Top 10 breaků

Tyhle breaky..

www.worldsnooker.com

Když už je uděláno a řečeno vše, tak je snooker hlavně o zapisování bodů na tabuli, a hlavně bez puštění tvého soupeře zpět ke stolu.

Tady je jeden názor na top desítku breaků snookerové historie. Nesouhlasíte s tímto seznamem a nebo máte svou vlastní top desítku? Pošlete ji na blog@worldsnooker.com

10. Ronnie O’Sullivan x Dave Harold, 2008 Northern Ireland Trophy finále. Break: 76
Když se O’Sullivan dostal v 7. framu finále v Belfastu ke stolu, zaostával 0-60 a na stole zůstávalo 7 červených, z toho 4 byly přitisknuty k hornímu mantinelu. Jeho jedinou možností bylo odrazit ty ztracené koule a dostat se zpátky do framu. Ale Rocket měl jiný nápad. Předvedl své úžasné schopnosti nahrávání náběhů a zpracovával červené u mantinelu jednu po druhé, postrkával si nepříjemnou hnědou a volnou růžovou, sklidil stůl a nechal popleteného Harolda v jeho křesle. Tenhle náběh 76 bodů byl stejně dobrou ukázkou jeho schopností, jako kterýkoliv ze tří maximálních náběhů, které v té samé sezóně předvedl.

9. Jamie Burnett x Leo Fernandez. 2004 UK Championship kvalifikace. Break: 148
Na začátku framu byl Burnettovi zahlášen free ball, potopil hnědou a pak ještě jednu hnědou a tím získal 5 bodů, zatímco na stole stále zbývalo všech 15 červených. Skot potopil všechny červené a zkombinoval je s 12ti černými, dvěma růžovými a modrou, navíc dohrál všechny barevné a získal tak úžasných 148 a dostal se tak na náběh o bod vyšší, než mnozí před ním, kteří nahráli oficiální 147čku. "Dokonce jsem si to ani neuvědomil, dokud jsem se nedostal přes stovku," řekl. "Vlastně jsem ani nevěděl, jak pak reagovat. Nejdřív jsem si myslel, že to není nic moc, ale pak jsem zjistil, že jsem se zapsal do historie." Jeho break byl zahrán v Prestatynu před sotva hrstkou diváků, ale faktem zůstává, že je nejvyšší v profesionální ve snookerové historii.

8. Alex Higgins x Ray Reardon. 1982 World Championship finále. Break: 135
Deset let po zisku svého prvního světového titulu byl Higgins zpět ve finále. Znovu proti Ray Reardonovi, na sklonku své kariéry a daleko za svými nejlepšími dny, Hurricane věděl, že už možná nikdy nedostane lepší šanci připojit se k té malé skupincehráčů, kteří zdvihli slavnou trofej více než jednou. Za stavu 15-15 byl zápas vyrovnaný, ale Higgins se odrazil, aby vyhrál poslední 2. Na pokraji vítězství za stavu 17-15 udržel nervy a potřeboval jen jednu šanci na zisk vítězství, nahrál úžasných 135. Byl to jeho vůbec nejvyšší náběh v Crucible a stylový způsob zakončení pro jednu z největších osobností snookeru. Ten výbuch citů a radosti,kdy Higgins sevřel své dítě v jedné ruce, ve druhé měl trofej a po tváři mu tekly slzy, stojí za to vidět.

7. Steve Davis x John Spencer. 1982 Lada Classic. Break: 147
Stephen Hendry a Ronnie O’Sullivan možná zahráli každý 9 maximálních náběhů, ale nikdy nebudou schopni sebrat jeden rekord Stevu Davisovi ... první oficiální 147čku. Tato historická událost se stala v televizním zápase z Lada Classic a zahrnovala v sobě ke konci i několik obzvláště složitých strků,včetně těsného olíznutí modré a brilantní přihrávky na růžové na konci. A co Nuggent dostal za své trable? Auto Lada.

