Uvnitř mysli nedokonalého génia

Od Ivana Specka
7. ledna 2010

Ronnie O’Sullivan nepotřeboval ani minutu na zvážení otázky. Rovnou připustil, že kouzlo, které ho vyzdvihlo na piedestal snookerového génia, když mu bylo 20, je pryč.

Přirozeně následovala otázka, zda věří, že se to může vrátit. Sotva dozněla poslední slabika, zazněla odpověď, bez příkras, brutální ve své jednoduchosti.

„Ne, nemyslím si, že se vrátí,“ řekl „Rocket“. „To mě nezastaví zkoušet vrátit zpět ten pocit jistoty, který jsem míval, ale už toho nebudu otrokem, jako když mi bylo 17.“

„Zkoušet to dát do pořádku je to, čeho jsem se zbavil a prostě jsem připustil, že přichází asi mých posledních 4-5 let hraní snookeru – když budu mít štěstí – musím si osvojit nový typ přístupu radosti ze hry.“

„Asi jsem sám sebe roky ničil tím, jak jsem se strašně snažil dostat zpět do formy, na kterou jsem byl zvyklý. Když jsem se stal profesionálem, vyhrál jsem 74 ze 76ti zápasů. OK, těch prvních 30 bylo proti níže postaveným hráčům, ale bylo tam dobrých 40 nebo 50 zápasů proti hráčům, kteří jsou všichni dosud profesionálové.“

„Porazil jsem je snadno, protože jsem každý den houževnatě hledal to správné. Bylo to „bum, bum, bum“, kapsy byly obrovské a já jsem šel ke stolu jen s myšlenkou na sklizení. Nemyslím si, že se ještě někdy tyhle dny vrátí.“

Další věc se vynořila během rozhovoru o Philu Taylorovi, mistru v šipkách, který v neděli získal 15. světový titul. O’Sullivan byl v obecenstvu v Alexandre Palace, možná jediný z těch 2 500 návštěvníků, který byl schopen rozpoznat pravý význam muže na podiu.

„Někteří lidé se narodili pro to, aby vykonávali určité věci. Maradona se narodil, aby hrál fotbal, Phil Taylor se narodil, aby hrál šipky. Nejsem si jistý, že je tu jiný sportovec, kterého bych takhle viděl.“

„Dokonce Tiger Wooks – do určitého stupně vidíte, že je tu spousta kaučingu, který z něj dělá tak trochu stroj. Phil vypadá tak uvolněně a má všechny správné návyky a správný tým, který ho podporuje v tom, co dělá.

„Je pro něj snadné trénovat, snadné hrát pod tlakem, snadné předvádět pokaždé dobré výsledky. To je tak vzácné. To je něco, co jsem zakusil jako mladík. Byl jsem zvyklý na časy, kdy jsem byl v tomhle stavu, takže když ho sleduji, cítím s ním, cítím ten styl, cítím to tempo a čtu řeč jeho těla.“

„Vím proč dělá X, Y a Z a cítím s ním, ale neprožívám to tolik, jako jsem to prožíval, protože nehraju teď dost dlouho tak dobře. Mám příliš mnoho špatných her, které tě vyhodí z rytmu a pak se to stává trochu usilovné.“

O’Sullivanova upřímnost je okouzlující a stejně tak neodolatelná. Když to v tomto případě shrneme, snookerovým světem se rozšíří smutek. Nemá žádné sobě rovné. S pár šikovnými pohyby svého tága může pozdvihnout snooker nad hru koulí a kapes a dostat ho do různobarevného kaleidoskopu obrazů na zeleném suknu.

Rozjetý 34letý hráč protiřečí své přezdívce. Raketa vybuchuje. O’Sullivan oproti tomu klouže plynule kolem stolu, dokonalost z něj jen kape, úder s horní falší, nejkratší zákmit ohromení.

Je v pohodě, když připustil, že znovuobjevení jeho formy, která mu přinesla 3 světové tituly a nadvládu nad soupeři může být už pryč?

