Masters 2007

Ronnie Masters mensi.jpg

Odkaz na video ze zápasu Ronnie x Ken s mým telefonátem na Eurosport

Odkaz na video ze zápasu Ronnie x Ding s mým telefonátem na Eurosport

osullivan-win1.jpg

O’Sullivanovy trable

SimonHattenstone256_sport.gif
Simon Hattenstone
22. ledna 2007

Je podivné, jak Ronnie O’Sullivan získává reputaci špatného sportovce. Kluk, který odešel z turnaje, když prohrával, mizera, který nemluví s tiskem. Jsem neobjektivní – psal jsem s Ronniem jeho biografii – a vždycky jsem o něm smýšlel jako o skvělém (až neobyčejně náruživém a čestném) sportovci.

Je úžasné, jak často může být čest popletena se špatnou formou. Když Ronnie ve své knize řekl, že nevychází se Stephenem Hendrym nebo Markem Williamsem, byl zase pokládán za špatného sportovce. Ale on jen řekl, jak to bylo a teď říká, že s nimi vychází dobře. Současně by byl první osobou, která by ti řekla, že Hendry je nejlepší hráč, jakého kdy viděl.

Minulý měsíc opustil během čtvrtfinále UK zápas se Stephenem Hendrym, když prohrával 4-1. Bylo to posuzováno špatně, nefér vůči fanouškům (a asi i k němu), ale zase to byl projev cti – měl toho dost, byl znechucen sám sebou, nemohl nechat spadnout sám sebe a svoje fanoušky tak hluboko a vypadlo to, že má vražednou depresi.

Když to udělal, nakopl jsem televizi frustrovaný a naštvaný, ale pořád jsem nevěřil, že je to projev špatného sportovního chování. Pro mě jsou špatní sportovci ti lidé, kteří neumí vzdát hold, když se to patří, nikdy nepřipustí, že si zasloužili prohrát, nejsou schopni ukázat soucit nebo lidskost. Vidíme je pořád ve fotbale: Mourinho, Wenger, Fergie – manažeři, kteří věří, že každá prohra je vina rozhodčího nekompetentnosti nebo podvodu soupeře. Stuart „Psycho“ Pearce z Manchester City je vzácný případ dobrého fotbalisty – možná není nejlepší stratég, ale jak je skvělé ho vidět připustit, že jeho tým byl špatný nebo že Bernardo Corradi si zasloužil kartu za filmování faulu?

Což mě přivádí zpátky k Ronniemu. Po sobotním semifinále Masters, kdy porazil Stephena Maguire, oznámil, že se stydí za své vystoupení, že si myslel, že se mu snookeroví fanoušci smějí a že jeho soupeř byl ještě horší. Ryzí upřímnost a znovu byl chápán jako špatný sportovec, opovrhující Maguirem, ale jsem si jistý, že Maguire by tu upřímnost ocenil. Nakonec, je to jen pár let, co Ronnie prohlásil, že Maguire je jedním z nejnadanějších hráčů a budoucí mistr světa.

Minulou noc Ronnie porazil předčasně vyspělého génia Ding Junhui ve finále Masters. Byl to skvělý a důležitý Ronnieho comeback. Začátkem týdne jsem ho viděl a on mi řekl, jak zoufale toužil to vyhrát; nakonec, byl to první turnaj od jeho neslavného odchodu a on byl odhodlaný ukázat světu, že to stále dokáže; že stále má odhodlání a hlad po vítězství. (Řekl jsem mu, že můj táta je nemocný a když jsem odcházel, tak za mnou zakřičel, že vyhraje pro mého tátu. Přes všechny jeho chyby, je to báječný kluk.)

Ale nebyla to jen kvalita jeho výhry, co bylo důležité, bylo to i sportovní chování, které ukázal při výhře. Ke konci byl Ding - prohrával 9-3 – pokořený a plakal, když odcházeli do poslední pauzy. Potřásl Ronniemu rukou a vypadal, jako když toho má dost (i když později řekl, že jen zapomněl, že se hraje do 10). Ronnie mu položil ruku kolem ramen, odvedl ho pryč, vlídně mu připomněl, že ještě musí nějaký ten frame odehrát. Bylo to tak dojemné – minimálně proto, že Ronnie byl v podobné situace pár týdnů předtím.

Řádně zase začali hrát, Ronnie vyhrál 10-3 a trofej byla jeho. Ve svém pozápasovém rozhovoru (ano,uráčil se jedno dát) po svém možná nejdůležitějším vítězství v kariéře, Ronnie řekl, že se stále stydí za svůj útěk, ale strávil většinu času chválou Dinga jako budoucího mnohonásobného mistra světa. Jistě, Ronnie má chyby, je nepředvídatelný a občas zatraceně protivný, ale je to také skvělý sportovec – v každém slova smyslu.

Mimochodem všem, kdo tvrdí, že vydělávám krvavé peníze, když jsem psal o příteli v nouzi po Ronnieho vzdání: Nedám na to ani penny. V určitém smyslu je to situace, kde nelze vyhrát. Když o něm budu psát hezky, čtenáři si řeknou, že jsem mu věrný, protože jsem psal jeho biografii. Když budu psát kriticky, čtenáři mě označí za Jidáše.

Samozřejmě mě můžete označit za mizeru a ignoranta (což také často děláte), ale nemyslím si, že mě Ronnie považuje za Jidáše nebo patolízala. Jen se snažím o něm psát poctivě. A pro ty, kteří kritizují moji fotografii a označují mě za podlézavce, sorry, nemohu s tím nic dělat – takhle vypadám. Ale na můj paranoidní stav by možná pomohlo dát si nové foto na stránky. (A nebo plastická operace.)

O’Sullivan chválí „génia“ Dinga

21. ledna 2007
www.worldsnooker.com

Ronnie O’Sullivan vzdal hold poraženému soupeři Ding Junhui navzdory Rocketovu výraznému vítězství ve finále Saga Insurance Masters.

Chigwellský šampión ukořistil svůj třetí Wembley titul úžasnou ukázkou budování breaků a porazil svého čínského soupeře poměrem 10-3.

„Jsem tak šťastný, že snooker našel svého génia,“ řekl O’Sullivan o hráči, který ho porazil ve finále Northern Ireland Trophy na začátku této sezóny.

„Díval jsem se hned další den do slovníku na tohle slovo. Říkal něco o velkém talentu a zázračných schopnostech – pomyslel jsem si Ding.“

„Jestliže bude pokračovat ve zlepšování a přidá pár dalších kousků do své hry, bude několikanásobný Mistr světa.“

O’Sullivan mluvil skromně o svém vystoupení, které přineslo 4 stovky a 6 náběhů přes 50 bodů.

„Koule padaly do kapes, ale neměl jsem plnou kontrolu,“ řekl. „Odehrával jsem koule trochu silněji a nebyl jsem schopen hrát takové úhly, abych si tu hru usnadnil tak, jak to umím.“

„Nesrážím způsob mé hry, breaky hovoří samy za sebe, ale cítil jsem, že se musím snažit víc.“

„Kdybych hrál s někým metodičtějším, trochu pomalejším, neuhrál bych dneska ani 12. Ding hrál tak, že mi pomohl hrát dobře.“

„Když jsme hráli na Northern Ireland Trophy, bylo to stejné, porazil mě, protože jsme oba hráli podobným způsobem.“

„Viděl jsem Stephena Hendryho na vrcholu, nemyslím si, že je už tak dobrý jako Stephen, protože to byl nejlepší hráč, jakého jsem kdy viděl hrát.“

„John Higgins předvádí vystoupení, fantastické vystoupení proti mě, ale tohle dítě má na víc. Tenis má Federera, golf má Tigera Woodse, Ding by mohl udělat to samé pro snooker.“

K Dingově nabídnuté ruce za stavu 9-3 O’Sullivan dodal: „Myslel si, že se hraje na best of 17, nemohu se o to přít, protože už jsem zažil něco podobného, když mě John Higgins porazil v jedné session 8-0 na svěťáku.“

„Nevěděl jsem, jestli je po zápase, co je za den, zavalil mě lavinou breaků. Tvoje vědomí prostě odejte a ty si myslíš, že je po zápase.“

„Řekl jsem Dingovi „pojď, ještě máme jeden frame, dáme si šálek čaje, uděláme co udělat musíme. Není to poprvé a není to naposledy.“

Ding, zklamaný svým výkonem, řekl: „Hrál jsem dobře na začátku, ale pak už ne. Ronnie hrál velmi dobře.“

Hotovost ze Saga oživuje účet Hunterova stipendia

25. ledna
www.worldsnooker.com

Saga Insurance daruje 5 600 liber na účet stipendia Paula Huntera z výsledků Saga Insurance Masters.

