Kariéra

i1950304_45940_2.jpg

Ronnie O’Sullivan se narodil v roce 1975 a je pravděpodobně největším přirozeným talentem, který je známý pro své jistoty a odhodlanou rychlou hru, která mu vynesla přezdívku „Raketa“. Často, když se „Raketa“ dostane ke stolu a začne potápět, nemohou jeho soupeři dělat nic jiného, než sedět stranou a obdivovat jeho kouzla. Olympu snookeru dosáhl dvojnásobným vítězstvím Světového šampionátu a postem světové jedničky. Vyhrál i všechny možné bodované tituly. Dvakrát (v letech 2001 a 2004) obdržel cenu Hráč roku od Snooker Writers Asociation.

Jeho nevšední kariéra s množstvím rekordů začala velice brzy, protože začal hrát v sedmi letech.

Jeho nadšení pro hru bylo od začátku zřejmé a otec mu koupil stůl k vánocům poté, co viděl, jak je pro hru zapálený. Hra se rychle stala Ronnieho životní láskou a každý možný moment by trávil potápěním koulí na zeleném suknu. Prosil svého souseda, který byl o čtyři roky starší, aby k němu chodil a hrál s ním. Tyto akce trvaly asi 4 hodiny a nebo do té doby, než Ronnieho otec řekl, že je čas, aby šel spát!

V devíti letech vyhrál svůj první turnaj.
V desíti letech nahrál svůj první stovkový break – 117. Pak pokračovalo padání rekordů a to provází celou Ronnieho kariéru.
Ve věku pouhých 12-ti let sklidil kompletně stůl se 142 body. Následující rok se stal Britským šampiónem do 16-ti let, i když mu bylo stále pouhých 13.

Velký průlom pro Ronnieho nastal při turnaji profesionálů-amatérů v Stevanage, když mu bylo 14. Ve čtvrtfinále se potkal s Marcelem Gaverau, který byl v té době na 34. místě světového žebříčku. V rozhodující hře nahrál break 120 a vyhrál zápas. Gavreau řekl: „To dítě je neuvěřitelné. Odkud je? Ještě nikdo proti mně nehrál tak dobře.“ Ve finále se střetl s Anthony Hamiltonem a Ronnie prohrával 2-1, vyhrál čtvrtou hru těžkou černou a pak vyhrál celou soutěž. To byla odměna za Ronnieho trénink, kterému věnoval 6 nebo 7 hodin denně, když nebyl ve škole a asi 3 nebo 4 hodiny, když ve škole byl.

Na další akci s názvem Cockney Classic, jeho prvním televizním vystoupení, se dostal do semifinále, kde na sebe upozornil breakem 75ti bodů před kamerou.

Svět snookeru poprvé vzrušeně sledoval Ronnieho, když v pouhých 15-ti letech na UK Amateur Championship potopil svůj první maximální break a stal se nejmladším hráčem s maximálním breakem! Ale nakonec soutěž ztratil. Ve stejném roce vyhrál titul IBSF World Junior do 21 let. Bylo to překvapení zvláště poté, co prohrál v posledních 16ti na World Amateur Championship.

Po těchto úžasných úspěších se v roce 1992 stal profesionálem. V témže roce vyhrál 47 ze 76ti zápasů, což zahrnovalo i vítězný pás 38 po sobě jdoucích vítězství, překonávající předchozí rekord Stephena Hendryho. Kvalifikoval se do všech finále bodovaných soutěží kromě jedné. Svou první sezónu zakončil na 57. místě světového žebříčku.

V roce 1993 vyhrál svůj první bodovaný turnaj UK Championship, ale ne jen to, také se v 17-ti letech a 11-ti měsících stal nejmladším hráčem, který vyhrál bodovaný turnaj. V posledních osmi porazil Steva Davise 9-6 a ve finále Stephena Hendryho 10-6. V následující soutěži se dostal do finále European Open a Stephen Hendry dostal svou odvetu. Ale pak vyhrál svůj druhý bodovaný titul - British Open, když porazil Jamese Wattana. Na Světovém šampionátu prohrál ve druhém kole s Johnem Parrotem, ale stačilo to na to, aby se dostal do top šestnáctky světového žebříčku a to na deváté místo pouhé 2 sezóny poté, co se stal profesionálem a v pouhých 18ti letech.

V následující sezóně (1994/1995) vyhrál Benson&Hedges Championship, čímž získal divokou kartu pro Masters ve Wembley, ale tam prohrál svůj zahajovací zápas.

V pouhých 19-ti letech vydělal 285 101 liber, více než jakýkoliv jiný mladý hráč vydělal v samostatné sezóně.

V sezóně 1995/1996 nevyhrál bodovaný turnaj, ale Charity Challenge. Dostal se do finále Masters a také do semifinále World Championship.

Znovu se ale zlepšil v sezóně 1996/1997, kdy vyhrál bodované soutěže German Open a Asian Classic. Pak Matchroom League, ale nevyhrál finále Masters ani Charity Challenge. Na Světovém šampionátu 1997 Ronnie všechny ohromil svým nejrychlejším breakem vůbec, který mu zabral pouhých 5 minut a 20 sekund. Potopil všechny koule v jednom breaku v úžasném čase (ke shlédnutí ve Fotogalerii). Za maximální náběh dostal dalších 165 000 liber. Ale zápas Ronnie nakonec ztratil. Sezónu končil na sedmém místě světového žebříčku.

