Rozhovor Brian Vinera: Při své připravě na hlavní fázi Masters, vysvětluje trojnásobný mistr světa jak se naučil vyrovnávat se se složitým životem mimo zelené sukno a proč se sport, který miluje, musí buď vyvinou a nebo zemřít.
Čtvrtek, 7. ledna 2010
Ronnie O’Sullivan doufá, že Barry Hearn může změnit snooker k lepšímu.
Jak kamera švenkovala minulou neděli večer po divácích na finále Mistrovství světa v šipkách v Alexandra Palace, byl mezi diváky oblečenými jako jeptišky, gladiátoři a banáni k vidění zabraný Ronnie „The Rocket“ O’Sullivan, tak trochu ekvivalent Phila „The Power“ Taylora, i když se stal mistrem světa jen třikrát a ne 15x, ale stejně jako Taylor, je i on beze sportu mimořádnou postavou svého sportu.
O dva dny později jsem O’Sullivana našel v jeho vlastním prostředí, snookerovém klubu v malé průmyslové části Romfordu v Essexu. „Rád se dívám když Taylor hraje,“ řekl. „Moc toho ze šipek nevidíte, ale už jen být tam, být toho součástí, je legrace. A z něj mám takový pocit, že se vždy snaží být perfektní. Když jsi tak dobrý jako on, tak může být problém tak dobrý zůstat.
Hledání dokonalosti je jediná cesta, jak se motivovat. Ta snadná část je hrát, ale to složité je hrát ve správném stavu mysli.“
Z ničeho nic přestal O’Sullivan mluvit o Taylorovi a začal mluvit sám o sobě. „Neustálá honba za dokonalostí byla roky mým problémem,“ dodal. „To mě možná zadržovalo. Takže teď, abych se dostal co nejdál, je asi rozumnější se za ní nehonit. Ale stále musím hledat věci, které mě motivují, které mě udržují u hry. Bylo by pro mě snadné, nechat toho.“
To by ale byla ovšem strašná ostuda. O’Sullivan je široko daleko největší přirozený talent, jaký kdy zelené sukno vidělo, největší tahák v době, kdy snooker potřebuje veškerou sílu, kterou dokáže sehnat. Před rokem, během British Masters, vyjádřil ostrou kritiku vedení hry, prakticky jim předhazoval snookerový úpadek. Pak se svou typickou brilancí vyhrál čtvrtý titul Masters a předložil úředníkům příliš známý problém: měli by „Rocketa“ potrestat a nebo ho pochválit?
Během své přípravy na obhajobu titulu, když potřeboval stěží 20 minut, aby uzmul svému nešťastnému sparing partnerovi – Brianovi „The Robin Reliant“ Vinerovi 2 framy, zvažuje O’Sullivan svou rok starou nespokojenost a měsíc staré jmenování svého starého učitele Barry Hearna do pozice šéfa Světové profesionální biliárové a snookerové asociace. „Moje slova tenkárt bylo prakticky volání po Barrym, aby se vrátil do snookeru a on to udělal. Prosil jsem ho o to už roky, ale stále mi tvrdíl, že je to tenký led, příliš byrokracie. Ale on je pro tuhle práci ten pravý a je to pro hru skvělé. Vytvoří atmosféru, kterou si budou hráči užívat.“
Ale současná společnost hodně opomíjí, není součástí problému se snookerem, že tihle hráči mají výrazně málo charisma, že je v té hře tak málo osobností? „Jo, ale nemůžete to nechat na hráčích, to je ta věc,“ říká. „Je to na Barrym, aby je vytáhl z jejich pohodlného místa, donutil je jinak myslet. Ve světe je velmi málo přirozených bavičů, ale můžete přimět lidi, aby bavili způsobem, jakým to organizujete.“
Docela pravda. Je fér říci, že Phil Taylor, zavalitý bývalý soustružník keramiky ze Stoke, není zrovna světovým přírozeným bavičem, ale jeho choreografie nástupu do Ally Pally v neděli by neudělala ostudu ani Muhammadu Ali, když byl na špici. A za šipkami je také skvělý obchodní mozek a výrazné šoumenství Barryho Hearna.
Ať už uvidíme ve snookerovém obecenstvu lidi oblečené jako jeptišky nebo banány nebo ne, O’Sullivan, stejně jako Hearn, chce více vtáhnout diváky. Nový nezkrotný šéf WPBSA dokonce tento týden navrhl, že by rád našel cestu jak vložit do koule mikročip, který až by byla potopena, by způsobil, že by jedna židle v obecenstvu začala vibrovat a šťastný divák, který by na ní seděl by získal 1000 liber. Jen tak dál, myslí si Rocket.