Jak bylo oznámeno před turnajem, který se konal ve Wembley Arena, každý break 50 a více bodů byl označen za Saga Break, protože Saga se stará o lidi nad 50 let. Sponzor daroval 50 liber za každý Saga Break na účet stipendia.

World Snooker použije tuto dotaci na zvýšení kvality tréninku jako části své iniciativy, která je založena na počest trojnásobného šampióna Masters Huntera, který zemřel minulý říjen.

Andrew Strong, operativní šéf Saga, řekl: „Byli jsme potěšeni vidět hráče „myslet na 50“. Během turnaje bylo nahráno 112 Saga Breaks a jsme pyšni na to, že můžeme oznámit, že Saga zadotuje ve výsledku Stipendium Paula Huntera částkou 5 600 liber.“

„Doufáme, že stipendium pomůže vychovat nějaké skvělé talenty v UK a doufáme, že jednoho dne uvidíme absolventa tohoto stipendia soutěžit na Masters.“

Ronnie O’Sullivan byl top tvůrce Saga Breaks, když na své cestě za 3. titulem Masters nahrál 24 breaků 50ti a více bodů.

Neúspěšný finalista Ding Junhui měl během turnaje druhý nejvyšší počet Saga Breaks - 21.

Rozpis zápasů hlavní soutěže

Reportáž ze Saga Insurance Masters 2007 – Londýn, Wembley, 14. – 22. ledna 2007

Dana Plachá

14.1. – odlet 8,50 British Airways, odbavení včetně tága takřka bez problémů, kufřík jsem odemykala až u brány ochrance, ale problém nevznikl, jen se seběhli podívat. Ve foťáku nemám baterku, snad je v nabíječce.
Byla :-) Hotel je roztomilý, od metra asi 2 minuty, ale ty nám napoprvé trvaly asi hodinu. Po asi hodinovém nákupu lístků – horor – moje angličtina plus problém s mojí kartou – jsme se dostaly do rozehraného zápasu White x Stevens. Stav byl 1-1, ale následovala už jen spanilá jízda Stevense a ten hladce Jimmyho White porazil 6-1. Ding v 1. zápase, který jsme nestihly, porazil Hamiltona 6-3, nahrál svou první 147 v kariéře a nastoupí proti Ebdonovi. Stevens si zahraje s Hendrym.
Problém s kartou snad vyřešen, ta dáma u kasy měla špatně nastavený terminál a překročila mi limit, naštěstí snad nic neodečetla, jen mi na den kartu zablokovala.
Nechala jsem si podepsat Jimmyho White a jeden pán nás vyfotil. Viděla jsem i Binghama. Dočkala jsem se i Ivana Hirschowitze (tiskový mluvčí WSA), který mi donesl lístky na semi a finále. Poptal se na hotel a zase spěchal za svými povinnostmi. Každopádně mi ušetřil 100 liber a to není málo. Předala jsem mu jeden Ronnieho kalendář a jeho oblíbenou čokoládu – Banány v čokoládě. To ho potěšilo „It’s my favourite :-)“
Velice hezký, vyrovnaný zápas předvedli Bingham s Carterem. Kradli si framy, které už měl prakticky na kontě soupeř a oba měli několik šťastných potopení. Podstatně větší podporu publika měl Bingham a tak se často ozývalo „Come on, Stu“ stejně jako v předchozím zápase publikum hnalo do lepšího výkonu Jimmyho White. Publikum v tomhle dokáže být hodně kruté. V televizi to možná tak nevyzní, ale tady v Areně je to hodně slyšet. Jinak je v Areně klimatizace nastavena hodně nízko, hráčům u stolu pod světly je asi teplo, ale v hledišti sedíme v bundách a žádné teplo nám není. S přibývajícím časem a únavou je pocit chladu možná ještě horší. Nevím, kolik jste měli možnost sledovat v televizi, ale zápas o místo proti Ronniemu se po 4 hodinách hry dostal do rozhodujícího framu a ten si pro sebe připsal Ali Carter a utká se tak v úterý s Ronnie O’Sullivanem. Poznatek: platba kartou v předprodeji vstupenek je poměrně o dost dražší, než platba hotovostí. Než mi ta drahá žena zablokovala kartu, tak po mě chtěla přes 173 liber za těch 5,5 dne (sobotu a neděli mám od WSA a lístek na Ronnieho první zápas jsem kupovala předem přes internet), při platbě hotovostí to bylo „jen“ 158 liber. 15 liber rozdílu je možná prkotina, ale kdo vám dá jen tak cca 650,- Kč? Takže lístky plaťte raději hotově.

15.1. – Vzbudily jsme se kolem 7 hodiny a daly si snídani. Výborná – teplé toasty, máslo, marmeláda, káva, džus, čaj. Zaslechla jsem objednávku i na vejce, ale raději jsme nic neriskovaly. Asi za hodinu půjdeme ven a já zkusím kartu, jestli už bude fungovat. Do haly si dneska asi půjčím z hotelu peřinu :-).
Karta funkční, 60 liber Hance vráceno a 40 mi ještě zbylo. 5 liber jsem už utratila za sluchátko, snad mi ten poslech pomůže trochu se do té angličtiny dostat. Jinak už mě jímá deprese, protože na každou druhou větu se musím ptát, a to mě ničí.
Mark Williams x Neil Robertson – 0-4 po první části a s Markem to vůbec nevypadá dobře. Snad ještě zkusí zabojovat, ale Neil hraje dobře.
Tak nezabojoval, poslední frame bych dokonce řekla, že vypustil a tak se 1. čtvrtfinalistou stal poměrem 6-0 Neil Robertson a počká si na svého soupeře ze zápasu Higgins x Maguire, který následuje. Zápas začíná za půl hodiny, daly jsme si sandwich (cca 3 libry) a můžeme jít zase do haly. Mám Neilovu fotku a podpis v programu.
Higgins x Maguire. Higginsovi tentokrát moc štěstí na tágu nesedí. Maguire mu krade prakticky vyhrané framy a nebo je získává z Johnových faulů. Uvidíme, co vymyslí po midsession. Právě kolem mě prošel Dott, bohužel měl s sebou 2x většího bodyguarda, takže jsem mu fyzicky ublížit nemohla (za jeho vymáhání postihu vůči Ronniemu za odchod z UK), ale ověřila jsem si, že velikostí by to šlo :-).
Mimochodem, když pozoruji ten poloprázdný sál na takové zápasy jako je Robertson x Williams nebo Maguire x Higgins, tak chápu, proč mají rádi Německo, kde je vyprodáno na všechny zápasy a fandí se všem bez rozdílu národnosti.
Tak první velký favorit a obhájce titulu je venku z turnaje. Maguire Higginse porazil 6-5 a nastoupí proti Robertsonovi. Hodně vzrušující, vyrovnaný zápas, ale jiné zápasy by tady ani být neměly.
V posledním zápase se překvapení nekonalo a i když Ken velmi rychle zaostával 0-2, vyhrál nakonec nad Barry Hawkinsem 6-3 a na soupeře si počká ze zápasu Ronnie x Carter. Je opět téměř půlnoc.

16.1. Úterý nás přivítalo uplakaným počasím. Koupila jsem si džíny za 8 liber a vzala si je hned na sebe. 1. zápas je Dott x Lee. Go, Stephen, go!!
Stephen mě poslechl a po midsession, do které šli za stavu 2-2 už nedal Dottovi šanci a zápas vyhrál 6-2. Poslední frame byla spíš exhibice, Lee hrál úžasné dlouhé strky a vítězství si jednoznačně zasloužil. A teď už mě chytá žaludeční nevolnost. Za pár minut by měl do Areny vejít Ronnie. Hodně bude záležet na jeho náladě. Držme palce.
Uf, tak přesně takhle jsem si ten návrat představovala. Sice nastydlý, ale s chutí hrát a vyhrávat. Carter ho pár chybami pustil ke stolu, nedokázal potrestat Ronnieho vzácné minely a tak Ronnieho uvidíme ve čtvrtek po obědě proti Kenu Dohertymu. Byl to klasický „Raketový” zápas, takže teď máme 2 hodiny času.
Vrátily jsme se do hotelu a zkusily v televizi najít počasí. Dřív jsme ale narazily na záznam Ronnieho zápasu a tak jsme si daly repete :-) Televize ukazuje zase trošku něco jiného a tak bylo i podruhé na co koukat. Přišly jsme tak o 1. frame zápasu Ding x Ebdon, ale tenhle zápas slibuje být natolik dlouhý, že to vůbec nevadí.
Zápas byl nakonec kratší, než jsme čekaly. I přes několik výměn jistot končil už v půl jedenácté a my jsme tak byly v hotelu už před půlnocí :-). Se Stephenem Lee si zahraje Ding, který Ebdona porazil 6-3.

