Zkoušky norování - Potvrzení o složení zkoušky z výkonu

Naše začátky norování na umělé noře nebyly až tak dobré. Když jsme poprvé navštívili cvičiště u pana Vargy, Nikita víc dorážela na pána, než na lišku, i když byla přímo před ní uzavřená v bedně. Tehdy byla Nikita mladá, a tak jsme si z toho hlavu nedělali. Po čase jsme začali navštěvovat umělou noru v Hrusicích u Prahy, která byla pro nás dostupnější. Už při prvním nácviku bylo vidět, že trochu vyspěla a hned se chovala úplně jinak. Na lišku začala štěkat opravdově a ne jenom bázlivě odstrašovat. Až na to, že cesta tam a zpátky nám trvala dvě hodiny a na místě jsme většinou byly tak maximálně deset minut, jsem byla z Nikity opravdu nadšená. Už při druhém nácviku byla po vystoupení z auta úplně nepříčetná, přestala vnímat a nezajímalo ji nic jiného než lákavá liška v noře. A tak jsem se rozhodla přihlásit na zkoušky v norování, které se zde měly konat 15.5.2009. Jediné čeho jsem se bála bylo, že než se liška dohnala do druhého kotle, tak to Nikitu přestalo bavit čekat a snažila se k ní dostat vnějškem, když ji nepustí hned za liškou. Takže s opuštěním nory jsem si moc jistá nebyla, ale zkusit jsme to mohli.

A tak jsme 15. v pátek ráno vyrazily po osmé hodině z Prahy a jeli do Hrusic. Přejímka psů v propozicích byla napsána od 9 hod do 9:30 hod. Na místo jsme dorazili asi dvě minuty po deváté a už mi z legrace vyhrožovali pokutou 500 Kč za zpoždění. Až na dva psy tam byli všichni, a tak nebylo ani čtvrt na deset a začalo slavnostní troubení, losování a kontrola čipů. Celá řada psů nedočkavě štěkala, ale jenom Nikita byla úplně nepříčetná. Jako by dočista přišla o rozum. Nicméně jsme si vylosovala pořadí 4. A byla jsem s ním nadmíru spokojená. V blízkosti nory musí být klid a tak jsem se s ní musela procházet opodál, aby nerušila pracující psy. Když jsme se konečně dostali na řadu a já měla přednést prohlášení, že jsme obě připravené ke zkoušce a když rozhodčí viděl Nikitu ustavičně dorážející ať už jí pustím dovnitř, raději mi řekl, že nic říkat už nemusím a můžu jí tam pustit, aby se nezbláznila. Nemusela jsem ani dávat žádný povel, Nikita zajela do nory jako ďas. Zrovna na nás vyšla nějaká nezkušená liška, která na přepážku dorážela, a to se psovi opravdu líbilo. Nikita začala kousat do mřížky a v tom rozhodčí zavelel, ať pustí lišku dál do druhého kotle. A už tu byl první problém, kterého jsem se bála. Samozřejmě ještě k tomu, když ta liška byla tak suprová. Nikita ji nechtěla ani na chvíli spustit z očí, a tak ji šla sledovat zvenku. Ani mě to nějak nepřekvapilo, ale jak Nikita běhala po noře, začala jsem couvat k začátku nory. Když mě koutkem oka Nikita spatřila a viděla, že přepážka byla uvolněna. Největší rychlostí, jakou jen dokázala získat, se znovu ponořila do nory. Z předem přečteného zkušebního řádu jsem věděla, že když ji nedám povel nebo jí nepomůžu zpátky k noře a sama se tam vrátí, tak se to jako opuštění nory nepočítá. U druhého kotle se opět zakousla do mřížky a následně byla puštěna dál. Na konci jsem ji odchytla a hned ji pustila norou ještě jednou na rychlost. Z toho jsem neměla nejmenší obavy. Na nácviku mi noru běhala kolem 8 s. Jako zběsilá běžela norou, když nečekala, že na konci je jako znamení, že pes je tam, instalovaná větvička. Nevím jestli se na ní zachytly chlupy z lišky, nebo byla jen zvědavá, nicméně si jí tam 6 s očuchávala než s ní zatřásla. Kvůli tomu jsme měli čas 14 s, ale i přesto jsem byla celkově spokojená. Když jsem se pak bavila s jedním normistrem, vyprávěl mi, že jednou se pes u větvičky také zastavil a větvička náhle zmizela do nory. Tak jsem ještě měla docela štěstí.

Byla jsem až překvapená, jak rychle zkoušky ubíhají. Bylo tam 18 psů a za chvíli jsme byli hotovi. Na druhou stranu samotné Zapisování do PP a vyplňování diplomů trvalo na můj vkus až moc dlouho. Závěrečné prohlášení proběhlo úspěšně a konečně jsme mohli vyrazit domů. Ještě nás odchytl nějaký mladý myslivec, a ptal se na chovnou stanici Nikity, že je vidět, že má o práci zájem a pak už jsme opravdu vyrazili.

Byly to moje první ZN a byla jsem s nimi opravdu spokojená. I přes menší zádrhele dostala Nikita plný počet bodů a tak už můžeme na výstavě do třídy pracovní. Celé mě to docela zaujalo a nejspíš budu přemýšlet o pokračování v loveckém výcviku.