„Ani ne. Ne, nemám z toho radost a ani nejsem v pohodě. Je to něco, s čím se musím naučit žít a naučit se to akceptovat. Když lidé mluví o očekáváních, někdy myslí jen to, že se pokusí udělat něco s tím, co není v pohodě. V podstatě zklamání.“

„Nechci si nic nalhávat. Vím, že jsem stále schopný slušného výkonu a že moje hra je dost dobrá, abych ostatní kvůli jejich výdělku prohnal, ale nejsem s tím spokojený.“

„Raději bych byl jako Phil Taylor, který chce vyhrát a výhru očekává, ví, že jeho hra je tam kde má být a kdyby ne, tak se stále těšíte na další turnaj, protože víte, že svou formu najdete rychle.“

„Já jsem na sobě napáchal za ty roky škody tím, že jsem se snažil znovu získat tu bývalou formu. V příštích pár letech to nemám v úmyslu. Tento rok je o potěšení ze hry a přijetí nových výzev.“

Slovo „výzva“ se stále vynořuje. O’Sullivan, to vycítíte, je otrávený ze hry, která je mu stejně přirozená jako jsou šipky pro Taylora. Adrenalin, který ho poháněl vyschl a nyní se rozhlíží, kam by rozšířil svůj snookerový horizont.

Jestliže příští týden vyhraje ve Wembley svůj 5. titul Masters, bude to vedlejší produkt jeho snahy přinutit své nové sponzory, Premier Inn, rozdat 147 volných hotelových pokojů. Zkusí se představit s nachovým tágem nebo spíše jedním z jeho vlastních tág, které sponzoři obarvili na jejich vlastní barvu.

„Lidé možná řeknou, „Je šílený, že se nesoustředí na vítězství na turnaji, že se více soustředí na nahrání 147čky. Copak je to správné?“ Já si myslím, že když dokážu nahrát perfektní 147, není zřejmě moje hra na špatné úrovni.“

„To tágo vypadá divně, ale tvoje mysl se dokáže přizpůsobit situaci. Jestliže si lidé dokáží zvyknout na to, že jsou na Guantanamo Bay a tamní podmínky, já si určitě dokážu zvyknout na nachové tágo. Jsem pro porážení a překonávání překážek.“

„Dělávám to při tréninku. Motivuji se tím, že se celý den snažím o 147 a byl jsem překvapen, jak rychle jsem zapomněl na negativní stránku hry, protože jsem hrál jen červená-černá, červená-černá, červená-černá. Neměl jsem čas přemýšlet o tom, proč to dělám. Dělal jsem to jen pro zábavu.“

„Možná to vypadá trochu bláznivě, ale mně to přináší skvělý pocit a to je to jediné, na čem záleží.“

Dobrý pocit člověka, který nahrál 9 oficiálních maximálních náběhů a který také nahrál 3 během jednoho dne v exhibičním zápase.

Snooker a legrace nebyli zrovna v posledních letech dobří partneři, ale O’Sullivanův nový životní postoj a návrat Barry Hearna ke kontrole vedení tohoto sportu možná všechno změní.

The Rocket je rád za společnost, která ho provází jeho tažením, nadhazuje narážky jeho kolegů profesionálů na současnou skleslost a stav, které často dělá, na jiné postavy ze světového sportu, aby zdůraznil své argumenty.

„Hráči jsou teď spíš jak stroje. Někdy selžou. Ráno se probudí a vy je musíte zapnout (předvede stlačení spouštěcího tlačítka). To je to špatné na snookerových hráčích. Stávají se roboty.“

„Usain Bolt byl možná první, který ukázal světu, že nemusíte být tak vážný a zaujatý v tom, co děláte, abyste stále předváděl tu nejvyšší možnou úroveň. Stal se učebnicí pro hodně lidí od sportu.“

„Myslím, že teď, když je ve vedení Barry Hearn, zmizí hodně byrokracie. Snooker má kliku, že ho má. Myslím, že bude veselejší okruh s více možnostmi a Barry povzbudí hráče, aby se více zviditelnili.“

„Chci odejít z Masters s myšlenou „Byla to paráda“ a cokoliv ti dá tenhle pocit a pocit uspokojení je životně důležité pro stabilitu.“

Sama snookerová stabilita je závislá stejně tak na O’Sullivanovi jako na Hearnovi. Kdo ví, možná nový start jeho sportu dokonce znovu odpálí Raketu.