17.1. Propršené dopoledne jsme strávily pobíháním po Oxford Street od Oxford Circus až po Piccadilly Circus a sháněly jsme audio CD knihu Ronnieho. V 5. obchodě jsem toho prodavače už zaříkávala, ať kývne. V 6. jsem ho už prosila nahlas, v 7. jsem už rezignovala a do 8. už jsem šla bez jakékoliv naděje. Když se ta prodavačka sehla k poličce a to CD nám podala, tak jste můj nadšený jekot museli slyšet až v Čechách. zaplatily jsme po 13ti librách, pobavily celý obchod a totálně promoklý jsme si vyfotily Piccadilly a zajely do metra. Hm, nic proti, ale slavné Piccadilly by se na naše Václavské náměstí vešlo aspoň 5x, ne-li víckrát :-). Kdybych nevěděla, kde stojím, tak ho minu jako jeden z kruhových objezdů. Poznatek z dopoledne – pečlivě hlídat, co ukazuje cedule ve stanici metra a nebo co je na čele vlaku za cílovou stanici. Důležité je, zda vlak, který vjíždí do stanice, opravdu směřuje vaším směrem a nechystá se třeba po pár stanicích uhnout na jiný směru či jinou linku. Takhle jsme se místo na Oxford Circus octly na Euston a ani jsme nevěděly jak :-).
Teď, před zápasy, samozřejmě pršet přestalo. Zakoupila jsem si taky The Sun, kde je malý článek, který vám naskenuju. Jdeme se přesunout do Areny na dnešní zápasy. Poobědvaly jsme v pizzerii za 3,99 – kolik sníte, tolik si nandejte. Vynikající.
Zápas Hendryho a Stevense jste určitě měli možnost vidět v televizi, ale asi jen málokdo od začátku. V první části výsledkově dominoval Hendry a dostal se do vedení 5-0. Stevens předvedl fantastický fightback a dokázal vyhrát 5 framů v řadě. Rozhodující frame spěl do přenastavení černé, ale Stevens minul a nechal zápas na kontě Hendryho. Ten se tak stává předposledním čtvrtfinalistou a na svého soupeře bude čekat ze zápasu Murphy x Davis. Doufám, že uvidíme zápas Hendry x Davis, ale to ukáže až večerní utkání, které začíná asi za hodinu.
Steve Davis dneska neměl svůj den, nedařilo se mu budovat náběhy, za to Murphymu to tam padalo dost dobře. Porazil Davise 6-3 a uvidíme ho proti Hendrymu.

18.1. Čtvrtek nás uvítal téměř vichřicí (pozn. při přepisu – vichřice to nakonec byla zcela regulerní), do toho samozřejmě ještě prší. Fakt tady někdo bydlí dobrovolně? V plánu máme místo Big Benu obchodní dům Harrods, jen se snažíme zjistit, kdy otevírá. Doufám, že aspoň jeden den do konce týdne bude přijatelně na nějakou procházku po městě.
Tak jsme nakonec zvládly Hyde Park i Buckinghamský palác a Harrods. Harrods je velmi, ale velmi luxusní obchodní dům a pokud chcete zažít pocit luxusu, nenechte si ho ujít. Pravděpodobně tam ale moc nenakoupíte. Socha Dodiho a Diany na jejich památku je krásná a najdete ji i ve fotogalerii spolu s dalšími fotkami Egyptského sálu a vystavených cukrovinek. My jsme si tam koupily v oddělení Waterstone’s (knihkupectví, v jehož pobočce jsme už dříve uspěly i s audio CD) knížku pravidel a herních tipů snookeru, která má na obalu Ronnieho a i uvnitř jsou fotky hráčů. Málem jsme nestihly zápas Ronnie x Ken Doherty, protože metro mělo nějakou závadu a zastavilo se těsně před naší stanicí. Měly jsme 30 minut na doběhnutí do hotelu, převlečení a úprk do Areny. Bylo to těsné, ale stihly jsme to. Několikrát mi bylo během zápasu naprosto jasné, že tohle už Ken zkazit nemůže a Ronnieho tak vidíme v turnaji naposledy. Byla jsem strašně nervózní a klepala jsem se jak drahej pes.. Dana (přítelkyně Ivana Hirschowitze z Ostravy), která tenhle zápas sledovala s námi o mě asi vážně měla obavy a pořád mě ujišťovala, že teď už Ken určitě zkazí. Ronnie nakonec 11. frame decider vyhrál a je tak 1. semifinalistou. :-) V sále seděla i jeho přítelkyně Jo. Žádné podpisy se ale nekonaly a tak jsem poprosila Ivana Hirschowitze, aby mu kalendář předal. Nestihl to, ale dal ho jeho manažerovi, snad se Ronniemu do rukou dostane a udělá mu trochu radost. Daly jsme si s Danou na oslavu pivko, Hanka si dala něco tvrdšího a šly na další zápas. Už před mým odjezdem do Londýna se domluvil live telefonát do vysílání Eurosportu a ten se uskutečnil o midsession večerního zápasu Robertson x Maguire. Mluvila jsme s Michalem Šímou o tom, jak jsem se dostala ke snookeru, jak jsem se dostala do Londýna, jaká je atmosféra v Aréně apod. Možná bude ještě další vstup při dalších zápasech.
Neil dnes na perfektně hrajícího Stephena neměl, prohrál 2-6 a Maguire si v sobotu zahraje s Ronniem. Michal Šíma mi SMSkou nabídl dokonce i návštěvu ve studiu při některém z dalších turnajů (hrozně se červenající smajlík). Třeba se to opravdu uskuteční. :-) Je krátce po 22 hodině a my jdeme na kutě.

19.1. Dnešek nás uvítal sluníčkem a docela hezkým počasím. Zvolily jsme proto procházku kolem Temže a vzaly to od London Eye, Big Benu, Parlamentu a Westminster Abbey, kolem Kleopatřiny jehly, Tate Modern Gallery až k Tower Bridge, City Hall a Toweru. Pak jsme znovu sedly na metro a po menším bloudění našly správnou trasu (vlastně až po dotazu na správnou trasu :-) ). V klidu jsme stihly další pizzu k obědu, nákup novin a převlečení na zápas. Ve 4. framu zápasu Dinga téměř padla 147, ale nakonec se mu vyklepala červená na 105 bodech. Ding se stal 3. semifinalistou, když Leeho vyřadil poměrem 6-2 a čeká na vítěze zápasu Hendry x Murphy, kde Hendry vede už 4-0. O přestávce mezi zápasy jsem ukořistila podpisy Dinga a Iana Verhaase. Pochválil Prahu :-)
Posledním semifinalistou se po výsledku 6-3 nad Murphym stal Stephen Hendry. Je před desátou hodinou a my už se ukládáme. Byl to docela rychlý zápas.

20.1. Sobota je opět větrná a deštivá. V plánu bych měla Trafalgar Square, ještě jednou Piccadilly, Soho a Oxford Street. Minule jsme to prolétly jen kvůli tomu CD, tak teď chceme trochu pokoukat po obchodech. Uvidíme, jak bude po snídani.
Ve všech novinách se dovídáme o rozhořčení nad Ronnieho absolutním mlčením a kritiku Sira Rodney Walkera, který mu udělil výjimku a Ronnie nemusí odpovídat na žádné otázky novinářů ani navštěvovat pozápasové tiskovky. Záhada kolem jeho „osobních problémů” se prohlubuje. Myslím, že se nikdy nedozvíme, o co jde. Docela bych si přála, aby šlo o reklamní trik domluvený se Sirem Walkerem, aby přitáhli zájem ke snookeru, ale takové štěstí asi Ronnie mít nebude. Spíš je to něco opravdu nepříjemného.
Déšť pomalu ustává, jsme po snídani, je 8,15 a my se chystáme ven. Snad počasí vydrží.
Tak jsme prošly Trafalgar Square, přes Piccadilly a Oxford Street a utratila jsem nekřesťanské peníze za věci, které vůbec nepotřebuju. Při návratu jsme měly zase zážitek s metrem. Čekaly jsme na vlak k nám, ale všechny končily už na Queen’s Park, z hlášení jsem pochopila, že někde je problém a vymyslela jsem náhradní trasu založenou na úvaze, že Wembley Park (linka Metropolitan) nemůže být daleko od Wembley Central (naše linka Bakerloo). Naštěstí to vyšlo a my se octly u Wembley Stadium, který je díky své architektuře vidět z daleka. Měla jsem ještě jeden poznatek – došla mi baterka v hodinkách. Na celé Oxford Street jsem nikde neuspěla, až ve staré dobré čtvrti Wembley mi ji jeden chlapík v turbanu byl schopen vyměnit :-).
1. semifinále bylo jasně v režii Dinga a ten si tak výsledkem 6-2 nad Stephenem Hendrym zajistil svou účast ve finále. Vzhledem k tomu, že Ronnie moc v pohodě není, tak se k němu asi nejspíš připojí Maguire. Uvidíme večer. V midsession bych měla mít zase relaci do Prahy.
Tak relace se nekonala, byl rozhovor s Williamsem a nekonalo se naštěstí ani vítězství Maguireho. Ronnie vyhrál 6-4 (po 1. části 3-1) a zítra se bude konat odveta finále Northern Ireland Trophy :-) Asi ani neusnu.