6. John Higgins x Ronnie O’Sullivan. 2006 Masters finále. Break: 64
Poslední zápas, který byl hrán ve Wembley Conference Centre, než se Masters přesunulo o dveře dál do Areny, určitě má tu kvalitu, aby byl zmíněn. Higgins a O’Sullivan, tihle dva snookeroví titáni, sehráli epickou bitvu se stovkovými náběhy a brilantními potopeními. Velmi příhodně se zápas dostal do posledního framu za stavu 9-9 a O’Sullivan vypadal, že si dolétne pro vítězství, když nahrál 60 bodů, než vyklepal červenou do rohové kapsy. Po výměně jistot zahrál statečně Higgins červenou do středu, kam se ztěžka překulila a pak už byl připravený na zbytek stolu. Poslední červenou poslal také do středu a jak se napětí zvyšovalo, zachoval si pevnou ruku, sklidil barevné a získal titul. „Tahle výhra se mnou zůstane po zbytek mých dnů,“ řekl.

5. Peter Ebdon x Stephen Hendry. 2002 World Championship finále. Break: 59
Jen málo hráčů se připravuje na Mistrovství světa pečlivěji než Ebdon a na konci sezóny 2002 a možná celé jeho kariéry záviselo vše na jednom framu. Proti vůbec nejlepšímu všech dob Stephenu Hendrym, který ho ve finále 1996 porazil, Ebdon za stavu 17-17 věděl, že je to teď a nebo nikdy. Hendry nedokázal zúročit pár brzkých šancí a nechal Ebdonovi touženou možnost mezi koulemi. Velice úspěšný pod tlakem, nahrál odvážný Angličan krásný break 59 bodů – daleko za těmi nejvyššími jeho života, ale určitě ten nejodvážnější. O pár chvil později přišlo potřesení rukou a Ebdon vůbec poprvé vlastnil největší snookerovou trofej.

4. Cliff Thorburn x Terry Griffiths. 1983 World Championship. Break: 147
Steve Davis možná zahrál první televizní 147čku, ale slavnější je určitě Thorburnův pokus z následujícího roku, protože to byla první v Crucible. Začal slavnou šťastnou koulí, pokračoval potopením všech červených s černou, pak potopil krásnou žlutou, získal pozici na zelené a sklidil zbytek, aby i pro sebe získal kus historie. Kanaďan padl na kolena radostí a na oslavu svého úspěchu objal Griffithse a Billa Werbeniuka.

3. Alex Higgins x Jimmy White. 1982 World Championship semifinále. Break: 69
Fanouškové Jimmy White si tento náběh pamatují se sklíčeností, protože jejich člověk mohl snadno čelit Reardonovi ve finále 1982. White, tehdy čerstvě 19tiletý, vedl 15-14 a 59-0 v dalším framu, ale nemohl se dostat přes vítěznou hranici. Higgins měl na stole hodně práce, když se k němu dostal, ale předvedl sérii nezapomenutelných strků, kdy každý vypadal těžší, než ten další, protože měl problémy kontrolovat bílou kouli. Na pouhých 13ti bodech předvedl úžasné potopení modré do rohové kapsy a dal kouli svou paží dostatečnou sílu na to, aby se vrátila zpět k červeným. Nakonec padla černá a zápas se dostal do rozhodujícího framu, který Higgins vyhrál a nakonec získal i titul.

2. Stephen Hendry x Jimmy White. 1994 World Championship finále. Break: 58
Další okamžik zoufalství pro fanoušky White, který byl opět na špatné straně skvělého sklizení. Tentokrát to byl rozhodující frame finále – situace, která těžko může přinést více tlaku. White měl první šanci, ale minul černou. Hendry, který si na turnaji o něco dříve zlomil ruku, ale odmítl ukončit svou cestu za 6. světovým titulem, se postavil ke stolu a výsledek byl neodvratitelný. Jako Ebdonův break v roce 2002, ani jeho 58 nebylo pro něj nic speciálního, ale díky okolnostem to byl nejdůležitější náběh jeho zářivé kariéry.

1. Ronnie O’Sullivan x Mick Price. 1997 World Championship. Break: 147
Rozhodující příklad O’Sullivanova génia odhalující talent, který těžko může být srovnatelný v jiných sportech. Jeho první maximum v Crucible, čtvrté zahrané v Sheffieldu je vůbec nejrychlejší, jaké kdy bylo zahráno, trvalo pouhých 5 minut a 21 vteřin, což znamená pouze něco přes 9 vteřin na strk. Divákům BBC budiž odpuštěno, že se domnívali, že celá akcebyla zrychlena, protože O’Sullivan létal kolem stolu a střílel koule do jejich cílů bez zaváhání. Dokonce i barevné byly potopeny bez pauzy, i když jeho křída spadla na zem, když potopil modrou. Bude to vůbec nejlepší break?