V sezóně 1997/1998 vyhrál další dva bodované tituly: Regal Scottish Open a podruhé UK Championship. Ale pak byl po výhře na Benson&Hedges Irish Masters diskvalifikován kvůli pozitivnímu testům na drogy. Později přidal vítězství v Riley Superstars International na Dálném Východě. Pak už se dostal jen do semifinále World Championship.

bio1b kariéra.jpg

V sezóně 1998/1999 odstoupil z UK Championship, ale vyhrál Regal Scottish Masters. Prohrál ve finále Charity Challenge a v semifinále World Championship.

V sezóně 1999/2000 byl Charity Challenge nahrazen Champions Cupem, ale bylo to to samé jako předtím, nedokázal vyhrát finále. Vyhrál China Open a Regal Scottish Open. V týmu vyzývatelů Nations Cupu za Anglii (společně s Johnem Parrottem, Jimmy Whitem a Stephen Leem) uhrál rekord nad všemi hráči, 13 vítězství z hraných 15ti her.

V lednu 1999 na Regal Welsh dokázal zahrát druhý nejrychlejší maximální break všech dob za pouhých 6.51 minut a stal se třetím hráčem, který uhrál dva maximální breaky v jedné sezóně (druhý na Grand Prix).

A opět neuspěl na World Championship, protože byl poražen v prvním kole Davidem Gray 10-9. Ale dosáhl 5ti maximálních breaků v zápase. Byl schopen udržet si čtvrtou příčku ve světovém žebříčku.

Po všechny tyto roky se potýkal s problémy, kterým nechtěl čelit. Byl drcen depresemi, hledal pomoc v Prozacu. Byl agresivní a bral drogy. Nakonec se rozhodl jít na léčení na kliniku The Priory. Deprese stále zabírá růžek jeho mysli, krmena jeho nejistotou a pocity marnosti a obklopuje ho tehdy, kdy to nejméně očekává. Ale krok za krokem, s pomocí jiných lidí a medicíny, se s tím začíná vyrovnávat. Zkušenosti s vězněním jeho rodičů přivedly Ronnieho k vytvoření pomoci pro rodiny, které procházejí tím samým, čím prošel a prochází on. Založil bezplatnou pomocnou telefonní linku, aby zvýšil povědomí a obecné porozumění pro tento problém. Jeho otec byl v roce 1992 uvězněn za vraždu poté, co pobodal v nočním klubu muže a jeho matka byla ve vězení na 12 měsíců (strávila tam 6) v roce 1995 za daňový únik.

Návrat na vítěznou cestu v sezóně 2000/2001 byl jeho nejlepší. Začal vítězstvím na Champions Cup a Regal Masters. Nedostal se přes semifinále UK Championship. Ubránil svůj titul China Open. V City West Irish Masters vedl 4-0 a 5-1 proti Stephenu Hendry, ale Hendry zvládl návrat a zvrátil stav na 8-7. Ronnie nakonec vítězství zvládl stavem 9-8. „Je to skvělý pocit vyhrát a zrovna teď jsem v sedmém nebi. Je to pro Stephena tvrdé, ale on vyhrál o tolik více titulů než já. Hrál jsem dobrý snooker, ale nikdy jsem nehrál tak dobře, jak jsem mohl a stav 4-0 byl tak trochu překvapení.“

Také prodělal dvě porážky na B&H Masters (v prvním kole od Jimmy Whitea 6-2) a na Regal Scottish (ve druhém kole od Marka Davise 5-1).

Ale vrchol jeho kariéry už přicházel, nejprestižnější turnaj ze všech, Světový šampionát 2001. Ronnie byl třikrát poražen až v semifinále, ale tentokrát už nehodlal pustit světový titul z rukou. „Je to všechno o formě. Když se dostanete do semifinále tohoto turnaje, nesetkáte se s hráčem bez formy“, říká Ronnie. „Možná proti vám někdo hraje hůře v prvním kole, ale ve čtvrtfinále a semifinále už není žádný zápas lehký. Ztratil jsem v této sezóně několik turnajů kvůli zádům (Nations Cup, Grand Prix) a to pak sedíte doma a přemýšlíte „Přál bych si být na turnaji“.“

V prvních kolech byl v perfektní formě (Andy Hicks 10-2, Dave Harold 13-6), pak ve čtvrtfinále narazil na Petera Ebdona a porazil ho 13-6, poté co Ronnie vedl po první části 8-0 a zanechal Ebdona dost ohromeného s komentářem: „Mám před Ronniem obrovský respekt. Snooker, který včera hrál, nebyl daleko od senzačního. Včera byl prostě velmi, velmi výjimečný. Je snookerovým ekvivalentem Mozarta. Přes tvůrčí vynalézavost má téměř spojení s ohromnou inteligencí. Je jasně v postavení génia.“

V semifinále se setkal s Joe Swailem, a Ronnie měl dobrý začátek se stovkovými náběhy 108 a 119. Po druhé části vedl 10-6, ale Swail mu to neudělal lehké, protože mu sebral poslední dvě hry této části.