21.1. Finálový den! Nevěřila jsem, že budu mít šanci vidět Ronnieho hrát až do posledního dne, jsem strašně ráda, že to tak dopadlo. Dneska asi pojedeme jen na Spitalfields Market a pak radši hurá zpět do Wembley, ať nemáme před zápasem honičku. Včera bylo v Areně téměř 1500 lidí, dneska asi bude ještě víc, ale o moc víc to už být nemůže. Na první 2 framy byla v hledišti zase i Jo. Dneska by mohl Ronnie Dingovi vrátit porážku z finále Northern Ireland Trophy, ale jednoduché to nebude. Každopádně je ve finále a to je pro nás diváky super.
Místo na Spitalfields Market jsme se dostaly jenom na Sunday Market, který je tady u Areny a je to obdoba našich vietnamských tržišť, jen tady je to v režii muslimů. Krásné věci za slušné ceny, útrata až neslušná, ale co – peníze budou a my nebudem :-).
Za hodinu začíná finále, kufry máme nahrubo sbalené, ráno musíme vyrazit v 8 z hotelu. Snad nebude žádný problém s metrem a budeme na letišti včas.
Tak, 1. část zápasu máme za sebou. Ronnie vede 5-3 a nebýt jedné neposlušné růžové, tak to mohlo být 6-2, ale to jsou jen „kdyby”. Hraje dobře, ale občas moc riskuje a to vytváří chyby, které Ding skvěle trestá. Snad ho večer nenechá stáhnout. Vůbec by mi nevadilo, kdyby už Ding nic víc neuhrál (pozn. při přepisu – tomuhle se dá říct prorocká věta :-) ), ale to se čekat nedá, spíš to bude ještě hodně tuhý boj s prozatím velmi nejasným koncem.
Tuhý boj to nakonec nebyl, Ding opravdu už neuhrál vůbec nic a zápas skončil 10-3!!!! Zlomovým bodem byl myslím 10. frame (2. po pauze), který Ronnie Dingovi ukradl o jeden bod. Od té chvile se Ding už nezmohl vůbec na nic a přestal prakticky bojovat. za stavu 9-3 se dokonce domníval, že se hraje na best of 17 a podával Ronniemu ruku (a nebo zápas vzdával, ale to ví jen Ding). Ten ho do midsession odváděl s rukou kolem ramen a snažil se ho asi uklidnit. Chvilku jsem se bála, aby se nedohodli, že budou zápas ještě kvůli divákům protahovat, ale naštěstí Ding neumí dobře anglicky, takže žádná domluva nebyla možná a Ronnie prvním framem po pauze celý zápas ukončil. Poslední koule už dával do kapes za atmosféry spíš odpovídající hokejovému zápasu, než klidnému džentlmentskému snookeru a na závěru mu celá hala aplaudovala ve stoje. Místo podání ruky Dinga objal a políbil, pak sám dostal pusu od přítelkyně Jo, převzal šek a trofej, promluvil se Stevem Davisem a my mohly jít v klidu spát. Během zápasu jsem měla 2 relace do Eurosportu, ale při té první jsme se špatně slyšeli a při té druhé (za stavu 9-3) jsem byla už absolutně mimo nadšením :-).

22.1. Vzbudila jsem se už asi ve 4 hodiny, ale vstaly jsme kolem 7. Dobalily jsme, nasnídaly jsme se, zaplatily 14 liber za cestu na Gatwick a vyrazily.
Na letišti byl nějaký problém a my čekaly asi 40 minut na odbavení. Nakonec jsme prošly asi čtyřmi kontrolami, aby mi na té poslední vzali tágo. Do odletu zbývaly minuty. Start letadla měl být v 11,45 a brána se zavírala v 11,25 a já se po odbavení tága a novém projití kontrol octla v hale v 11,35. Celým Gatwickem jsem prolítla jak šílená a naprosto vyčerpaná jsem vchodem letadla proběhla asi v 11,50. Jestli je tágo se mnou na palubě v tuhle chvíli ví asi málokdo. Snad se s ním ještě někdy v pořádku shledám.
Shledala jsem se s ním naštěstí opravdu hned na letišti a i když jsem viděla, že červená visačka „Fragile” mu opravdu při vykládání z letadla moc nepomohla, tak obal snad pomohl a cestu přežilo bez úhony.
Takže teď ještě v krátkosti výlohy – cca 100 liber letenka, 173 liber ubytování, 180 liber lístky + nějaká útrata za cestování po Londýně (cca 50 liber) a útrata za jídlo, pití a nákupy. Celý výlet počítám vyšel asi na 25 tis. korun. Hned bych jela znovu :-) Ale teď až neměcký Paul Hunter Classic. Snad letos i s Ronniem. :-)

Ronnie v novém kontroverzi následujícím skvělém návratu

17.1. Metro

Ronnie O’Sullivan se do čtvrtfinále dostal lehkým vítězstvím 6-1 nad Ali Carterem.
Ale „Rocket“ mohl být ve větší kaši se snookerovými úředníky kvůli ignorování povinné pozápasové tiskové konference.
Dvojnásobný vítěz Masters odešel uprostřed svého zápasu se Stephenem Hendrym z UK Championshipu minulý měsíc, a provokuje média ke kritice. Ale po střetu s tréninkovým partnerem Carterem souhlasil s rozhovorem se Stevem Davisem na BBC, ve kterém poděkoval svým věrným fanouškům za jejich přijetí.
Citoval osobní problémy jako důvod svého odchodu z UK, ale stále čelí možnosti disciplinárního řízení.
O’Sullivan řekl: „Chci poděkovat každému, kdo mi projevil podporu. Nevěděl jsem, jakou můžu dnes od lidí čekat odezvu. Nikdy jsem si nepřestal užívat hru, ale jsme zapleteni ve vysoce stresovém sportu. Trénoval jsem jen týden, protože jsem měl chřipku. Stále se ještě necítím dobře, ale jsem tu.“
O’Sullivan bude nyní hrát ve čtvrtfinále s Kenem Dohertym, který Barry Hawkinse porazil 6-3.

17.1. Metro.jpg

Rocket zpátky a trápí se

17.1. The Sun[1].jpg
17.1. The Sun

Ronnie O’Sullivan se vrátil zpátky ke snookerovému stolu a rovnou ledově odstřelil svého soupeře Ali Cartera.
Rocketovo snadné vítězství 6-1 na Saga Masters bylo zastíněno obavami ostatních hráčů, když kontroverzní hvězda dostala zvýhodnění od oficiálních úředníků.
World Snooker je stále připraven stanovit datum možného disciplinárního řízení kvůli O’Sullivanovu odchodu z UK Championshipu proti Stephenu Hendrymu.
Carter, 27miletý, řekl: „Neříkám, jestli to, co udělal bylo dobře nebo špatně. Mě byl v Yorku odebrán frame za to, že jsem přišel pozdě.“
„Chtěl jsem praštit rozhodčího a jít domů, ale musel jsem tam sedět a trpět, zatímco on ne.“
„Když tomu nevěří, tak jde domů a to je to, co udělal. Není v žádném stresu kvůli penězům.“
„Je jasné, že hra potřebuje Ronnieho, stejně jako hra potřebovala Jimmy White a Alexe Higginse. A já si myslím, že on to ví.“
„Fanoušci to milují. Je to skoro jako by platili za to, aby se znovu objevil.“
O’Sullivan, 31letý, byl svou armádou fanoušků oslavován jako hrdina při svém návratu a vrátil jim to stylovým vítězstvím, které z něj udělalo silného adepta na vítězství jeho třetího titulu Masters.
Ukazuje se, že je složité si ho získat a tak se vyvíjí větší tlak na šéfa disciplinární komise World Snooker zastavit jejich akce kolem tohoto incidentu.
O’Sullivan tvrdí, že složení zbraní ve čtvrtfinále proti Hendrymu v prosinci bylo kvůli jeho „osobním problémům“ a světová pětka trpěla depresí.
Odvál Cartera za pouhou hodinu a 21 minut s breaky 106, 117 a 92 – zhruba stejná doba, jakou strávil proti Hendrymu, než odešel pryč z Areny a vstříc problémům.
O’Sullivan odmítl navštívit pozápasovou konferenci a potvrdil trvání dohody, kterou ho World Snooker chrání před kontroverzní diskuzí.
Ale Carter řekl: „Jednou mi zavolá kvůli hře a pak o něm neslyším 5 let. Géniové takoví být mohou – podívejte na George Best. Ronnie je tak talentovaný, že je pro něj možná složité vyrovnat se s ostatními věcmi.“
O’Sullivan později pro BBC řekl: „Chci poděkovat fanouškům, protože jsem si nebyl jistý, s jakou odezvou se mohu setkat. Bylo to úžasné. Začal jsem trénovat teprve před týdnem, a ulehnul jsem s chřipkou. Ali má můj největší obdiv.“

