KOHO MÁM RÁDA - KONĚ

GOTIKA

Byla a stále to je moje nejmilovanější koňské stvoření. Víte, jak se říká, že s některým koněm jste prostě souzněni? Tak to by byla pro mě Gotika. Zrzavá huculská kobyla, která mě naučila nejenom jezdit. V mládí měla pověst ostříleného schazovače jezdců. Málokdo se z vyjížďky vrátil v sedle. Nikdo ji neměl rád a tak se los "jet na ní" jednou dostal i na mě. Na vyjížďce se samozřejmě pokusila mě zbavit. Cválali jsme na louce a mě najednou zmizela hlava kobyly mezi předníma nohama. Byla jsem tehdy ještě opravdu malý špunt, a proto to do dnešních dnů nechápu. Já se na ní udržela! Kamila mi pak říkala, že takové rodeo od ní ještě neviděla. Na další vyjížďce jsem se pak na každé louce modlila, aby byla v klidu. A ona byla. Od té doby jsme byly nerozlučná dvojka. S nikým jsem se o ni nemusela hádat, protože ji nikdo neměl rád. Ona pro mě pod sedlem udělala první poslední a na zapískání přicválala až z druhé strany výběhu. Na ní jsem si prožila i své první skoky. Byla to dost katastrofa, protože ona skákat příliš neuměla (odraz i dopad všema čtyřma).

Měla strašnou smůlu na hříbata. Jednou porodila siamská dvojčata a po druhé jí hříbě umřelo. Všechna ostatní hříbata tudíž nenáviděla. Když byla zabřezlá s její velikou láskou Dukátem (Goral Janovský), nemohla jsem se ve škole ani učit, jak jsem byla nervózní, aby všechno vyšlo. Nakonec se to podařilo a jí se narodila náááádherná klisnička Genesis. Byla celá po ní, hlavně povahou. Hned všechna ostatní hříbata srovnala do latě a takového hajzlíka ohledně ničení všeho jste nezažili. Bohužel život není vždy pohádka a tak Genesis v roce a půl zemřela na koliku. Gotika se další rok připustila a měla valáška Chuligána. Menší hnědák, který byl ale povahou také celý její. Dnes je už bohužel prodaný. Další byl Jasper - hnědák, taky zlobivý. Dnes mu jsou dva roky.  

Časem Gotika začala stárnout. Po babičce zdědila artrózu ve všech čtyřech nohách a tak pekelně pajdala. Začaly se na ní pouze vodit děti a mluvilo se o jejím prodeji. Chtěla jsem si na ní ještě naposledy zajezdit a to se mi vyplnilo. Přes prázdniny 2006 se její stav zlepšil a ona byla zase stejná potvora jako dřív. To ovšem hodně překvapilo tu spoustu lidí, kteří si jí "zamilovali" pro její mírnost. Poslední hodinu jsem na ní byla na jízdárně a obě dvě jsme si to užily. Prodala se do mateřské školky někam k Plzni a prý se tam má dobře. Jednou tam za ní dokonce musel jet i Zub, protože všechny učitelky z ní měly hrůzu. No jo, to je moje Gotika:)

Gotika

LIST

První koník, na kterém jsem jela ve stáji Urban. Je to napůl anglický plnokrevník a je trapet hysterický. Přivezl se z luk a nic neuměl. Já jsem na něm jela na vyjížďku po roce, co jsem neseděla na velkém koni. Ještě měl ukousnutý jeden třmenový řemen, tak jsem jela jako dostihák. Ten den se zrovna konala Velká Pardubická, jenom nevím, zda se jela v Pardubicích, nebo na loukách nad Kocábou:) Ze začátku jsem ho ukrutně nenáviděla, ale pak jsem ho měla ještě jednou v hale a od té doby si mě získal. Učila jsem ho klidu a drezuře. Byl to skvělý student! Je velice jemný v hubě a krásně vnímá holeň, jediným jeho nedostatkem je hysterie. Jakmile něco nechápe, začne šílet. On mě na oplátku učil skákat, bylo to na něm krásné povození. 130 cm mu nedělalo žádný problém. Od té doby, co jsem "přesedlala" na Zanziho ho začala jezdit Hanka Kopečná a po ní Péťa Schejbalová, se kterou jezdil parkury úrovně ZL. Na konci roku 2009 si ho dohromady koupily dvě slečny ze stáje a momentálně je z něj obyčejný vyjížďkový kůň...

List

ZANZIBAR

Můj napůl miláček. Když se naskytla příležitost mít ho pronajatého, neváhala jsem ani vteřinu. Je to skvělý učitel, hlavně na skákání. Už má za sebou spoustu parkurů a tak se na něm člověk vlastně jenom veze. I když to také není pravda. Nerad pracuje, tak se někdy v hale hádáme o to, kdo dneska bude koho poslouchat:) V roce 2008 jsem si  na něm udělala licenci. Bylo to hodně o nervy, protože drezuru jsme úplně zkazili. Lekl se porotců a hlavně jsem měla jenom 10 minut na opracování. Doteď si nadávám za to, že jsem si nestěžovala!!! Parkur jsme ale zajeli úplně úžasně. Udělal mi strašnou radost. O následujících prázdninách jsme uklouzli v hale a já si zlomila nohu v nártu. Už jsem mu to odpustila, ale na celou sezónu 08 nás to vyřadilo ze soutěžení. Pořádná parkurová sezona tedy začala až v roce 2009, kdy jsme toho najezdili vážně hodně. Byli jsme v Mělníce, Mratíně a Staré Boleslavi. Nejvyšší soutěž byla postupka do 120cm s žolíkem 130cm. Doufám, že na něm zajedu ještě velkou spoustu dobrých parkurů. Ale to není to hlavní! Je to můj skvělý kamarád, kterému můžu svěřit veškerá svá tajemství, vyplakat se mu na rameno a hlavně je to přítel, který mě nikdy nenechá ve štychu. Jezdíme spolu na překrásné vyjížďky a hlavně to, že můžu být s ním, bych za nic na Světě nevyměnila...

Můj miláček

 

 

5.4.2011

Tak se opět ozývám po šííííííííííííleně dlouhé odmlce. Bohužel nepřínáším žádné fotky, nemám na jejich upravování čas - škola, koně, focení, rodina - je toho prostě moc. Kdo prostě něco chce, musím mě poprosit ideálně osobně. Mějte se všichni fajn a ať Vám koně jdou!

4.5.

Jelikož mi umřel počítač, tak jsem teď odkázaná na práci ze školy, kde bohužel takové grafické editory jako Photoshop vážně nemají. Mám alespoň omluvu ke svým velmi dlouhým dodacím termínům... Snad se to časem zlepší.

27.1.2010

Jakožto velký hříšník se raději nebudu moc rozepisovat. Upravila jsem některé sekce (koně, lidi a tak) a přidala jsem fotografie do fotogalerie...


4.8.

Po návratu z dovolené jsem se prokousala více než 800 fotkami z drezurních závodů ve stáji Urban a tady je máte...:) Chci moc poděkovat Petře Karasové, která nafotila druhou polovinu závodů, kdy já už byla v sedle jako účastník.


Zanzibar