Dvouzkoušky Masečín 15.11.2009

Tak dvouzkoušky v Masečíně byly nejspíš naší poslední šancí obhájit A3 kartu, protože nám vyprší v březnu a Ebbák zásadně neběhá na koberci a vzhledem k mému momentálnímu vytížení se nejspíš žádných závodů už nezúčastníme. Nicméně, i když se nám nepodařilo obhájit, tak jsem byla v lecčem mile překvapena. Před těmito závody jsme minimálně 14 dní netrénovali, co víc, moc jsme se s Ebbákem ani neviděli (protože studuju v Brně a Ebbák zatím zůstává v Praze) a aby toho nebylo málo, tak před 14 dni měl Ebbák epileptický záchvat, takže mi už dopředu bylo jasné, že to žádné terno nebude.

První běh byl k mému překvapení relativné soustředěný, ale spadla hned druhá laťka, takže zkouška už byla ztracená. Když Ebbák vynechal díru ve slalomu ani jsem ji nevracela, protože jsme byla nadšená, že mě vnímá, takže jsme pokračovaly dál, sice to byl disk, ale zbytek běhu byl fakt pěkný a obě jsme si ho užily.

Druhý běh měl hned na startu složitý náběh do slalom a jelikož starty jsou u nás velmi slabé místo, tak jsem tušila, že tam bude zádrhel. Taky jsem se nemýlila, hned jsme se diskli, což by jí až tak nevyčítala, ale ty suveréně skočené zóny mě fakt namíhly, takže jsme si trochu zatrénovaly zóny, jinak co se týče zbytku tak to až tak velká katastrofa nebyla, Ebbák vnímal, což u ní není až tak běžné.

Žádnou zkoušku jsme sice nesplnily, ale k mé radosti jsem zjistila, že i  kdyzž moc netrénujem, tak pro nás závody nejsou až tak moc tabu, takže uvidíme, jestli se ještě někam vypravíme nebo to necháme plavat.