Masters musí pro tuto chvíli v mém životě nahradit sledování kreslených pohádek

19.1. Metro – Higgins

Jsem přirozeně zklamaný z toho, že jsem tak rychle tento týden vypadl z Masters ve Wembley.
Věděl jsem, že můj první zápas s mým tréninkovým partnerem Stephen Maguirem bude těžký a to se i potvrdilo. Nebyl jsem šťastný, že jsem se nedostal do dalšího kola a bylo to ještě více zdrcující, protože jsem měl šanci vyhrát rozhodující frame, ale nevyšlo to. Všechna čest Stephenovi, který používá nové tágo, myslím, že si zasloužil vyhrát. Nejsem zrovna nadšený divák, když vypadnu z turnaje, ale budu to sledovat, abych viděl, jak se to vyvine. Je těžké vidět celou hru, protože mí dva malí synové chtějí sledovat Disney Channel a Nickelodeon.
Nejlepší způsob, jak se zbavit zklamání z Masters bude stylově se vrátit na Malta Cup, který začíná příští týden. Prvních pár dnů nehraju, takže poletím zítra a začnu se připravovat na svoje střetnutí s Marco Fu.
Hrál jsem s ním teprve párkrát a ty nedávné zápasy jsem vyhrál, ale vypadá jako těžký soupeř. Marco má docela slušnou formu a dostal se vloni do semifinále mistrovství světa. Snooker se stále více stává sportem, kde forma není tak důležitá jako pocit, který máte ten který den a setkáváme se v něm se stále více nepředvídatelnými výsledky. Budu tvrdě pracovat na tom, abych se zase vrátil na vítěznou dráhu a minimálně chci těžit z toho, že i když je Masters prestižní turnaj s velkou finanční odměnou, nejsou za něj žádné body do žebříčku.

19.1. Metro Higgins.jpg

O’Sullivan udržel nervy pro místo v semifinále

19.1. Metro[1].jpg
19.1. Metro

Ronnie O’Sullivan vyhrál závěrečný rozhodující frame a poslal včera Kena Dohertyho pryč z The Masters. The Rocket pod tlakem uhrál v posledním framu 115 bodů a zajistil si vítězství 6-5 ve čtvrtfinále ve Wembley Arena.
Ale Dubliňan Doherty, finalista z let 1999 a 2000, zahodil 2 dobré šance na zajištění si místa v letošním semifinále.
Při vedení 5-4 měl kopnutí na jednoduché červené a minul další strk na červené a stav se dostal na 5-5. O’Sullivan díky breakům 77, 85, 53 a 93 získal výhodu a zajistil si minimálně 32 000 liber v odměnách. Nedal k vítězství žádný komentář, protože má od World Snooker udělenu zvláštní výjimku, že nemusí podávat médiím tento týden žádné komentáře.
Zklamaný Doherty (na snímku), který nahrál breaky 52, 42, 74, 49, 84 a 81 řekl: „Udělal jsem strašnou chybu, která mě bez jakéhokoli stínu pochybností stála zápas. Je strašné mít takové kopnutí na tak důležitém stupni, protože jsem měl v zápase navrch.“
„Je to součást hry, ale současně je těžké se s tím vyrovnat. Tyhle věci se stávají v ten nejhorší možný okamžik – a to byl tenhle. Ale byl to opravdu skvělý zápas a bylo fajn v něm být zapletený. Mělo to všechno.“

Ronnieho roubík žádný vtip

19.1. The Sun - Ron gag no joke[1].jpg
19.1. The Sun

Ken: Mlčení nás zraňuje
Ronnie O’Sullivan se klasickým způsobem dostává do semifinále Saga Masters – ale snooker prohrává.
Energický Ken Doherty vypadl s hlavou vztyčenou poměrem 5-6 – pak zaútočil na snookerové úředníky za to, proč usnadnili The Rocket cestu.
Šéf World Snooker Rodney Walker omluvil O’Sullivana z „osobních důvodů“z tiskových a pozápasových konferencí během tohoto turnaje.
Ale Ir Doherty řekl: „Snooker není nejbohatší sport na světě. Potřebujeme média stejně jako média potřebují Ronnieho. Je překvapující, že předseda mohl udělat něco takového.“
Zmatený
„Udělil Ronniemu speciální výjimku a já nevím proč. Je to předsedova povinnost přijít a říci důvod. Nakonec, on je stejně tak zodpovědný médiím.“
„Je to v pravidlech, že každý hráč musí mluvit s tiskem. Nechápu, proč Ronnie na pár minut nepřijde, aby řekl „ano“ a „ne“ a zase šel. Všichni jsme stejně zmateni.“
Disciplinární komise World Snooker chodí jak kolem horké kaše kolem možného řízení s 31letým O’Sullivanem za jeho odchod ze čtvrtfinále se Stephenem Hendrym na UK Championship v prosinci loňského roku.
Bývalý starosta Leicester Walker minulý měsíc prohlásil, že nestálé chování O’Sullivana dostalo do rizika více než 30ti milionové nové smlouvy, které jsou v jednání, aby zachránily hru.
Ale O’Sullivan nechal včera promluvit své tágo a typickou jízdou jak na horské dráze se dostal do čtvrtfinále.
Nahrál pod tlakem break 115 bodů v posledním rozhodujícím framu poté, co Doherty nevyužil šanci vyhrát zápas.
Za stavu 5-4 pro Dohertyho měl kopnutí při potápění červené, která by ho dostala do posledních čtyřech. Ta se vyklepala v kapse a zastavila se – spolu s Dohertyho nadějemi na zisk jeho prvního titulu Masters.
Otrávený 37letý Dubliňan řekl: „Zničilo mě to kopnutí na červené. To mě bez jakéhokoliv stínu pochyb stálo zápas. Měl jsem v zápase navrch – měl jsem ho. Byl to opravdu dobrý zápas a bylo fajn ho hrát. Měl všechno. Ronnieho break v posledním framu byl neuvěřitelný. Je prostě úžasný.“

Maguire je prima táta

19.1. The Sun[1].jpg
19.1. The Sun – Maguire

Nový táta Stephen Maguire předvedl skvělý snooker vypadající dětsky snadně, když porazil Neila Robertsona 6-2.
A zítra se objeví v semifinále Masters, na které se už teď sbíhají sliny, proti Ronnie O’Sullivanovi – a bude mít šanci na odvetu za svou porážku na Mistrovsví světa 2004.
Maguire, 23letý, říká: „Hrál jsem lépe, než předtím proti Johnu Higginsovi v prvním zápase – ale stále je tu prostor pro zlepšení.“
Skot, který prohrál před třemi lety 10-9 s the Rocket, sledoval včerejší zápas O’Sullivana s Dohertym a řekl: „Ronnie je velmi šťastný kluk, Ken mohl zápas vyhrát, kdyby neměl to nešťastné kopnutí.“

The Rocket vyhrává ostrou bitvu

22.1. The Daily Star

Král stovek Ronnie O’Sullivan překonal osobní problémy a včera v noci ve Wembley Arena shrábl své první turnajové vítězství po 22 měsících

O’Sullivan zlikvidoval čínský zázrak Ding Junhui v emočním finále Saga Insurance Masters.
19tiletý Ding se rozplakal do kapesníku, když s ním O’Sullivan, s celým davem ve Wembley za svými zády, skoncoval. Dinga znepokojoval hluk stejně jako schopnost potápění jeho soupeře, který získal vítězství 10-3.
Za stavu 9-3 vypadal sklíčený Ding že vzdává, ale O’Sullivan ho utěšoval s položenou rukou kolem jeho ramen.
Bylo to od O’Sullivana, který minulý měsíc na UK Championshipu vzdal, šlechetné gesto.
Provokatér
Jak se finále blížilo k vyvrcholení, sám O’Sullivan vypadal rozčilený provokatérem, který křičel: „Když se ti to nelíbí, tak proč nejdeš domů?“
Během své řeči na oslavu O’Sullivan vzdal hold Dingovi a řekl: „Je to mistr světa budoucnosti.“
O’Sullivan na své cestě za vítězným šekem na 130 000 liber a třetím titulem v sedmém finále nahrál 4 stovky. Ding jako neúspěšný finalista obdržel šek na 62.000 liber.
Ding začal lépe s první stovkou zápasu, ale O’Sullivan se další stovkou dostal do vedení 5-3 před večerní částí.
O’Sullivan nahrál skvělý break 96 bodů a dostal se do vedení o 3 framy.
Brzy se dostal na 8-3 a prudký útok pokračoval i v dalším framu.
Se 143 body – druhým nejvyšším breakem turnaje po 147 bodech Ding v kole divokých karet – se O’Sullivan dostal pouhé 2 framy od vítězství.
Nahrál 48 bodů a uslzený Ding mu nabídl svou ruku v rezignaci. Ale O’Sullivan položil svou ruku kolem jeho ramen a oba hráči odešli.
Po 20ti minutách se oba hráči vrátili a mluvčí řekl, že Ding si myslel, že zápas se hraje na best of 17, místo oznámených best of 19.
To byla ale jen malá změna, protože O’Sullivan breakem 74 bodů vyhrál i první frame po přestávce a shrábl pamětihodné vítězství.