Poté Ronnie řekl: „Druhé místo není útěcha. Je to nejhorší pocit na světě, vidět někoho jiného zdvihnout trofej. To mě dost požene v následujících dvou dnech. Myslím, že jsem měl vyhrát Mistrovství už jednou nebo dvakrát. Nejsem namyšlený, když to říkám, protože vím, jak jsem byl dobrý. Kdybych si uchoval formu, jakou jsem měl v 16ti, pravděpodobně bych touhle dobou už vyhrál, ale to je historie. Nemůžete změnit věci, které se staly v minulosti.“

Bylo pro něj velkou úlevou vyhrát semifinále 17-11 a jít vstříc vítězství svého prvního světového titulu. Joe Swail po semifinále řekl: „Budu velmi překvapen, když teď nepůjde a nevyhraje, opravdu hraje dost dobře. Jeho hru je radost pozorovat. Peter Ebdon měl pravdu, když ho přirovnal k Mozartovi. Je absolutní génius.“

Ve finále se Ronnie setkal s Johnem Higginsem, se kterým měl těžký zápas. I když Ronnie po první části vedl 6-2 a 10-6 po druhé. Ve třetí části měl Ronnie náskok 14-7, ale Higgins se nakonec přiblížil až na 14-10. Ale Ronnie zakončil rozhodující část 18-14 a změnil svůj sen ve skutečnost. „Nemyslím, že bych se mohl někdy v životě cítit lépe, opravdu ne. Myslel jsem si - jestli vyhraju světový titul, co to bude znamenat? To už mě přece nemůže udělat více šťastným - ale může. Možná to bylo kvůli obavám, jestli ho vůbec někdy vyhraju. Všechny mé obavy jsou nyní zodpovězeny.“

Stal se prvním Angličanem, který od triumfálního návratu Johna Parrotta v roce 1991 zdvihl trofej. Vyzvedl si rekordní první cenu 250.000 liber a začal další sezónu jako světová dvojka.

Sezónu zakončil dalším titulem Premier League a vyhrál v této sezóně 6 titulů, je to jeho nejúspěšnější sezóna v devítileté profesionální kariéře.

V nové sezóně 2001/2002 dostal John Higgins svou odplatu na Regal Masters a porazil Ronnieho ve finále 9-6. Pak vévodil své první bodované akci – British Open. V posledních 16ti proletěl „Rocket“ skrz zápas, když potřeboval pouhých 65 minut a čistě smetl Gary Wilkinsona 5-0. Ale v dalším zápase proti Joe Swailovi se propadl až na 3-0, pak Ronnie zabojoval a přiblížil se na 4-2 zahráním stovkových náběhu 102 a 131 a později čistým uklizením za 143 bodů vyhrál zápas poměrem 5-4.

Ve čtvrtfinále se setkal s Alanem McManusem a znovu chtěl projít zápasem jak možno nejrychleji a na poražení McManuse poměrem 5-1 potřeboval jen 77 minut. Vypadalo to, že ho nic nemůže zastavit na cestě za vítězstvím, ale v semifinále ho zastavil Graeme Dott 6-4 a Ronnie byl nespokojen se svou hrou a připustil: „Jsem rád, že jsem byl poražen. Kdybych šel dneska spát s myšlenkou, že bych hrál ve finále tak jako teď, našli byste mě pravděpodobně se houpat na mostě Newcastle. Nemůžete si dovolit takhle hrát v semifinále světového bodovaného turnaje. Zasloužil jsem si být poražen a nemám žádné výmluvy. To jsem celý já.“ Ale Dott také nebyl spokojený: „Jsem rozpačitý, v minulosti jsem hrál proti Ronniemu fantasticky a pokaždé jsem byl poražen. Dneska v noci jsem proti němu hrál nejhůře a vyhrál jsem!“

LG Cup zahájil zase dobře a prohnal se dalším čistým smetením 5-0 proti Jon Birchovi za pouhých 71 minut. Ale byl těžkomyslný a řekl: „Poučil jsem se z posledního zápasu na British Open. Moje hlava nebyla nastartovaná. Lekce, kterou jsem se naučil je to, že když jeden den hraješ dobře, není jisté, že budeš hrát dobře i příště.“

147.jpg

V dalším zápase proti Drew Henrymu dosáhl dalšího maximálního náběhu za neuvěřitelných 6 minut a 36 sekund. Je to druhý nejrychlejší maximální náběh vůbec a drží teď rekord nejrychlejších čtyř 147 bodů. Vyneslo mu to bonus 20.000 liber plus 7.500 liber za nejvyšší break, ale Ronnie prohlásil, že úspěch je pro něj důležitější, než peníze: „Peníze pro mě nejsou důležité. Je to milý malý bonus, ale nehraji pro peníze; hraji pro potěšení a vzrušení.“ Zápas vyhrál 5-1.

Ale Peter Ebdon ho opět ve čtvrtfinále těsně porazil 5-4. Stejně jako minulý měsíc v semifinále British Open proti Graeme Dottowi, nechal své úzkosti, aby si vzaly to lepší z něj v závěrečných fázích. „Pořád chci vyhrát špatně, ale v slzách domů nepůjdu.“

Pak vypadl v dalším čtvrtfinále na European Open proti Stephenu Hendrymu 5-4. Hendry před zápasem řekl: „Bude fantastické zase hrát proti Ronniemu. Musíte hrát dobře, abyste ho porazili. Jestli nebudete, jedete domů – tak jednoduché to je.“ Evidentně hrál dobře a Ronnie dodal: „Stále je pár věcí, ze kterých nejsem nadšený, ale v celkově je moje sebedůvěra mnohem vyšší. Možná nevyhraji v této sezóně žádný turnaj, ale mám radost z výzvy a dám ji do svých nejlepších strků. Zkouším se dívat na to, co jsem dosáhl v kariéře a ne jen v jednotlivé sezóně. Zkouším raději dělat pokroky, než hledat dokonalost. Určitě neberu nic za jisté. Okolo je spousta kvalitních hráčů.“