„Potřebujeme kratší formáty, kratší framy, zápasy na jeden frame, hry na jednu červenou,“ říká. „Potřebujeme opak toho, co snooker symbolizuje, což jsou dlouhé hry a rozvleklé zápasy. Neříkám, že by se to mělo stát na Mistrovství světa, ale i tady by se to dalo udělat na „prvního s osmi nebo devíti framy“ ve finále, místo na „prvního s 18ti“, což se hraje 2 dny. Nepotřebuješ tak dlouho řešit, kdo je lepší.“
Na kratičko se odmlčí, aby potopil téměř nemožnou modrou podél mantinelu, drzý strk, ze kterého by byli diváci u vytržení, kdyby tam nějací byli. „Před pár lety potřebovali hráči 5 nebo 6 framů, aby se dostali do hry,“ pokračuje. „Ale sport obecně je teď hlavně o tom, jak se rychle dostat z bloků, doslova jako Usain Bolt. Teď jsou tu kluci, co mění svět, jako když Muhammad Ali měnil svět, ale oni ho kritizují, protože říkají, že neměl zpomalit (ve finále Olympiády na 100 m) a bušit se do hrudi a tak. Měli by jen sedět a obdivovat jeho génia. On má rád trochu legrace a co je na tom špatného? Já jsem taky nikdy nebyl ten nejvážnější člověk. To je důvod, proč někdy hraju levou rukou, ale dokonce i za to mě kritizují.“
Bylo to v roce 1996 na Mistrovství světa, když O’Sullivan, čerstvě dvacetiletý, poprvé na tak velké akci předvedl své schopnosti potápět oběma rukama. Jeho soupeř, kanaďan Alain Robidoux, ho obvinil z neúcty, na což O’Sullivan odpověděl – hrubě ale ne nesprávně – že umí hrát lépe levou, než Robidoux svou favorizovanou pravou. I bez těchto buřičských komentářů, vzteklého rozbíjení tág, mrzutého vzdávání framů se spoustou stále zbývajících bodů, příběh Ronnie O’Sullivan by stále bylo barvité čtení. V roce 1992 byl jeho otec, Ron senior, majitel sex shopů, uvězněn na 18 let za vraždu spojenou s bratry Krayovými. O několik měsíců později byla jeho matka, Maria, uvězněna na 12 měsíců pro daňový únik. Sotva tak může překvapit, že se Ronnie potýká s psychickými démony a to on věhlasně opravdu dělá ale při obou příležitostech, kdy jsme se potkali byl ohromně přátelský, hovorný a upřímný, snová osoba pro rozhovor. A proto jsem zariskoval vytažení případu starého muže, který je nyní venku z vězení.
„Jo, je to fajn mít ho doma,“ říká vyrovnaně. „Jsem za něj rád a pro mě je to bonus. Ale já jsem byl vždycky pozitivní kluk. Lidé si myslí, že jsem bezbrannější, než jsem, ale je pravda, že mám pěkně široká ramena. Nejsem v nebezpečí, když se to vezme takhle, je to jako když jsem nechal před 10ti lety drog. Hra mě ale stále trápí. Všechno v mém životě je super, ale jsem o něco méně spokojený, když nehraju dobře. Stále dovoluji svým démonům, aby nade mnou vítězili, ale když jsem v zápasové hale, pak je vše zapomenuto. To je důvod proč si ukládám výzvy, abych se udržel motivovaný. Udělám cokoliv, abych se toho zbavil.“
Pro nadcházející British Masters ve Wembley Areně je výzva, jiná než vítězství, jednoduchá. Sponzoruje ho skupina hotelů Premier Inn – proto jeho purpurová vesta a dokonce nové purpurové tágo – a on je vybídl, aby nabídli 147 pokojů zdarma, když nahraje maximální break 147 bodů. „Když já nahraju perfektní break, oni rozdají 147 perfektních krátkých dovolených. To mě nastartuje, abych udělal něco milého pro lidi. Někdo ke mně možná za pár let přijde a řekne „Spolu se svou snoubenkou jsme počali miminko v Premier Inn, protože jste nahrál 147“. A pak se z toho dítěte možná stane mistr světa a někdo možná řekne „Jak se to událo?“ A on řekne, „Ronnie O’Sullivan, už je po smrti, ale nahrál 147 a mí rodiče dostali zdarma pokoj…“.