22.1. Daily Star.jpg

Rocket se žene za vítězstvím

22.1. Metro

Ronnie O’Sullivan zanechal své problémy stranou a porazil včera v noci ve finále Masters působivým způsobem čínský zázrak Dinga Junhui. The Rocket získal impozantní vítězství ve Wembley Arena 10-3, když uhrál 4 stovky, včetně úžasných 143 bodů na cestě za svým vítězným šekem na 130 000 liber. A tímto přesvědčivým triumfem, které potěšilo armádu jeho fanoušků na domácí půdě, si Chgwellský hráč zajistil svůj třetí titul Masters ve svém sedmém finálovém představení.

22.1. Metro.jpg

Ron poráží nejlepší Čínu

22.1. The Sun[1].jpg
22.1. The Sun

Ronnie O’Sullivan spustil velký nářek v Číně, když porazil Ding Junhui, což nikdy nebude zapomenuto
Rocketovo mistrovství na Masters zanechalo zázračné dítě tak zmatené, že zkusil vzdát i když O’Sullivan potřeboval jeden frame do vítězství.
Ale stav 9-3 se rychle stal stavem 10-3, a bývalý mistr světa ukořistil svůj první velký titul po 22 měsících.
Vyvrcholení O’Sullivanova skvělého představení bylo pošpiněno provokací davu ve Wembley, které zapříčinilo až vyvedení jednoho z diváků.
The Rocket to odbyl, i když situace vyvolala pozdější nepříjemné obvinění, že jeho 19tiletý soupeř byl rasově napadán.
Výbuch
31letý O’Sullivan je stále sužován osobními problémy a snookerovou disciplinární komisí za jeho odchod z UK Championship v prosinci loňského roku.
Řekl: „Nechci srážet styl, jakým jsem hrál, breaky mluví samy za sebe. Ale musím brát každý den, tak jak přijde a moje zdraví a zdraví mé rodiny je na prvním místě. Nechtěl jsem, aby to, co se stalo v Yorku, se stalo znovu. Jsem sebou znechucen. Můj problém je, že jsem výbušný. Nejsem OK, ale prosím lidi, aby se mnou vydrželi.“
O’Sullivan se dostal ze stavu 0-2 a za stavu 4-3 vyhrál 6 framů v řadě.
Uhrál 4 stovky a 143 bodů a připojil se k Stephenu Hendrymu jako jediný další hráč s 500 stovkovými breaky.

O’Sullivanova nepřekonatelnost zanechala Ding v chuti ukrást mu jeho únikovou strategii

22.1. The Times A.jpg
22.1. The Times

Číňan se pokouší vzdát zápas
Mladík ponechán v slzách

Ironií bylo, jak ještě stoupla forma Ronnie O’Sullivana, když mu Ding Junhui, jeho mladší soupeř ve včerejším finále Saga Insurance Masters ve Wembley, nabídl svou ruku, i když byl ještě jeden frame od porážky.
Méně než 24 hodin poté, co prohlásil, že „cokoli mě může dostat přes hranu“, vyprodukoval O’Sullivan prokazatelně své nejlepší vystoupení v životě a vyhrál 10-3 a zdvihl trofej nejprestižnějšího pozvánkového turnaje po třetí ve své kariéře plné divokých výšek i pádů. Toto byl nesporně ten první případ.
Možná trpící „přetrvávajícími problémy v osobním životě“, ale jasně nemá žádný problém hrát snooker té nejvyšší kvality na vysoké úrovni. Ve skutečnosti, spíš Ding působil dojmem vyhoření, když ho O’Sullivan dostal pod tlak.
Za stavu 3-9 a pod dojmem O’Sullivanova mistrovství, zkusil Ding potřást soupeři rukou a oba šli do předem plánované přestávky, i když O’Sullivan byl jeden frame od svého cíle. Oficiální prohlášení bylo, že Ding, který mluví jen málo anglicky, věřil, že zápas je u konce.
Jak odcházeli z arény, O’Sullivan položil svou ruku kolem Dingových ramen, evidentně ve snaze uklidnit ho. Vzhledem k tomu, že už hrál a vyhrál 3 finále během své závratné krátké kariéry, Ding jistě věděl, že musí zůstat na předávání cen. Navíc, tabulka skóre jasně ukazovala, že zápas se hraje na best of 19.
Steve Davis to vyjádřil nejlépe. „V boxu můžete hodit do ringu ručník, ale nemůžete to udělat ve snookeru. Když jste ničen a to Ding byl, je to psychická záležitost a ne fyzická a předpokládá se, že budete bojovat,“ řekl Davis.
O’Sullivan označil Dingovu akci za nedorozumění. „Byl jsem už také v podobném stavu,“ řekl. „John Higgins mě takhle jednou ničil v Crucible. Zavalil mě záplavou breaků a já si pamatuji, že moje vědomí zmizelo. Myslím, že to se stalo Dingovi.“
Ding, který ukázal i své emoce, když se spolu s O’Sullivanem ztratili do zákulisí za stavu 9-3, trval na tom, že se stal obětí nedorozumění. „Myslel jsem, že se hraje do devíti,“ řekl Ding krátce poté, co obdržel šek na 62.000 liber pro neúspěšného finalistu.
Na dotaz, zda plakal, Ding odmítl odpovědět, ale připustil, že provokující fanoušek ho rozčiloval. „Někdo vykřikoval něco, co jsme trochu chápal. To mě štvalo a nemohl jsem se soustředit. V téhle zemi se cítím, jako když hraji sám,“ řekl Ding.
Diváci ve Wembley mají reputaci jednoho z nejhlučnějších davů na tour, ale tvrdit, že výsledek byl ovlivněný je nereálný. Nebylo to tak, že by Ding hrál špatně, spíše O’Sullivan hrál vrcholně skvěle. Nicméně divák byl vyveden.
Po přestávce se Ding vrátil, ale O’Sullivan si pomohl breakem 74 bodů, neplýtval časem a propustil 19tiletého hráče z jeho utrpení.
Ding prolétl prvními dvěma framy breaky 77 a 109, ale pak zjistil to, co už zjistilo tolik jiných – když se sejdou u snookerového stolu všechny jeho síly, je O’Sullivan téměř neporazitelný.
S výjimkou sedmého framu, který Ding získal na růžové, O’Sullivan dominoval při výměnách tak, jak to umí jen on. Breaky 55, 99, 128, 101 a 116 dopravily nevypočitatelného dvojnásobného mistra světa do vedení 5-3 v první session a to lepší mělo ještě následovat.
V pokračování O’Sullivan znovu našel svůj rytmus a náběh 96 ho dostal o krok blíže šeku na 130 000 liber a celkovému finančnímu zisku z turnajů v této sezóně – 252,800 liber.
Ještě více zničující pro Dingovu rapidně upadající morálku byl desátý frame, ve kterém nahrál 65 bodů a minul červenou na střední vzdálenost, která by dostala O’Sullivana do pozice, ve které by potřeboval snooker. O’Sullivan stůl sklidil za 66 bodů a dostal se do vedení 7-3.
Dvakrát už O’Sullivan přišel o titul Masters, i když měl převahu. V roce 1997 byl poražen Stevem Davisem 10-8, když už vedl 8-4 a v roce 2004 byl poražen nedávno zesnulým Paulem Hunterem 10-9, po vedení 7-2. Tentokrát ale nechal své nohy na rychlostním pedálu.
Sklizení za 143 bodů mu působivě zajistilo 11. frame a Ding nemohl skrýt svou frustraci ve dvanáctém. Když zaostával 48-0 a byl postaven před snooker, pokrčil rameny a rozrazil balík v rezignovaném gestu s méně než polovičatým únikem. O’Sullivanových 49 bodů ho dostalo na stav 9-3 a údajně zmatený, ale každopádně sklíčený Ding, mu nabídl svou ruku.
„Strávil jsem první 2 framy ve svém křesle, ale odpověděl jsem dobře,“ řekl O’Sullivan. „Hrál jsem dobře, ale umím hrát lépe. Koule padaly do kapes, ale neměl jsem to pod kontrolou. Nesrážím způsob hry, jakým jsem hrál, ale cítil jsem, že do toho musím dávat víc úsilí.“
Výsledek, a způsob jakým byl dosažen, je ještě významnější tím, že přišel jen měsíc po mentálním výpadku, které donutilo O’Sullivana kontroverzně vzdát zápas na best of 17 framů ve čtvrtfinále Maplin UK Championship proti Stephenu Hendrymu, když prohrával 1-4.
„Nechci se znovu bavit o tom, co se stalo v Yorku. Byl jsem sebou znechucen,“ řekl O’Sullivan, který by stále ještě mohl čelit disciplinárnímu řízení.

