bwin.de German Open 2006

Oficiální stránky turnaje

Michael Holt získává německý titul

28. srpna 2006
www.worldsnooker.com

Michael Holt začíná tažení jednoho muže za vrácení bodovaného turnaje zpět do Německa.

Něco tam musí být ve vzduchu, co působí na Nottinghamského profesionála, který vyhrál titul Bwin German Open.

28miletý Holt byl i v loňském finále, které vyhrál Mark King.

A světová 31 si své vítězství určitě musela zasloužit, když nad loňským semifinalistou Barry Hawkinsem vyhrála 4-2.

Ve svých třech předchozích zápasech Holt vyřadil Matthew Stevense, Kena Dohertyho a Joe Swaila.

Ve skutečnosti vypadal závěr třídenního turnaje ve Furthu jako závěrečná fáze bodovaného turnaje.

Jediná dvě „neznámá“ jména v posledních 16ti byli německý profesionál Patrick Einsle a rodák z Anglie přestěhovaný do Norska, Kurt Maflin.

Druhý jmenovaný si užil v posledních 32 výsledku 3-0 nad šampiónem Masters Johnem Higginsem.

Higgins German Open vyhrál 2x, když měl tento turnaj v 90. letech status bodovaného turnaje.

Velšan Ryan Day nahrál nejvyšší break turnaje – 143 bodů. Obhajující šampión King v posledních 32 prohrál s Markem Davisem 3-2.

Výsledky:

Posledních 16:
Mark Davis x Dave Harold – 3-0, Joe Perry x Ryan Day – 3-1, Barry Hawkins x Mark Selby – 3-2, Patrick Einsle x Stephen Lee – 3-1, Joe Swail x Kirk Maflin – 3-2, Mark Allen x Neil Robertson – 3-1, Michael Holt x Matthew Stevens – 3-1, Ken Doherty x Ricky Walden – 3-1.

Čtvrtfinále:
Perry x Davis – 3-0, Hawkins x Einsle – 3-2, Swail x Allen – 3-1, Holt x Doherty – 3-2.

Semifinále:
Hawkins x Perry – 3-1, Holt x Swail – 3-1

Finále
Holt x Hawkins – 4-2.

