mi nedaří, může mě to otravovat. Poté, co jsem vyhrál Mistrovství světa jsem měl pocit úlevy, protože jsem si myslel, že toho nikdy nedosáhnu, ale během turnaje jsem vůbec nevěřil, že bych to mohl dokázat. Naštěstí všichni ostatní ano.

Mám několik velmi dobrých přátel, kteří mě podporují. Del se mnou byl 8 let. Po určitou dobu jsem mu udělal ze života peklo, protože jsem si myslel, že je proti mě a on to měl na krku. Mým největším přítelem je moje přítelkyně Jo, se kterou mohu vždycky mluvit otevřeně.

Dřív bych neřekl nic. Nechtěl jsem, aby lidé věděli, jak se cítím. Teď se o to nestarám a je mi jedno, co média napíšou. Můj život je dobře zdokumentován; můj táta je zavřený za vraždu – byl shledán vinným, takže nezkouším obhajovat jeho ani moji mamku. Co se stalo, stalo se a nejdůležitější je, že držíme pohromadě jako rodina.

Zlepšuji se, možná je to dospělost nebo důvěra, že věci budou OK. Zvykl jsem si myslet, že štěstí si můžu koupit – že když budu mít tohle nebo támhleto, tak mě to učiní šťastným, ale nakonec jsem na tom byl ještě hůř. Takže jsem přestal myslet na materiální věci. Uvědomil jsem si, že je to všechno uvnitř.

Fakta: Stres související s prací je po problémech se zády, druhým největším zaměstnaneckým zdravotním problémem v UK. (Health Safety Executive, 1998)