22.1. The Times B.jpg

Když Ronnie šílí jen o trochu méně než Beckett

Simon Hattenstone
Středa, 24. ledna 2007
The Guardian

Je to spíš absurdní divadlo než sport. Jeden muž sedí v šeru a sleduje druhého muže, který chodí kolem stolu a tyčkou strká do koulí. Když ten chodící muž skončí, sedne si a druhý začne chodit a strkat – v tichosti. Jestliže Ronnie O’Sullivan jí jen banány a mumlá podivná slova o marnosti naděje, mohli byste snooker popsat jako největší ztracenou hru Samuela Becketta.

Na podruhé je to možná bližší krutému divadlu, než absurdnímu. Antonin Artaud, jeho zakladatel, věřil, že text je diktátor myšlení a obhajoval divadlo, že vytváří unikátní jazyk na polovině cesty mezi myšlením a gesty. Přesně – snooker.

Vše okolo snookeru je absurdní a kruté, i protokol. Ve čtvrtek jsem navštívil Wembley Arenu, abych sledoval svého křehkého přítele Rocket Ronnieho hrát s žulovým Kenem Dohertym na Masters. Všichni v hale jsou oblečeni neformálně, ale u pokladny se rozhodli, že formalita je pravidlem dne. „Promiňte pane, nemůžete jít do hráčské haly v teniskách.“ Zavolal jsem Ronniemu. „Jaké máš číslo bot?“ odpověděl. „Desítky.“ „Já mám osmičky, takže mi je vzadu nesešlápni.“ Poslal Vica, svého manažera, se svými botami. Nazul jsem si je, paty mi čouhaly ven a takhle velmi elegantní jsem šel dovnitř, s mými teniskami v ruce. Nechali mě vejít.

Živý snooker je absolutně z jiné planety, než televizní snooker. Nemůžete si dát vařit vodu během framu a nebo listovat časopisem nebo přepínat kanály. Není tu žádný oddech. Jste chycen v tichu. Když zakašlete nebo říhnete, bůh chraň, uprdnete, rozhodčí vás hned zaměří. Čas od času máte šanci zatleskat. Když vás přepadne střední záchvat Tourette's (onemocnění mozku, které vás nutí vykřikovat a nebo říkat nevhodná slova bez vašeho vědomí), nemáte šanci.

Po asi hodině jsem u sebe objevil tik. Sedím tam, ústa na zámek a nohy křížem, čekám na možnost dojít si na záchod a promluvit. To je další absurdita/krutost – na konci každého framu letíte na záchod a zkoušíte si ulevit rychleji, než hráči. Když vás hráči porazí, na jejich soukromé toaletě, a vrátí se rychleji, jste vyloučeni z dalšího framu. Myslím, že by měli tu hru přejmenovat na RychloČůrání – interaktivní sport, ve kterém se diváci zkouší vyčůrat rychleji, než profesionálové.

Sledoval jsem to s Jo, Ronnieho přítelkyní. Je to strašně napjaté – žádné potěšení, jen nervozita, bolest v očích a úzkost. Bez oka kamery se ztrácí moje důstojnost a citlivost. Při každém strku se mi chce zařvat: „Znič ho, Ronnie, rozdrť ho, Ronnie, pojď, Raketo moje.“ Každých pár minut Jo zahučí svým nejvyšším hlasem. Pak vypadá rozpačitě a utrápeně. Je v pátém měsíci těhotenství. „Musím s tím přestat. Neměla bych to dělat. Nebo porodím přímo tady, o 4 měsíce dřív. Woooh!“

Není žádná omluva pro to, co Ronnie udělal minulý měsíc ve čtvrtfinále UK, ale když tak sedím v hledišti, tak mám chuť odejít. Nemůžu to vydržet. Existovala někdy nějaká jiná takhle do sebe uzavřená hra? V golfu jste venku a můžete říkat, co chcete; u fotbalu jste spíše podezřelí když neřvete, než když řvete; v boxu můžete ječet jak o závod. Ale ne ve snookeru.

Ronnie nakonec Dohertyho poráží 6-5. Jo i já jsme vyčerpaní, psychicky i fyzicky a to jsme nic nedělali. Jdeme do hráčské šatny. Ronnie je už ve spodním prádle. „Hele, říká mi, pokládaje mou ruku na svou chlupatou hruď. „Cítíš to.“ Je skrz naskrz mokrý. A přitom tam vypadal tak klidně. „Snooker,“ říká, pouštěje se do filosofické úvahy, „je celý o biorytmech.“

„Cože, Rone?“

„Biorytmy. Víš, co to je, ne Simone?“

Samozřejmě netuším, ale když jsem přišel domů, tak jsem se na to podíval. „Biorytmus; periodicky se vracející fyziologický stav organismu nebo orgánů, mající dopad na fyzický a psychický stav.“ Což jak to tak vypadá, vysvětluje Ronnieho hru docela dobře. Ale, co se snookeru týče jako takového, je pro mě absurdní a krutý.

Ve finále, o 3 dny později, jsme opět viděli sport, který absolutně rozložil psychiku. Ding Junhui, vrcholný vzor kamenné tváře, chlapec, který nikdy neprojevil ve tváři žádné emoce, se za stavu 9-3 pro perfektně hrajícího Ronnieho, zhroutil v slzách. Ding je na tom tak špatně, že si myslí, že je po všem. O přestávce ho Ronnie odvádí, objímá ho, dává mu polibek na tvář a připomíná mu, že se hraje do 10. Ding je na kusy. Ronnie to chápe až příliš dobře – šílenství snookeru.

Rozpis zápasů Masters

Neděle - 14.1. – 12,00
3 - Anthony Hamilton x Ding Junhui (147) - 3-6

Neděle - 14.1. – 15,30
2 - Matthew Stevens x Jimmy White - 6-1

Neděle - 14.1. – 20,00
1 - Ali Carter x Stuart Bingham - 6-5

Pondělí - 15.1. – 12,00
5 - Mark Williams x Neil Robertson - 0-6

Pondělí - 15.1. – 15,30
4 - John Higgins x Stephen Maguire - 5-6

Pondělí - 15.1. – 20,00
7 - Ken Doherty x Barry Hawkins - 6-3

Úterý - 16.1. – 12,00
11 - Graeme Dott x Stephen Lee - 2-6

Úterý - 16.1. – 15,30
6 - Ronnie O’Sullivan x Ali Carter - 6-1

Úterý - 16.1. – 20,00
10 – Peter Ebdon x Ding Junhui - 3-6

Středa - 17.1. – 14,30
8 – Stephen Hendry x Matthew Stevens - 6-5

Středa - 17.1. – 19,00
9 – Shaun Murphy x Steve Davis - 6-3

Čtvrtek - 18.1. – 14,00
čtvrtfinále 2 - Ken Doherty x Ronnie O'Sullivan - 5-6

Čtvrtek - 18.1. – 19,00
čtvrtfinále 1 - Neil Robertson x Stephen Maguire - 2-6

Pátek - 19.1. – 14,30
čtvrtfinále 4 - Stephen Lee x Ding Junhui - 2-6

Pátek - 19.1. – 19,00
čtvrtfinále 3 - Stephen Hendry x Shaun Murphy - 6-3

Sobota - 20.1. – 15,00
semifinále 2 - Ding Junhui x Stephen Hendry - 6-2

Sobota - 20.1. – 20,30
semifinále 1 - Ronnie O'Sullivan x Stephen Maguire - 6-4

Neděle - 21.1. – 16,00 + 21,00
finále - Ronnie O'Sullivan x Ding Junhui - 10-3

O’Sullivan: Kritika mě zraňuje

12. ledna 2007
www.skysports.com
www.bbc.co.uk

Dvojnásobný vítěz Masters Ronnie O’Sullivan řekl, že negativní reakce na jeho odchod v Yorku ho uvedly v pochybnost, zda příští týden nastoupit ve Wembley.

O’Sullivan byl zraněn kritikou pocházející z jeho náhlého rozhodnutí vzdát své čtvrtfinále na UK Championship proti Stephenu Hendrymu.

Navzdory lítosti nad touto události, zanechalo následné pobouření O’Sullivana v obavách, zda by hra na Saga Masters stála za zkoušku.