bwin.de German Open 2006

Vyrazili jsme 25.8. asi v 9 ráno a po menším bloudění jsme dorazili do Furthu, kde jsme několikrát jednosměrkami obkroužili ulici s naším penzionem a po cestě jsme zahlédli i sportovní halu. Nakonec jsme se ubytovali (sympatický penzion s italskými majiteli, určitě jeho služeb využijeme i příští rok, protože od haly byl asi 2 minuty pěšky) a vyrazili jsme do haly. Lístky samozřejmě na recepci nebyly, ale s tím jsem počítala, takže jsem obhlížela přítomné a čekali jsme na Thomase Cesala, který zrovna hrál se Stephenem Lee a věděl o našich lístcích. Mezitím jsem si nechala podepsat Michaela Holta, Barry Hawkinse a Joe Perryho, kteří si vyšli ven na cigárko. Zbytek rodiny mi nechtěl věřit, že ti kluci jsou někdo známý, protože je znali jenom s tágem v ruce a motýlcích. Pak už pochopili, že musí koukat i po známých tvářích v tričkách a džínech a dcera odhalila Stephena Lee (dobrá, to asi nebylo tak těžké J). Ještě jsem si došla pro podpis od Nigela Bonda a pak už jsme se dočkali Thomase a získali pásky na ruce, které nás opravňovaly ke vstupu na jakýkoliv ze 4 netelevizních stolů. První 2 dny ale nebyl problém si stoupnout ke stěně nebo si sednout na schody i u dvou televizních stolů.
Kolem 14,00 jsme začali sledovat zápasy, jako první jsme viděli zápasy Selbyho, Robertsona, Stevense, Daye, Hawkinse, Perryho, Kinga, Leeho, Allena a McCullocha. Udělali jsme pár fotek a získali další podpisy. Zápasy byly velice rychlé. Hrálo se na best of 3, takže většina zápasů končila 2-0 pro nasazené Brity. Ve většině skupin byl někdo z top hráčů a ti se většinou na německých kolezích rozehrávali do dalších kol turnaje. Ken Doherty vtipkoval s jedním z hráčů a stavěl mu koule těsně ke kapse, aby uhrál aspoň pár bodíků (stavěl rukou a nebo nahrával při hře). Obecenstvo leželo smíchy a chudák němec byl tak vynervovanej, že hraje s Dohertym, že nebyl schopen potopit ani tak. Ale smál se taky. Věděli, že většina z nich nemá proti nasazeným hráčům moc šancí. V pátek se končilo poměrně brzy, asi kolem 18,00 protože hráči měli párty. Lístky na ni bylo možno koupit taky, ale bohužel stály 50 EUR, takže jsme je oželeli.
V sobotu se dohrávaly zápasy ve skupinách a začínaly se hrát klasické vyřazovací zápasy. Začali i vypadávat hráči, od kterých se čekal postup – Nigel Bond, Stuart Bingham, John Higgins…. Hrálo se na best of 5 a začali proti sobě nastupovat i hráči dost kvalitní, takže se dost často hrálo na všech 5 framů. Po jednom takovém zápase jsme se fotily s Matthew Stevensem. Ještě při tom focení se třásl jak osika. Až mě ho bylo líto. Zápasy se hrály v rychlém sledu za sebou, takže mnohdy vítěz měl tak 10 minut na podpisy, focení, rychlý úprk na toaletu a návrat ke stolu. Při jednom ze zápasů Kena Dohertyho si Ken zavtipkoval s rozhodčím, který nastavoval po faulu koule na svá místa a ptal se Kena na místo bílé. Ten mu s kamennou tváří ukázal na místo před hnědou místo za ní. Rozhodčí lehce zaváhal a pak se se slovy „Nice try“ začal smát a nastavil ji zpět do snookeru. Opravdu jsme se u zápasů s Kenem nasmáli nejvíc, nikdy bych to do něj neřekla. Michael Holt taky vtipkoval a hodně komunikoval s publikem. Většinou si stěžoval, jak je možný, že to tam nespadlo, že to přece bylo skoro dobře a podobně. Sobotní zápasy končily před půlnocí.
V neděli už šlo do tuhého, dohrávalo se osmifinále a následovalo čtvrtfinále, semifinále a finále. Přebíhali jsme od stolu ke stolu, abychom stihli zapisovat postupující hráče. Hodně daleko – do čtvrtfinále – se dostal mladý němec, jehož jméno si asi budeme muset zapamatovat – Patrick Einsle. Neprošel až přes Barry Hawkinse, který se nakonec ve finále utkal s Michaelem Holtem. Zápas Hawkins x Einsle byl velice vyrovnaný, v 5. framu se hodně dlouho tahali o růžovou, kterou nakonec Barry potopil krásným véčkem a získal pro sebe postup do semifinále, kde si zahrál s Joe Perrym. Druhé semifinále bylo mezi Swailem a Holtem. Na finále, které se hrálo na best of 7, se odsunula stěna televizního sálu a bylo umožněno zápas sledovat všem. Finále končilo něco kolem půlnoci a poměrem 4-2 ho vyhrál Michael Holt.
Většina hráčů zůstala až do konce turnaje a tak jsme sledovali zápasy vedle civilně oblečeného Marka Kinga, Iana McCullocha, Marka Selbyho, Nigela Bonda, Stephena Lee a mnoha dalších. Jediný, kdo nebyl po své porážce už vidět, byl John Higgins.
Kdybych měla vybrat nejsympatičtějšího hráče, tak u mě vítězí Stephen Lee (pro mě velké překvapení, protože jsem ho nikdy zrovna ráda neměla) a hráč, který hrál pro pobavení publika byl jednoznačně Ken Doherty, což bylo pro mě druhé překvapení, protože jsem ho nikdy jako vtipálka nebrala. Ale ani ostatní nebyli neochotní nebo nepříjemní. Všichni se chovali mile a vstřícně a snad si tenhle turnaj užili stejně jako diváci.
Sečteno a podtrženo – skvělý turnaj s perfektní atmosférou, plný rychlých zápasů a skvělého snookeru. Určitě si ho nenechám ujít ani příští rok.
Jestli se chcete ještě na něco kolem turnaje zeptat, klidně mi napište, ráda všechno zodpovím.

Menu


o7jdzl.jpg

Welsh Open[2].jpg

trophy_masters.jpg

Champion of Champions.jpg

1176106_10200544125836006_1602907661_n.jpg

file-91.jpg

Ronnie_OSullivan_Snooker_Champion_PTC7_2011[2].jpg

topimage[2].jpg

_44628623_ronnietrophybody.jpg


trophy771.jpg

_44304734_ronnie270.jpg

http://www.dan-nypl.estranky.cz/stranka/odpocty_countdowns

http://www.prizevlnika.cz/partner.php?partner=Dana Plachá

20. 8. Bernard

Zítra: Johana

Ronnie Welsh 2016.jpg215259_10200438078328966_1416503438_n.jpg

539719_10150609203847062_10215162061_9450008_1545638402_n.jpg

german 12.jpg

Nadcházející akce/Upcoming events

27.11.-9.12. UK Championship

10.-16.12. Scotish Open

www.motto.cz

Northern Ireland Trophy 2008

08%20pls%20ronnie%20trophy[3].jpg

Jakékoliv veřejné použití materiálů z těchto stránek pouze se souhlasem webmastera.
All rights reserved. Contact webmaster.

Návštěvnost stránek

398062
_1234.bmp