UK Championship začal úspěšně a vyhrál první kolo proti Ali Carterovi 9-2. Pak se střetl s Dave Finbowem a byl pouhou hru od čisté výhry 10-0, ale Finbow odstoupil kvůli záchvatům úzkosti. Ronnie sám byl sužován depresemi a na UK Championship 1998 se nebránil, uváděje jako důvod nervové vyčerpání. „Neměl jsem záchvaty úzkosti během zápasu, ale mimo stůl ano. Vím, jak strašné to může být a pro Dave to musí být noční můra. Nehrál jsem nijak fantasticky a byl jsem rád, že vedu 8-0. Je fajn být za čtvrtfinálem a těším se na svůj další zápas.“ Pak se střetl s Peterem Ebdonem a Ebdon si v první části vybudoval náskok 6-2. Za stavu 8-4 pro Petera se Ronniemu podařil fantastický comeback s výsledkem 9-8! „Nemohl jsem se v první části dostat do zápasu, ale pustil jsem se do toho a přežil jsem. Necítil jsem žádný stres v poslední hře, jen jsem si myslel ´teď je řada na mě´ protože mě na LG Cupu porazil 5-4. Peter je nejšťastnější hráč na světě, jen jsem čekal na jeho šťastné koule. Myslím, že jsem měl celou noc kousek štěstí.“ V semifinále vyhrál nad Markem Williamsem 9-6 a měl 3 stovkové náběhy. „Hrál jsem mimo své tělo – cítil jsem elektrické vlny probíhající mou hlavou, protože to byl jeden z nejlepších zápasů, jaký jsem ve svém životě hrál.“ Williams: „Nehrál jsem v noci tak špatně, ale když dáte Ronniemu půl šance, uklidí stůl.“

Ve finále se setkal s Kenem Dohertym a poskytl mu těžký zápas. Ronnie absolutně dominoval po celý zápas a porazil ho neuvěřitelným výsledkem 10-1. Vyhrál trofej již potřetí po letech 1993 a 1997. „Jsem velmi pyšný na to, že jsem zařazen mezi takové hráče jako Steve Davis a Stephen Hendry. Až skončím s hraním snookeru a budu sedět se svými vnoučaty, mohu říci ´co si o tom myslíte?´ Je to fantastický úspěch vyhrát oba v jednom roce. Někteří hráči říkají, že jakmile vyhraješ Světový šampionát, je těžké s těmi pocity žít. Ale pro mě je to naopak – užívám si teď mnohem víc hry. Budu tady okolo pobíhat ještě asi 10 let a jestliže se zvládnu uchovat v dobrém stavu, pak mohu ještě pár vyhrát.“ Doherty: „Při téhle formě si nemyslím, že by někdo mohl Ronnieho porazit. Minete jednu kouli a hra je pryč. Musíte se dostat nad něj a dostat ho pod tlak a to jsem neudělal.“

Na Regal Welsh byl vyřazen už ve druhém kole, kdy byl Paulem Hunterem poražen 5-4.

Na Benson & Hedge Masters se dostal do semifinále, než byl poražen Jimmy Whitem 6-5. “Měl jsem vyhrát a najednou jsem ztratil dva turnaje v řadě z těch, co nás čekali. Na mé hře není nic špatného, ale kolečka se trochu zadřela. Ještě přijde spousta turnajů, mám co dělat. Čest Jimmymu za to, že za těchto okolností hrál dobře a doufám, že vyhraje.”

Přišel Světový šampionát a Ronnie v prvních kolech lehce vyhrál nad Drew Henrym 10-5 a Robertem Milkinsem 13-2, i když se necítil nejlépe: “Potýkám se s nevyrovnaností svého těla – cítím se nesvůj a nervózní. Cítím, že mohu porazit kohokoliv, když budu ve formě, ale někdy hraju uboze, takže je pro mě těžké říci, jestli mohu vyhrát turnaj.” Ve čtvrtfinále vyhrál Stephen Lee poslední 3 hry v první části a dostal se na 4-4, ale nakonec Ronnie dokázal zápas vyhrát poměrem 13-10. “Bylo to velmi odpočinkové, protože jsem se ve skutečnosti nestaral o to, jestli vyhraju nebo ne – byla to jen hra a já nepotřebuji peníze. Snažím se v každém zápase a Crucible je skvělé místo, ale jestli prohraji, tak to nebude konec světa.“ Stephen Hendry se dostal v semifinále do vedení 9-7 a pak zakončil výhrou nad Ronniem 17-13. Tento zápas se zopakoval v semifinále roku 1999, kdy Hendry vyhrál stejným poměrem 17-13. Ale Ronnie nevypadal příliš zklamaně: „Byla tu skvělá atmosféra se spoustou napětí a bylo fantastické tu hrát. Stephen i já jsme dost velká jména, a to dělá zápas plný nevraživosti – co chtít více? Stephen je nejlepší hráč, jaký kdy žil a stále to dokazuje. Byl můj idol, když jsem byl dítě a bude velmi těžké ho ve finále porazit. Strašně rád hraji v takovéhle atmosféře a tak dlouho jak budu moci hrát takovéhle zápasy, tak dlouho budu šťastný. Určitě neuvažuji o ukončení – kdybych musel, hrál bych snooker i s jednou rukou.“

I přesto se stal Světovou jedničkou.

