3. kolo Hlobětínský drak 2008

Na tyto závody jsme se dostali jen tak náhodou, protože naše kamarádka Eva Korejsová s Jonášem se nemohli zúčastnit, tak jsme šli místo nich. Hloubětínský drak má tři kola, my jsme se zúčasnili pouze tohoto třetího kola. Na programu byly zkoušky a potom zkouškový jumping, což je normální jumping, akorát, že se vyhodnocuje podle výkonnostních kategoríí. Jelikož už jsme v A2, tak jsme si mohli přispat a jít na prezenci až od 9:30, což jsem uvítala. Počasí nám moc nepřálo, tak jsem kamery i foťák nechali doma. Jeli jsme si prostě vyzkoušet závody po delší době, protože tréninky jsme v poslední době moc nestíhali a na závody jsem nás tak trochu zapomněla přihlašovat (promiň Ebbi). Vůbec jsem netušila, co Ebbina předvede, a tak jsem si parkur prošla tak, abych běžela spíše na jistotu, což se ukázalo jako neproveditelná věc. Ebbina nasadila takové tempo, že ať jsem chtěla nebo ne, běželi jsme na rychlost. Pravda, já jsem za ní trochu vlála a brzdila jí :-) Nicméně to byl podle mého velmi povedený běh. Měli jsem dvě časová zpoždění na zónách, kdy jsem ji donutila pomalu sťapat sestupovku z kladiny a na áčku se úplně zastavila, protože jsem za ní křížila. Nicméně i přesto jsme měli rychlost 4,65m/s, což je podle mě celkem dost. V naší kategorii byla rychlejší už jen jedna bordera, která ale měla pár trestných bodů.

Další na řadě byl jumping, ke kterému jsem byla dosti skeptická, málokdy se stane, aby všechny tyčky zůstaly nahoře. Běh sice nebyl až tak hladký, jako ve zkoušce, ale byl bez chyb a s rychlostí 5,27m/s, což si myslím, že je na ohaře dost slušnej výkon. Navíc tam byli asi tak tři místa, kdy jsme si úplně neporozuměli (panička byla jinde než měla být) což nás stálo taky pár setin sekundy. Ve své kategorii jsem si vyběhali celkem 2. místo. Po doběhnutí jsme se šli projít, abychom se obě tzv. "vychodily". Ebbina toho měla asi málo, protože se vrhla z ničeho nic do vody (musela plavat, protože tam nestačila) a zmizela v rákosí. Chvíli jsme počkali a najednou místo Ebbiny vyběhl z rákosí srnec jak hrom, to už šlo trochu do tuhýho. Najednou jsme ale viděli, jak se Ebbina prohání mezi liškou a stádem srn, tak jsem na ni začali řvát a ona kupodivu přišla. Měla pěnu u huby a byla celá mokrá. Není proto divu, že když jsem přišli domů, zalehla a probudila se až ráno.

Oba parkury byly moc pěkné a běhavé, stavěla je paní rozhodčí Alice Glöcknerová. Závody se celkem protáhly a byli jsme rádi, že jsem všichni doběhli za světla. Vyhlášení se konalo už za tmy. Počasí nakonec nebylo až tak špatné, žádná velká průtrž, jen trochu mrholilo.

Byl to nádherný den a určitě si tam nějaké závody zopakujem.

Výsledky