Ale bývalý mistr světa soutěžit bude, O’Sullivan říká: „Nemohu odvolat (co se stalo) York, ale co se stalo, stalo se. Vše co jsem udělal, jsem cítil v tu chvíli jako správné. Bohužel to způsobilo zármutek všem zúčastněným.“

„Ale někteří – včetně bývalých hráčů – promlouvali v médiích a zacházeli dost daleko, což mě opravdu zklamalo.“

„Abych byl upřímný, ptal jsem se sám sebe, zda chci být toho všeho součástí.“

„Také by mě zajímalo, jestli mají problém s tím, co se stalo, nebo jestli mají problém se mnou osobně,“ dodal.

O’Sullivan odmítl rozvést důvod svého odchodu, jen jemně naznačil, že „v Yorku jsem měl osobní problémy, které mě znepokojovaly“.

„Mluvil jsem o tom s Lee Doylem (jeho manažer) a Sirem Rodney Walkerem (šéf World Snooker) a nikým jiným – a nemám v úmyslu říci něco dalšího o té události komukoliv jinému.

„Co ale řeknu je, že kdybych se někdy cítil stejně a nebo bych byl ve stejné pozici, vzdal bych zápas nebo turnaj předem, než abych procházel něčím podobným, jako teď.“

Rozhodl se hrát a tak bude 31letý hráč nyní součástí jeho oblíbeného turnaje, O’Sullivan vyhrál Masters v letech 1995 a 2005.

„Měl jsem jiné věci ve svém životě a snooker spadl dolů v mém žebříčku zájmu,“ zakončil O’Sullivan.

„Ale Masters je turnaj, kde chcete hrát dobře a kdokoliv vyhraje si to zaslouží, protože jste mezi nejlepšími hráči vůbec a ti všichni se budou snažit hrát po celý týden svůj nelepší snooker.“

„Wembley je skvělé místo pro hru a je to jeden z těch turnajů, kde se chcete účastnit a zvítězit.“

O’Sullivan, který vloni prohrál ve finále Masters s Johnem Higginsem 10-9, dodal, že je rozhodnutý zanechat ve Wembley své problémy stranou.

„Byl jsem vloni deprimovaný, že jsem ve finále s Johnem prohrál, protože jsem si vážně myslel, že to mám v kapse,“ řekl.

„Ale byl to jeden ze zápasů jak na houpačce, kdy jste jednou nahoře a následující minutu dole, ale na konci hrál John opravdu dobře.“

Doyle řekl, že doufá, že snookeroví fanoušci budou k O’Sullivanovi chovat sympatie.

„Myslím si, že my všichni si uvědomujeme, že je tu velký tlak na vrcholové sportovce,“ řekl.

„Ale možná že v Ronnieho případě je přehnaný, specielně když se mu stále říká, že ho snooker potřebuje – možná přišel čas, aby se lidé zamysleli nad tím, co potřebuje Ronnie.“

Walke uvítal setkání s O’Sullivanem a řekl: „Souhlasí s tím, že jsou jisté standardy, které se od něj očekávají.“

„I když neočekávám že se v budoucnu nepřihodí něco nečekaného, opravdu se těším na Ronnieho jako součást této budoucnosti.“

Rocket se setkává se snookerovým šéfem

10. ledna 2007
www.viewlondon.co.uk

Ronnie O’Sullivan se setkal se šéfem World Snooker, Sirem Rodney Walkerem, aby pohovořili o jeho kontroverzním odchodu z UK Championship v Yorku minulý měsíc.

Mluvčí World Snooker řekl, že setkání bylo „neformálním rozhovorem a ne disciplinárním řízením“, při kterém vedení hledalo důvod O’Sullivanova jednání.

Dvojnásobný mistr světa se za své chování omluvil a řekl, že nebylo jeho úmyslem někoho zklamat.

Walker zároveň řekl, že cítil, že je lepší pomoci O’Sullivanovi, aby poznal, že deprese je již historií a cítil, že bude lepší znovu hvězdného hráče zaměřit na hru, než ho trestat.

„Dlužíme mu minimálně šanci vysvětlit svůj stav mysli, ve kterém byl, když odcházel,“ řekl Walker.

O’Sullivan bude příští týden soutěžit na Masters ve Wembley a jeho manažer Ian Doyle řekl, že „Rocket“ je odpočatý a těší se na turnaj.

Doyle věří, že nejsou žádné další obavy, protože podobné věci už se dříve staly i jiným hráčům.
Možná bude čelit nějaké pokutě za své jednání v Yorku, ale zatím se vedení snaží nic hráči nevyčítat.

The Rocket často hrozil, že opustí hru úplně a sportovní šéf bude opatrný, aby neudělal něco, co by k této akci nakonec jednoho z největších snookerových taháků dohnalo.

O’Sullivan připraven na test Masters

www.bbc.co.uk
Od Marka Bardena

Ronnie O’Sullivan je připraven příští týden na Masters ve Wembley zazářit a nechat svůj odchod z UK Championship za sebou, prohlašuje jeho manažer.

Ian Doyle řekl, že O’Sullivan by se mohl kvůli své akci z minulého měsíce v Yorkském Barbican Centre setkat s úředníky World Snooker během turnaje.

„Až dosud nebylo oznámeno nic formálního, ale možná budeme mít neformální rozhovor,“ řekl pro BBC Sport.

„Ronnie se cítí dobře. Je odpočatý a těší se na Masters.“

O’Sullivan přidal ke své kontroverzní kariéře další kapitolu, když vzdal čtvrtfinále UK Championshipu se Stephenem Hendrym za stavu 1-4.

Essexská hvězda se později prostřednictvím Doylovy 110sport Management firmy omluvila, ale stále může čelit disciplinární komisi World Snooker.

Doyle obhajoval dvojnásobného mistra světa, který bude usilovat o svůj třetí titul Masters ve Wembley Arena.

„Je to něco, co se už dříve stalo i jiným hráčům, kteří, z jakéhokoliv důvodu, vzdali zápas, když prohrávali,“ řekl.

„Je to politováníhodné, ale Ronnie prostě ten den nebyl ve své kůži. Za své chování se omluvil Stephenovi, fanouškům, sponzorům i World Snooker.“

Snookeroví šéfové se dostali kvůli O’Sullivanovi do dilema, kdy někteří říkali, že by měl být potrestán, ale jiní se ho zastávali, že potřebuje pomoc.

31letý hráč je bezpochyby největší snookerový tahák, ale je známo, že trpí záchvaty deprese.

Byl velmi silně ovlivněný smrtí svého kamaráda, hvězdy Paula Huntera, který vloni v říjnu zemřel na rakovinu.

Šéf World Snooker Sir Rodney Walker po jeho odchodu řekl: „Rozhodnutím by nemělo být potrestat ho, ale poskytnout mu nějakou pomoc.“

Rozpis zápasů kvalifikace

První kolo se bude hrát na nejlepších 7 framů, posledních 32 a dále až do semifinále se bude hrát na nejlepších 9 framů a finále se bude hrát na nejlepších 11 framů.

Sobota, 4. listopadu
11,00
Zápasy 1-7
15,00
Zápasy 8-14
19,00
Zápasy 15-21

Neděle, 5. listopadu
11,00
Zápasy 23-27
15,30
Zápasy 28-32
20,00
Zápasy 22 a 33-37

Pondělí, 6. listopadu
11,00
Zápasy 38-41
17,00
Zápasy 42-45

Úterý, 7. listopadu
11,00
Zápasy QF1 - QF4
17,00
Zápasy SF1 SF2

Středa, 8. listopadu
11,00
Finále

Menu


o7jdzl.jpg

Welsh Open[2].jpg

trophy_masters.jpg

Champion of Champions.jpg

1176106_10200544125836006_1602907661_n.jpg

file-91.jpg

Ronnie_OSullivan_Snooker_Champion_PTC7_2011[2].jpg

topimage[2].jpg

_44628623_ronnietrophybody.jpg


trophy771.jpg

_44304734_ronnie270.jpg

http://www.dan-nypl.estranky.cz/stranka/odpocty_countdowns

http://www.prizevlnika.cz/partner.php?partner=Dana Plachá

10. 12. Julie

Zítra: Dana

Ronnie Welsh 2016.jpg215259_10200438078328966_1416503438_n.jpg

539719_10150609203847062_10215162061_9450008_1545638402_n.jpg

german 12.jpg

Nadcházející akce/Upcoming events

27.11.-9.12. UK Championship

10.-16.12. Scotish Open

www.motto.cz

Northern Ireland Trophy 2008

08%20pls%20ronnie%20trophy[3].jpg

Jakékoliv veřejné použití materiálů z těchto stránek pouze se souhlasem webmastera.
All rights reserved. Contact webmaster.

Návštěvnost stránek

401970
_1234.bmp