Sezónu 2002/2003 zahájil Ronnie turnajem Regal Masters. Porazil Paula Huntera 6-3 ve čtvrtfinále a střetl se se Stephenem Hendrym v semifinále: „Cítím, že mám dobrou šanci vyhrát titul, ale mladý Skot mi k tomu možná má co říci. Málokdy hraje hůře.“ Ale Ronnie zaútočil breaky 75, 73 a 69 a vedl 3-0. Další 3 hry šly na účet Hendryho, ale Ronnie si zabral poslední 3 hry s náběhy 76, 136 a 62 a zvítězil poměrem 6-3. Následovalo další opakování finále z minulého roku proti Johnu Higginsovi, kdy Higgins vyhrál 9-6, ale teď vyhrál Ronnie 6-4. „Při tréninku jsem demoralizoval soupeře a přišel jsem sem s velkými nadějemi. Nikdy jsem si nedával cíle, ale teď budu usilovat ještě tak o 50 nebo 60 titulů, než skončím. Být světová jednička a dosáhnout takové úrovně v nějakém sportu nebo oboru je krásný pocit. Nikdy jsem si nemyslel, že bych tím mohl být tak vzrušený, ale je to pro mě velmi zvláštní.“

Ronnie vyhrál první dva zápasy na LG Cupu, ale neudržel se a prohrál s Chrisem Smallem 5-1. „Můj dnešní snooker byl nepřijatelný,“ řekl Ronnie, zklamaný výsledkem. „Je to naprosto hrozné. Uvažuji, proč se vůbec namáhám hrát – bylo by lepší, kdybych si našel práci.“ Ale také ocenil Smalla: „Chris hrál velmi dobře – hodně se snažil a zasloužil si to. Je dost dobrý na to, aby vyhrál turnaj, takže hodně štěstí.“ A skutečně Small nakonec LG Cup vyhrál.

bio14 kariéra.jpg

Na British Open vyhrál první kolo, ale pak v posledních 16ti prohrál s Paulem Hunterem 5-4. Ale podařila se mu jiná věc, zvládl svůj 300. stovkový náběh a stal se druhým hráčem po Stephenu Hendrym s třemi sty stovkovými náběhy.

„UK Championship a Mistrovství světa jsou největší turnaje, na kterých v sezóně hrajeme a York je jedno z nejlepších míst. Jsem hladový po úspěchu a z ničeho nemám obavy. Když moje hra klapne, mám velkou šanci vyhrát.“ Řekl Ronnie před UK Championship. Vyhrál první zápas 9-2 proti Adranu Gunnellovi a typicky zkritizoval svou hru: „Nechci říci, že jsem hrál dneska špatně, protože by to bylo neuctivé k mému soupeři, ale nejel jsem na všechny válce.“ A vypadá to, že když je na tom takhle, tak většinou trofej nevyhraje. „Hraji dobře, ale v posledních dvou zápasech jsem spoléhal na to, že mi soupeř pomůže. Nemyslím, že se dostanu do finále, protože bych se musel hodně zlepšit a nemám na to čas. Jestliže se něco radikálního nestane v příštích 24 nebo 48 hodinách, můžu být venku. Potřebuji z něčeho načerpat inspiraci.“ A skutečně prohrál ve čtvrtfinále s Drew Henrym 9-6 a dodal: „To bolí, když prohraji, ale nedělám si s tím hlavu, uvidím co se stane v novém roce.“

Pak už se dostal jen do čtvrtfinále Regal Welsh. Prohrával s Marcem Fu již 4-1, pak Ronnie stáhnul až na 4-3, ale prohrál 5-3. To samé bylo na B&H Masters, když vypadl ve čtvrtfinále s Kenem Dohertym 6-5. Ronnie poté řekl: „Snažil jsem se a bojoval tvrdě, ale Ken zvládl v poslední hře skvělý break, takže jsem proti němu nemohl udělat vůbec nic. Zahrál jsem špatnou jistotu a nechal ho dostat se do hry a doufám, že už to nikdy neudělám. Byla to dobrá taktická hra a zkusím na tom najít něco pozitivního a pokračovat správným směrem.“

Obrat přišel na European Open, vyhrál 1. kolo (s Michaelem Holtem 5-3) a druhé kolo, kdy měl náběhy 121, 129, 102 a dva další nad 50 a vyhrál s Davem Finebowem 5-3. „Cítil jsem se velmi sebevědomě a měl jsem hru pod kontrolou. V téhle sezóně jsem se ještě nedostal do semifinále na bodovaném turnaji, což mě příliš neuspokojuje.“ Také ve čtvrtfinále fantasticky sklidil stůl se 139 body a zvítězil 5-2 proti Stephenu Lee. Dostal se i přes semifinále s Peterem Ebdonem (6-3) a poprvé za 15 měsíců se dostal do finále bodovaného turnaje. „Pracoval jsem tvrdě na psychické stránce a tohle je výsledek. Tuhle noc to byl tvrdý zápas, ale já se strašně chtěl dostat do finále. Lidé mohou porazit Ronnie O’Sullivana – hráče, ale nikdy nemohou porazit Ronnie O’Sullivana – osobu. Zjišťuji, že vždycky můžu být vítěz u i mimo stůl a to má pro mě velký význam.“ „Raketa“ proletěl první částí finále se Stephenem Hendrym s výsledkem 5-2 a zvládl další sklizení stolu se 140 body, čímž překonal vlastní hodnotu 139 a v další hře opět porazil sám sebe s úžasným sklizením se 142 body. Byla to jeho osmá stovka akce včetně tří nejvyšších – 142, 140 a 139. Svůj první bodovaný turnaj sezóny vyhrál 9-6. „Dneska to byl skvělý zápas – od začátku jsem věděl, že když jeden z hráčů udělá chybu, druhý by ji měl potrestat. Nemohli jsme jeden druhým otřást, ale snažil jsem se zůstat po celou dobu optimistický.“