Smích. Řekl jsem mu, že je to fantazie. Vážně se na mě podíval. „To nemůžeš vědět, viď?“
To opravdu nemůžete a není nikdo, komu bych víc přál splnění nadějí na volný hotelový pokoj, než je Rocket. U svého jména má 9 oficiálních maximálních breaků, stejně jako Stephen Hendry a spolu zabírají špici celkového seznamu. Drží i rekord nejrychlejší 147čky vůbec, který nahrál na Mistrovství světa 1997 a zabral mu neuvěřitelných 5 minut a 20 vteřin.
Myslí si, že je stále schopen něčeho takového? „Ne,“ říká. „Ale abych byl upřímný, byl to jeden z nejhorších breaků, jaké jsem kdy nahrál. Asi 6x nebo 7x jsem se dostal mimo pozici. Udělal jsem 30 lepších breaků a hrál jsem lepší strky v posledních 5ti minutách proti tobě.“ A aby to dokázal, potápí okamžitě obtížnou červenou a o dva mantinely si vrátí bílou perfektně zpět na černou kouli. „Tohle tágo je krásné,“ říká. S charakteristickou velkorysostí mi nabízí, abych si s ním zahrál pár strků, opravdu jak jen může dlouhý kus purpurového kusu dřeva být krásný, tak je.
„Některé ze strků, které jsem tu hrál, byly prostě perfektní,“ říká. „A to jsou ty malé okamžiky dokonalosti, které miluji. Je to stejné, když koukám na sport. Na golf koukám jen když hraje Tiger Woods, na šipky jen když hraje Taylor, na fotbal jen když hraje opravdu prvotřídní hráč.“
Spousta lidí, troufám si říci, cítí to samé u snookeru a jeho samého. „Fajn, nevím, protože já se na sebe nedívám. Ale abych byl upřímný, nestarám se o to. Někdy lidi vzrušují strky, co hraju, breaky které nahrávám a já si myslím, že je to strašné. Já jsem svůj největší kritik. Ale možná je to stejné i pro ty ostatní kluky. Byl jsem se podívat na Rogera Federera na O2 a porazil ho Juan Martin Del Potro, ale už jen ho sledovat jak vchází na kurt, posadí se, zahřívá se, pro mě samotnéo to bylo lepší, než cokoliv jiného.“
A během toho, pravou rukou, levou rukou, sklízí barevné. Zřejmě toho moc soupeři nenechá, ale stejně vypadá v působivé formě. Příští týden možná uvidíme začátek O’Sullivanova purpurového období.
Špatné okamžiky: O’Sullivanovy problémy
1996 Mistrovství světa
O’Sullivan vedl v prvním kole nad Alainem Robidoux, když začal hrát své strky levou rukou a prohlásil, že je lepší hráč levou rukou, než Robidoux se svou pravou. Jeho soupeř si s ním odmítl po zápase, který Ronnie vyhrál 10-3, potřást rukou. O’Sullivan také zaútočil na úředníka turnaje během potyčky v tiskové místnosti. Dostal pokutu 20 000 liber a dvouletý zákaz o Světové snookerové asociace.
2006 UK Championship
Ve čtvrtfinále se Stephenem Hendrym hraném na best of 17 framů zaostával 1-4, když Ronnie minul červenou, potřásl si rukou s Hendrym, rozhodčím a odešel. „Rozčílil jsem se na sebe a ztratil jsem trpělivost,“ řekl. WSA kompenzovali fanoušky novým denním lístkem a Ronnie dostal pokutu 20.800 liber.
2006 Mistrovství světa
Během semifinále proti Graeme Dottovi, když byl stav zápasu 8-8, když O’Sullivan odtrhnul špičku svého tága a vyžádal si 15ti minutovou přestávku na opravu. Rozhodčí přijal O’Sullivanovo slovo, že špička odpadla. Ronnie zápas prohrál a svoje tágo dal fanouškovi.
2008 China Open
Po porážce od Marco Fu 4-5 v Pekingu, dělal O’Sullivan na své tiskové konferenci pro místní média dvojsmyslné poznámky a neslušná gesta s mikrofonem. Později se omluvil.
Adam Hulme
Ronnie O’Sullivan bude na Masters (10.-17. ledna) sponzorován Premier Inn, aby slavil jejich „Perfektní oddech“ – jeden milion hotelových pokojů za cenu od 29 liber.