Také na City West Irish Masters byl na vítězné cestě poražením Stuarta Binghama 5-3 a Ali Cartera 5-1 v prvních kolech. Ronnie poznamenal: „Z každého zápasu se něco naučíte a věc, kterou jsem se naučil z tohoto je, že když se budete držet dobrých věcí, vrátí se vám to.“ Jen osm hráčů vyhrálo po sobě jdoucí turnaje, ale Ronnie trvá na tom, že radost ze hry je důležitější, než úspěch: „Úsilí není můj styl, předvádění se ano.“ Pak lehce zvítězil nad Matthew Stevensem ve čtvrtfinále 6-2. Následoval vzrušující zápas s Paulem Hunterem, který zvládl dvě stovky – 118 a 101, ale Ronnie odpověděl se 118, 76 a 78 obdy a vedl 5-2 a nakonec zvítězil 6-3. „Snažím se pobavit se a užít si současně,“ řekl Ronnie po zápase. „Cítím se fakt dobře. Jestli je mysl v pořádku, děláš správné věci. Je to tu pořád a abych byl upřímný, byl jsem asi víc dospělý, když mi bylo 14 nebo 15. Na chvíli jsem ztratil směr a teď se učím věci, které mi šly samy, když jsem byl teenager. Cítím se jako jiný člověk. Je to hra mojí mysli; cítím se mnohem pevnější.“ Finále s Johnem Higginsem nebylo méně napínavé a na začátku byl stav 2-2. Pak měl Ronnie tří vítězné hry v řadě na stav 5-2. Higgins odpověděl uklizením se 131 body a přiblížil se na 5-4 v první části. Ronnie pokračoval ve vyhrávání uklizením se 128 body v první hře druhé části. Později Higgins odpověděl náběhem se 123 body a dostal se na 9-9, ale Ronnie uzavřel poslední hru vítězstvím v zápase se 128 body a stavem 10-9! „Dnes v noci jsme zvítězili oba, protože jsme hráli tak, jak jsme měli hrát. Moje finále se Stephenem Hendrym před dvěma týdny na European Open mělo dost vysokou úroveň, ale myslím si, že dnešní zápas se mu přibližuje, protože došel až do poslední hry. Bylo to náročné. Měl jsem pocit, že by to takhle mohlo jít a šlo. Byla to výsada, být zapojen do takového zápasu, jako byl tento. Když jste dítě, sníte o tom, dostat se do takovéhle situace. Hraji pro potěšení a pro zábavu. Opravdu si nemyslím, že výsledek je skutečně důležitý, když hrajete zápas, jako je tento.“

bio13 kariéra.jpg

Na Regal Scottish vypadal, že je v prvním kole nezastavitelný ve vedení 4-0 a nakonec 5-2. Ale pak přišla šokující porážka v následujícím zápase 5-1 s Alanem McManusem. „Výsledek se mi nelíbí, ale cítil jsem se skvěle a zápas se mi líbil.“

Pak si to namířil na nejdůležitější událost sezóny – Embassy World Championship, ale nezvládl vyhrát ani první úroveň (Marco Fu 10-6) „Nedokážu definovat, co bylo špatně a nechci to rozebírat. Hraji podle svých pocitů a můj rytmus měl chyby, ale ne moc často. Jsem z prohry hrozně zklamaný, ale všechna čest Marcovi, protože byl hodně silný.“ Ale udeřil dalším maximálním náběhem a dosáhl tak dalšího rekordu, stal se první hráčem, který zvládl dva maximální náběhy – 147 na Mistrovství světa (druhý byl v 1997). „Je divné udělat 147 bodů a skončit, ale divné věci se stávají a teď už je to historie. Vypořádal jsem se se svými úspěchy a musím se vypořádat i se svými prohrami a vrátit se silnější. Nečekal jsem včera, že nahraju 147 – byl jsem sám překvapen. Ale omlouvám se svým fanouškům, že jsem s Marcem nehrál dneska lépe.“ Spadl v žebříčku z prvního místa na třetí.

Sezóna 2003/2004 začala LG Cupem a Ronnie zahájil smetením Dave Herolda 5-0 s breaky 83, 68 a 84. Během hry myslí celou dobu na svého otce, který je ve vězení: „Je fajn, že jsem dneska hrál dobře, protože vím, že se můj otec díval na televizi. Rád bych šel a vyhrál to kvůli němu. Pamatuji si když jsem vyhrál Mistrovství světa – udělal jsem mu takovou radost, ale řekl, že chce abych vyhrál znovu.“ Ale pak zažil čisté smetení 5-0 sám proti Matthew Stevensovi. „Dobře, že jsem dnes dostal nulu,“ žertoval Ronnie. „Matthew mě předčil ve hře i v bodech – rozbil mě na kousky. Doufal jsem, že to udělám alespoň zajímavé, ale byl jsem prostě rozdrcen. Věřil jsem své hře, takže tenhle výsledek prostě odložím a zapomenu na něj.“

Na British Open vyhrál první tři kola. Pak vyhrál i semifinále proti Stephenu Lee 6-2. Zlatým hřebem bylo finále proti Stephenu Hendrym, protože spolu udělali nový rekord sestavením pěti nepřetržitých stovkových náběhů v jednom zápase: Hendry měl dva, 135 a 121. Ronnie tři 106, 100 a 109. Ale nakonec Ronnie prohrál 9-6.

Ale starý dobrý Rocket Ronnie se vrátil na Welsh Open, aby se lehce dostal až do čtvrtfinále, kde se sešel s Paulem Hunterem, Ronnie prohrával 2-0, než zkompletoval 5 úspěšných her a vysokými breaky 90, 84, 88 a 81 zvítězil 5-2. „Opravdu nechcete dát hráči jako je Paul Hunter náskok 2-0 na začátku a 50tibodový náskok v další hře. Není časté, abyste zvládli 5 her v řadě proti hráči takových kvalit.“ Pak čelil Stevu Davisovi a prohrával 4-1 a později 8-5, ale Rocket sebral poslední 4 hry a zvítězil ve svém prvním hodnoceném turnaji této sezóny. V zápase dokázal umístit breaky 125 a 139. „Nikdy jsem to nechtěl vzdát. Byla to dobrá příležitost projevit se před velkým davem,“ řekl pak Ronnie. „Měl jsem tenhle týden skvělou podporu a cítil jsem tu energii. Chtěl jsem kvůli nim bojovat. Moje záda byla proti zdi a já jsem přišel bojovat. Byl to neuvěřitelný zápas a opravdu nevím, jak jsem ho vyhrál.“

bio12 kariéra.jpg

Na Masters odstřelil Alana McManuse čistou porážkou 6-0. Ronnie nešel do soutěže s jasným stanoviskem, zda chce vyhrát nebo ne: „To není důležité. Co je důležité je, že mám ze sebe radost u i mimo stůl.“ V semifinále porazil Jimmy Whitea 6-4. „Jsem velmi šťastný, že jsem ve finále, bude to den radosti pro mé přátele a rodinu. Nedávno jsem v Cardiffu s Paulem Hunterem hrál dobře. Byla to psychická bitva se mnou a jsem pyšný, že jsem se s tím vypořádal a obrátil to ve svůj prospěch.“ Finále Masters bylo pravděpodobně nejnapínavější zápas vůbec a Rocket byl v plynulé skórovací formě se šňůrou vysokých náběhů 86, 87, 84 a 79 a dostal se do vedení 6-2 nad Paulem Hunterem ve finále. Ale Paul byl schopen sesbírat 5 stovkových náběhů 117, 127, 102 a 109 a vyhrál velmi těsně 10-9. „Paul hrál dobře a zasloužil si vyhrát. Byl to dobrý zápas a život jde dál. Jasně, že jsem trochu zklamaný, ale jestliže se ten zápas všem líbil, pak je to ta nejdůležitější věc.“

V prvních dvou kolech na European Open Ronnie skóroval 5-1, ale ve čtvrtfinále prohrál se Stephenem Lee. „Hrál jsem jedinou slušnou část na posledních dvou turnajích – první část finále na Masters proti Paulu Hunterovi. Zbytek byl velmi ubohý. Raději vyhrávám stylově a v minulosti bych možná hodil ručník – teď si dávám šanci.“

Poté měl dobrý start na City West Irish Masters, kde porazil Michaela Holta 5-2 a pak smetl čistě Darena Morgana 5-0. „Na konci jsem se už začínal trochu bavit, protože mezi lidmi byla spousta energie a já jsem z toho těžil. Lidé si užívali svůj snooker, což je důvod, proč tady tak rád hraji“ Pomohli mu také rodiče a přátelé: „Jsou tu také lidé, se kterými si sednu a projdu každý zápas – včetně mé mámy a táty – a musím jim poděkovat, protože to je tým, který se snaží mi pomoci zlepšovat mou hru. Zvednou mě, když jsem na dně a jsme v tom spolu.“ Ale opět prohrál ve čtvrtfinále s Peterem Ebdonem. „Jsem zklamaný, že jsem vypadl z turnaje, protože lidé jsou tu tak přátelští – dokonce jsem přemýšlel o tom, jít žít do Irska. Ale Peter si to dnes zasloužil.“

Ronnie dosáhl své nejlepší formy na Embassy World Championship, kde vyhrál v prvním kole se Stephenem Maguire 10-6, pak se střetl ve druhém kole s Andy Hicksem. Byl to těsný zápas, po první části to bylo 4-4, později vedení 7-6, ale Hicks srovnal na 8-8 a 10-10. Během zápasu zahrál Ronnie 5 stovkových náběhů – 109, 123, 101, 127, 125 a svůj rekord v posledních 16 zápasech. Ronnie vyhrál 13-11 a dostal se do čtvrtfinále. Hicks měl pro svého soupeře jen chválu: „Ronnie je nejlepší hráč, který kdy zvedl tágo. Může hrát pravou i levou rukou a prostě si hru užívá.“ Ve čtvrtfinále porazil Antony Hamiltona 13-3 v úžasné sebejisté hře, Hamilton seděl většinu času ve svém křesle a neměl moc šancí dostat se ke stolu. Až dosud Ronnie nahrál 10 stovkových náběhů a je blízko rekordu 16ti Stephena Hendryho na Mistrovství světa. Ronnie odhalil tajemství svého nového úspěchu – pokyny a rady od jeho nového rádce a šestinásobného Mistra světa Ray Reardona. „Chtěl jsem najít někoho, s kým můžu mluvit a něco o hře ví. Můj táta mi zavolal a dal mi číslo a řekl mi, abych mu zavolal. Ray je skvělá pomoc, je legenda, má spoustu neocenitelných zkušeností. On mi v podstatě jen řekl, abych dělal mnohem víc, než dělám a někdy to člověk potřebuje slyšet.“

coach Ray.jpg

Rocket neměl žádné slitování se svým dalším soupeřem v semifinále, i když čelil Stephenu Hendrymu. Ronnie projel hrou s vedením v první části 6-2. Pak uhrál náběhy 81, 92, 52 a 117 v poslední části nedal Henrymu žádnou šanci dostat se zpátky do hry a dostal se do vedení 10-2 a zakončil 17-4.

„Přišel jsem, abych turnaj vyhrál. Vloni jsem nahrál 147, ale vypadl jsem v prvním kole. Je to největší herní událost a já tentokrát chci titul. Těším se teď na finále, nemá smysl dostat se tak daleko a pak prohrát. Necítím žádný tlak, protože je tu ten pocit, který vytváří lidé a vy to nemůžete nechat být. Někteří hráči tento týden hráli tak, jako by na tom závisel jejich život, ale já si to chci jen užít. Hodně jsem hrál levou rukou, protože mě to baví a pomáhá mi to znovu se soustředit. Vyrovnává mě to a obnovuje energii těla,“ řekl. „Budu tohle léto víc trénovat levou rukou, protože budu možná hrát tímto způsobem celou příští sezónu. Nejsem si jistý, jestli mohu vyhrát turnaj, ale určitě budu mezi nejlepšími 16ti. To mi dává pocit sebejisté pozice jako má Mark Williams. Nelíbil se mi zápas proti Andy Hicksovi minulý týden a v jednu chvíli jsem chtěl odtamtud odejít, takže jsem začal hrát levou rukou.“

Ve finále to vypadalo na velké překvapení, když Graeme Dott vedl 5-0, ale Ronnie opanoval hru a uzavřel část 5-3. Pak se dostal do vedení 9-7 a brilantním finišem se dostal na skóre 18-8 a podruhé (od roku 2001) vyhrál trofej. Dott neměl pro Ronnieho nic jiného, než chválu: „Každý mluví o jeho fenomenálním potápění, ale jeho jistoty jsou neuvěřitelné. Nechápu, jak může prohrát, když hraje takhle. Hraje, jako by byl nejlepší hráč vůbec – má absolutně všechno. Ten kluk je génius.“

Citově založený Ronnie věnoval svůj druhý titul Mistra světa svému uvězněnému otci Ronnie seniorovi: „Zápas byl pro mě hodně emotivní a za stavu 14-8 jsem myslel na svého otce, jak ve vězení sleduje finále na televizi. Myslel jsem na něj docela dost. Bude sedět ve své cele šťastný jako blecha a rád bych za ním šel co nejdříve. Tenhle je pro něj…chci se jít na tátu podívat, pokecat s ním a být s ním. To je nedůležitější.“

Po šampionátu se znovu stal světovou jedničkou. V sezóně 02/03 spadl z prvního místa na 3. Stal se jediným dalším hráčem po Marku Williamsovi a Ray Reardonovi, který se dokázal vrátit na vedoucí pozici. „Faktu, že jsem na další sezónu jednička, jsem si vlastně ani nevšiml, prostě jen tu hru miluju.“

Takže co zbývá Ronniemu dosáhnout, když už má všechno, co může v profesionálním snookeru mít? „Rád bych vyhrál více titulů mistra světa, asi 4 nebo 5. Musíte si dávat vysoké cíle, abyste zůstali motivovaní.“

Ronnie book 7.jpg

Menu


o7jdzl.jpg

Welsh Open[2].jpg

trophy_masters.jpg

Champion of Champions.jpg

1176106_10200544125836006_1602907661_n.jpg

file-91.jpg

Ronnie_OSullivan_Snooker_Champion_PTC7_2011[2].jpg

topimage[2].jpg

_44628623_ronnietrophybody.jpg


trophy771.jpg

_44304734_ronnie270.jpg

http://www.dan-nypl.estranky.cz/stranka/odpocty_countdowns

http://www.prizevlnika.cz/partner.php?partner=Dana Plachá

21. 9. Matouš

Zítra: Darina

Ronnie Welsh 2016.jpg215259_10200438078328966_1416503438_n.jpg

539719_10150609203847062_10215162061_9450008_1545638402_n.jpg

german 12.jpg

Nadcházející akce/Upcoming events

27.11.-9.12. UK Championship

10.-16.12. Scotish Open

www.motto.cz

Northern Ireland Trophy 2008

08%20pls%20ronnie%20trophy[3].jpg

Jakékoliv veřejné použití materiálů z těchto stránek pouze se souhlasem webmastera.
All rights reserved. Contact webmaster.

Návštěvnost stránek

398954
_1234.bmp